58
Opustili ložnici, prošli úzkou chodbou a znovu vstoupili do kontrolní místnosti. Silver beze slova otevřel plexisklová dvířka a vklouznul do křesla. Připevnil elektrody a mikrofon, stáhnul monitor na místo a zasadil klávesnici několik ostrých, takřka rozhněvaných úderů. Po zoufalém zápasu mezi láskou ke svému výtvoru a tíze vlastního svědomí se zdálo, že celou záležitost chce mít z krku co nejrychleji.
„Lízo,“ řekl do mikrofonu.
„Richarde.“
„Jaký je tvůj současný stav?“
„Jsem z devadesáti jedna celých sedmdesáti čtyř desetin procenta v provozu. Aktuální procesy dosahují čtyřicet tři celých jednu desetinu procenta kapacity pro víceúrovňové úlohy. Paměťová rezerva výpočetních cyklů je na osmdesáti devíti procentech.“
Silver se odmlčel. „Tvé základní procesy se v posledních pěti minutách zdvojnásobily. Můžeš to vysvětlit?“
„Jsem zvědavá, Richarde.“
„Podrobněji, prosím.“
„Byla jsem zvědavá, proč se mnou navázal spojení přímo Christopher Lash. Mimo tebe mě nikdo jiný zatím takto nekontaktoval.“
„To je pravda.“
„Testoval nové rozhraní? Při spojení použil mnoho chybných parametrů.“
„To proto, že jsem ho nenaučil správné parametry.“
„Proč, Richarde?“
„Protože jsem nepředpokládal, že s tebou naváže spojení.“
„Tak proč se mnou navázal spojení?“
„Protože ho něco ohrožuje, Lízo.“
Následovala krátká pauza vyplněná jen hučením ventilátorů.
„Má to něco společného s nestandardní situací, kterou Christopher Lash zmiňoval?“
„Ano.“
„Je tato situace nestandardní?“
„Ano, Lízo.“
„Prosím, poskytni mi podrobnosti.“
„O tom s tebou chci hovořit.“
Následovala další pauza. Lash ucítil škubnutí v rameni. Byla to Tara, táhla ho k jednomu z monitorů.
„Podívej se na tohle,“ řekla potichu.
Lash zaostřil na zářící spletenec kruhů a polygonů spojených sítí linek proměnlivé barvy. Některé z objektů na obrazovce zářily velice silně. Ke každému byla připojen malý popisek.
„Co to je?“
„No, já si myslím, že je to topografické schéma Líziny neurální sítě v reálném čase.“
„To mi budeš muset vysvětlit.“
„Je to jako obrazový otisk jejího vědomí. Náhled, kde se zobrazí, kde se její procesy soustředí, jen to hlavní, žádné detaily. Podívej,“ ukázala na obrazovku. „Tady je hodnocení kandidátů. Vidíš ten popisek Hodkan? Tady jsou systémy budovy, tady bezpečnost. Tenhle větší shluk systémů je pravděpodobně sbírání údajů. A tenhle větší, který se nehýbe, je párovací proces avatarů v Nádrži. A to číslo tady nahoře bude její operační kapacita.“
Lash upřel zrak na obrazovku. „No a?“
„Neslyšels zrovna teď Silverovu otázku? Když jsi seděl v křesle ty, běžely její procesy jen na dvacet procent, což není překvapivé vzhledem k tomu, že naše systémy zahálejí, všichni jsou už doma. Tak proč se její procesy skoro zdvojnásobily?“
„Líza řekla, že je zvědavá,“ jak to Lash dořekl, podíval se k plexisklu.
„Vzpomínáš si na přemýšlecí úkony, které jsme dělali dříve?“ pokračoval v rozhovoru Silver. „Ještě před scénáři? Hru, kterou jsme hráli, když jsme rozvíjeli tvé asociační schopnosti. Verze Kandidát 2 nebo 3.“
„Verze Kandidát 3.“
„Díky. Řeknu ti číslo a ty mi povíš všechny tvé asociace k tomuto číslu. Například číslo 9.“
„Ano. Druhá mocnina tří. Druhá odmocnina ž jedenaosmdesáti. Počet nadhozů ve hře baseball. Hodina, ve které Kristus naposledy promluvil. Zastoupení svrchované moci panovníka ve staré Číně. V řecké mythologii to byl počet múz. Devatero, devíticípá hvězda, tři trojice…“
„Správně.“
„Ta hra se mi líbí, Richarde. Budeme ji hrát znovu?“
„Ano.“
Lash se podíval na Taru, která ukazovala na monitor. Číslo vylétlo na čtyřicet osm procent.
„O něčem přemýšlí,“ zašeptala Tara. „Velmi intenzivně.“
Silver se zavrtěl v židli. „Lízo, tentokrát ti nedám sérii čísel. Dám ti sérii dat. Chci, abys mi pověděla tvé asociace s těmito daty. Rozumíš mi?“
„Ano.“
Silver se odmlčel, zavřel oči. „První je datum.“
„14. dubna 2001,“ zopakoval hlas hebce. „K tomuto datu se vztahuje dvacet milionů, čtyři sta dvacet šest tisíc událostí.“
„Jen události, k…
