34
Neděle se probouzela do sychravého a studeného rána. Když slunce stoupalo vstříc novému dni, zdálo se, že zem spíš chladí, než hřeje. Odpoledne už měly bílé výběžky pobřeží Long Islandu nad sebou šedivý příkrov a nepokojné vody jakoby zčernaly. Neblahá předzvěst blížící se zimy.
Lash se posadil k počítači ve své pracovně a držel v dlaních šálek horkého čaje. Při vzrušující povaze předchozího večera a skutečnosti, že od Diany odešel až v pozdních hodinách, bylo s podivem, že se mu podařilo najít čas na šestihodinový spánek a že se probudil bez toho nepříjemného pocitu únavy. Lomcoval s ním jen nepokoj – zamezili mu odnést si jakékoliv materiály z Edenu; bez přístupu ke složkám a záznamům nemohl pohnout s vyšetřováním. Ale instinkt mu stále říkal, že je blízko, možná až neskutečně blízko k očekávanému odhalení. A tak procházel dům a přemýšlel, až se nakonec ze zoufalství posadil k počítači, aby se na internetu dozvěděl něco o společnosti.
Našel tradiční webovou směs – podvodník tvrdil, že odhalil tajemství Edenu, a nabízel ke stažení video za 19,95 dolaru; konspirační stránky mluvily s tajemným podtextem o zločinném spojenectví společnosti se státními bezpečnostními agenturami. Ale v tom všem svinčíku se daly najít osamocené kousky zlata. Lash náhodně vybral půl tuctu článků, vytisknul je a přesunul se s nimi do pohodlí pohovky v obývacím pokoji. Nohy si dal na stůl a za vzdáleného skřehotání racků začal papíry listovat. Narazil na mimořádně obsáhlý článek o umělé osobnosti a inteligenci davu napsaný Silverem skoro před deseti lety a publikovaný na internetu zcela očividně bez autorova svolení. Ekonomické stránky poskytovaly střízlivou analýzu obchodního modelu Edenu, nebo přinejmenším jeho části, která byla známa veřejnosti, a stručný popis toho, jak ho financoval farmaceutický PharmGen, než začal být soběstačný. Z jiné internetové stránky zase získal lichotivý životopis Richarda Silvera, který se z bezvýznamného človíčka vypracoval na podnikatele světové úrovně. Lash si ho přečetl velmi pečlivě a pak ty zbylé dva. Podivoval se, s jakým odhodláním a vírou proměnil Silver vlastní sen ve skutečnost; jak nedovolil, aby mu jen povrchně popsané neúspěchy vlastního mládí vstoupily do cesty. Byl ojedinělým géniem, který již od útlého věku tušil, jaký dar byl předurčen dát lidstvu.
Byly i další články, které se o něm nevyjadřovaly tak lichotivě – urážlivý bulvární plátek, který sliboval odhalení „šokujících a abnormálních“ podrobností o „podivínském géniu“ Silverovi. První odstavec začínal slovy: Otázka: Co uděláte, když se vám nedaří najít si přítelkyni? Odpověď: Jednu si naprogramujete. Ale článek nebyl ničím zajímavý, a tak ho Lash odložil, vstal a odešel k oknu.
Byla to pravda, existovala spousta jiných úkolů, které mohl Silver zadat Líze, aby vydělal víc peněz a zajistil budoucnost svého výzkumu. Ale z určitého pohledu se to zdálo podezřelé. Ve všech aspektech to byl samotář, pomalu odcházel do důchodu, a přitom vydělal balík na snad nejspolečenštějším aspektu lidské osobnosti – lásce. Byla to škoda a hořká ironie, že samotný Silver vlastně jen stál opodál a ten překrásný bláznivý kolotoč sledoval.
Jak hleděl z okna, okamžitě se mu zcela jasně vybavil haiku, které Diana Mirrenová citovala minulou noc.
Hmyz unášený na větvi proudem řeky stále zpívá
Musel se usmát, když si vybavil jejich společnou večeři. Ve chvíli, kdy se konečně dostali k objednávce, byl již jejich rozhovor tak přirozený a příjemný, jako snad žádný v jeho celém životě. Jeho osobní zóna se bez protestu rozpadla. Diana začala dokončovat jeho věty a on zase její, jako by se znali od dětství. Ale stejně to byl ten zvláštní druh intimity naplněný tolika malými překvapeními. Bylo kolem jedné hodiny v noci, když si na Central Park West vyměnili telefonní čísla a vydali se každý svou cestou. Nedomlouvali se, jestli se uvidí znovu, ani to přece nebylo potřeba. Lash věděl zcela jistě, že ano, a to brzy. Vlastně měl zrovna v té chvíli cukání jí zavol…
