23
Než se Lash ve středu ráno protlačil halou Edenu, prokličkoval důkladným bezpečnostním systémem a vyjel do šestnáctého patra, bylo skoro půl desáté. Prošel světle fialovou chodbou, minul svou potemnělou kancelář a vydal se přímo do bufetu.
„Obří espreso, že jo?“ zeptala se Marguerita, žena za přepážkou, která očividně věděla, co kdo potřebuje, dříve než to věděl on sám.
„Marguerito, vaše espreso je nejlepší v okruhu tří států. Celou cestu se mi o něm zdálo.“
„Drahoušku, vzít tu dávku kofeinu, kterou polykáte, stačilo by vám přidělat pneumatiky a už nepotřebujete auto.“
Lash si loknul, a loknul si ještě jednou. Horká tekutina mu zahřála unavené končetiny a nastartovala srdce. Usmál se na Margueritu a vydal se chodbou zpátky ke své kanceláři.
Pomalu se probouzel, cítil letargii, která neměla s únavou nic společného. Zdálo se, že zoufalá naléhavost jejich pátrání na něj měla kupodivu spíše tlumící účinek. Veškerá jeho praxe mu říkala, že takhle by neměl k případu přistupovat. Neměl by sedět v kanceláři a zkoumat záznamy z počítače. Jistě, hodně pomáhaly při klasifikování a profilování. Ale když jdete po podezřelém z vraždy, který může znovu udeřit, chodíte po městě, sledujete stopy, mluvíte s rodinou a se svědky. Sedět v mrakodrapu daleko od mrtvých těl a místa činu a shromažďovat údaje se zdálo šílené.
Ale přesto vynikající schopnost Edenu shromažďovat údaje bylo všechno, co měli. Když se dostal do své kanceláře, viděl Lash skleněnou výplní ve dveřích, že celá jedna zeď je zarovnaná hromadami schránek s důkazy. Sotva stihnul vejít a postavit hrnek na stůl, a již vstupoval Mauchly s Tarou Stapletonovou po boku.
„Á, tak jste tady, doktore Lashi,“ začal Mauchly. „Jak vidíte, vyhledávání skončilo dříve, než se čekalo.“
Tara se na Lashe usmála. Zatímco přecházela k počítači a skenovala svůj náramek, Mauchly zavřel dveře a stáhnul žaluzie. „Začneme těmi třemi vykopávkami.“
„Co když nenajdeme vraha?“
„Potom se podíváme na toho zaměstnance Edenu, Handerlinga. I když se to zdá dost nepravděpodobné.“
„Když myslíte.“ Lash uměl dost dobře odhadnout lidi, ale Mauchly pro něj zůstával záhadou. Vypadal jako bezbarvá osoba nezatížená náladami, natož emocemi.
„Pojďme začít,“ navrhla Tara. Poprvé vypadala energicky a netrpělivě. Vyhlídky, které ho přiváděly do letargie, jí zřejmě dodávaly energii.
Sesedli se kolem stolu. Lash upíjel kávu, zatímco Mauchly rozlomil pečeť na první ze tří složek a vysypal obsah na stůl.
„Grant Atchinson,“ přečetl Mauchly z horního listu. „Podal žádost 21. července 2003. Věk dvacet tři, muž, běloch, vystudoval Rutgers s bakalářským titulem z ekonomie, bydliště Auburnská ulice 3143, Perth Amboy, New Persey.“
„Tam bydlí sám, nebo s rodiči?“ zeptal se Lash.
Tara zvedla několik papírů a listovala jimi. „S rodiči.“
„Zatím to jde.“
„Zaměstnaný v barvírně v Lindenu.“ Mauchly obrátil stránku. „Prošel naším úvodním sítem, v srpnu přišel na pohovor. Byl vyřazen vrchním evaluátorem – doktorem Alictem.“
Lash čekal, až Mauchly vzhlédne. Ale ten si stále prohlížel papíry.
„Důvod?“
„Zaprvé spousta nepravdivých odpovědí v testech. Stupeň validity byl značně pod normálem.“ Mauchly četl z papíru. „Obtíže s ovládáním impulzivního chování, emocionální neklid, anhedonie. A tak to pokračuje dál.“
„Byl v Arizoně ten týden, co zemřeli Thorpeovi,“ dodala Tara.
„Jak to víš?“ zeptal se Lash.
„Asi půl tuctu důkazů. Lidé si zamluví letenku na internetu, dostanou se do databáze aerolinek. Zaplatí ji kreditkou, dostanou se do databáze kreditních karet. Ve Phoenixu si najmou auto, dostanou se do databáze půjčoven aut.“ Pokrčila rameny, jako by to věděl každý.
„Ano, ale je tu problém.“ Mauchly si prohlížel poslední list zprávy. „Jsou tu zprávy o nedávných lékařských vyšetřeních. Vzorky krve posílané do Enzymatiku na testy. Je tu taky pohyb na síti zdravotního pojištění.“ Obrátil se na Taru. „Mohla by ses na to mrknout blíž?“
„Jasná zpráva.“ Tara přešla k počítači za Lashovým stolem a začala psát na klávesnici. „T…
