Celá e-kniha Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
X.
Byl vzteky bez sebe, roztrpčený, chtěl se pomstít. Šel za Trebitschem… Cožpak nebyl Theodor Lohse nepostradatelný tady?
A Trebitsch se usmál. Roztaženými prsty si pročesával bradu. Nedalo se nic dělat, Theodor odjel.
Na statku Lukscha v Pomořanech stávkovali zemědělští dělníci. Baron von Köckwitz žádal o pomoc.
Byl starý, ten baron von Köckwitz. Vdovec. Měl tři syny: Friedricha, Kurta, Wilhelma. Byl lovec. Střílel dobře. Střílel celý den. Ve sklepě měl celý zbrojní arzenál. Byl přísný k sobě i k ostatním. Theodora přijal kolem poledního. Slunce žhnulo. Theodorovi lidé za sebou měli hodinu chůze. Baron požadoval vojenský krok. Copak jsou vandráci? Copak se chodí takhle v chumlu? On požadoval čtyřstupy. Velel jim k velké stodole. A teď další čtvrthodinu Vy.
Theodor zarytě pochodoval, byl vzteky bez sebe, plný touhy po pomstě. Znal barona von Köckwitz.
Každý ho znal. Jednou zastřelil dělníka při rubání dříví. Nedělní výletníky ohrožoval nabitou zbraní. V jeho lesích beze stopy mizely děti sbírající jahody. Jeho synové se v létě skrývali v křoví; číhali na výletníky; stříleli na skauty. Nejmladšímu synovi bylo dvanáct a mířil na holuby lesníků. Baron von Köckwitz utrápil svou ženu k smrti. Byla rozená von Zick. Její dědeček byl prokazatelně u pošty. Stal se šlechticem za zásluhy o koňskou poštu. Umřela na svého dědečka. Noviny psaly o baronovi von Köckwitz. U soudů se veškeré žaloby pokrývaly prachem, rozpadaly se. Státní návladní jezdívali k baronu von Köckwitz na hony. Vyšetřující soudci hráli s Kurtem poker. Baron von Köckwitz byl známý. Posmívali se mu. Kolovaly o něm anekdoty. Jeho dělníci každým rokem stávkovali. Roßbachovi lidé mu vždycky pomohli. Letních prací se báli všichni. U barona von Köckwitz dostávali jídlo dvakrát denně. Kroupovou polévku a černý chléb.
Leželi ve stodole, uštvaní a hladoví. Odpoledne přišel baron von Köckwitz a poručil: „Ať vaši lidé zpívají! Miluji zpěv!“ Zpívali, pracovali, jedli černý chléb a kroupovou polévku, uložili se ke spánku, vstávali za ranního rozbřesku. Zpívali.
Jednou přišel baron na pole. Byl dobře naladěn. Pozval vyšetřujícího soudce. Mluvil s Theodorem. Nadával na dělníky. Byla to polská verbež. Ani kapka německé krve. Židi je svedli. V tomhle kraji žili jenom Židi, polská a rudá sebranka. Tak akorát na odstřel.
Všechny je odprásknout. Tu noc shořela velká stodola. Jeden z Theodorových lidí kouřil. Baron běsnil: strhne jim mzdu za tři dny! Vyšetřující soudce však podezíral dělníky. Deset jich zavřeli.
Stovka jich příštího dne vtáhla před statek. Baron nechal ze sklepa přinést automatické pistole. Ztratil chuť k jídlu. Zavřel okenice. Zpohlavkoval dvanáctiletého Wilhelma. Dům už viděl zničený. Syny oběšené. Sebe, jak ho mučí. Už nechodil do polí. Spal v šatech, s pistolí vedle sebe. Měl strach z otráveného jídla. Vůbec měl strach.
Theodor spal v domě. Nejen proto, že stodola shořela. Rozestavěl stráže. Mladí baroni na ně dohlíželi. Staroch byl přívětivý. Dobrák od kosti. Věnoval pěkný obnos církvi. Když mluvil, neustále se rozhlížel. Šeptal.
V takové náladě byl přístupný každé radě.
Theodor byl rozhořčen. Poslali ho pryč? Chtěli, aby jeho jméno zapadlo? Jméno Theodor Lohse bude žhnout ve všech novinách! Na jméno Theodor Lohse se nesmí zapomenout. Ani v Berlíně, ani v Mnichově. Nezapomenou na něj.
Musí dělníky vyprovokovat. Dojde-li k boji, zničí je. Co je to sto lidí – mají snad zbraně? Tady je celý arzenál. Na Theodora Lohseho se nezapomene.
Každý den zpívali:
Zrádce ať krví zaplatí,
zabijte židovské plémě,
Německo nade vše.
Méně pracovali. Cvičili. Vyrukovali se zbraněmi. Dělníci hladověli. Jejich děti měly hubené krčky a velké hlavy. Ženy ječely, když viděly Theodorovy lidi, volaly na ně: Vy hyeny!
Stříleli do vzduchu. Přicházeli dělníci, sto, dvě stě z celého okolí. Měli hole. Házeli kameny. Táhli ke statku.
Theodor je pustil do dvora. Křičeli tam. Tlačili se na dům. Okenní tabule žalostně řinčely. V oknech visela prostěradla jako síť na chytání k…
