Celá e-kniha Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
VI.
V novinách zaplály senzační titulky: Komunistický útok zmařen příslušníkem Technické pomoci. Několikrát se tam objevilo jméno Theodora Lohseho. Blahopřáli mu. Ve Sdružení německých posluchačů práv se Theodor objevil jen málokdy. Nechodil už na přednášky. To počká.
Od té doby, co se o něm zmínila válečná zpráva, neviděl své jméno nikdy vytištěné. Teď se se svým činem setkával ve všech novinách. Přišel za ním člověk z Nationaler Beobachter, tenký mužíček, který si při rozhovoru hrál s kdejakými předměty na psacím stole. Vyzval Theodora ke spolupráci, ale upozornil ho, že rozpočet listu na honoráře bohužel nestačí.
Co na tom? Theodor dostal honorář od Trebitsche, i když ne tak vysoký jako poprvé. A ještě se mu o polovinu ztenčil, Klitsche žádal podíl. Malíře Klaftena dohodil Theodorovi on. Klitsche tu záležitost postoupil z nezištného přátelství jemu, Theodorovi. Klitsche sedí ve své kanceláři, bez saka a vesty, s rozepjatým límcem, a vypadá ještě mocněji. Je vidět jeho mohutný krk s naběhlými provazci svalů a spoutanou sílu jeho pěstí spočívajících na stole. Dlouhý pramen vlasů se mu posunul a odhalil znetvořený zbytek boltce, začervenalý kousek chrupavky se zakrslými malinkými závity.
Theodor zarytě smlouval, chtěl mu dát třetinu, ale Klitsche náhlým pohybem odsunul židli, jako by se chtěl zvednout. Nevstal, nýbrž zůstal sedět na daleko odsunuté židli, s předkloněným trupem, silné pěsti na hraně stolu, nahrbené zvíře; a Theodor mu dal polovinu.
Vyšel na ulici, zastavil se před výkladem a koupil si pár holínek. Měl dojem, že povyrostl, jako by měl pod nohama novou, vyšší zem.
Pozdě odpoledne – ptáci dojímavě a večerně cvrlikali – oslovil bíle oblečenou dívku. V průběhu večera zašli do tančírny a Theodor začal žárlit, neboť dívka třikrát za sebou tančila s pánem od sousedního stolu, a pil kyselé šampaňské. Dívka – nebyla to taková nějaká – žádala lepší hotel a Theodor musel najmout dva pokoje. Čtvrt hodiny ji musel nechat o samotě, pak zaklepal na její dveře, naslouchal, zaklepal znovu a otevřel. Dívka zmizela.
Více štěstí měl u mladých žen bez klobouku, v jednoduchých blůzách a odřených kabátcích, ty se spokojily s návštěvou kina. Dával si pozor, aby se z malého rozptýlení nestalo zavazující přátelství, a ze zásady nechodil na smluvenou schůzku.
Byl se sebou spokojen a byl přesvědčen, že to byly jeho silná vůle a nadání, co mu v krátké době umožnily takový postup.
Věřil, že našel jediné přiměřené zaměstnání. Byl hrdý na své špehovací schopnosti a říkal jim diplomatické. Jeho zájem o kriminalistiku vzrostl. Celé hodiny proseděl v kině. Četl detektivky.
Ještě v něm žil portrét, který namaloval malíř Klaften. Snažil se ho usvědčit ze lži. Používal různé prostředky, aby měl bohatší knírek. Nově se oblékl, nosil teď světle hnědý oblek s drobnou zelenou kostkou a malý zlatý hákový kříž v příčně pruhované hedvábné kravatě.
Kupoval zbraně všeho druhu, lovecké nože a dýky, kůží potaženého boxera, pistoli, gumový obušek. Na rozdíl od detektiva Klitscheho nechodil nikdy bez revolveru, v každém chodci viděl komunistického špeha. Že ho nikdo nesleduje, to věděl. Ale zapomínal na to, hlavně když zhlédl nějakou detektivku. Představa, že by mohl být sledován, mu lichotila, a tak jí věřil.
On, jemuž se každá hodina zdávala strašná jen proto, že byla nová, on, který se obával toho, co přijde, který miloval to, co zůstávalo, si teď předstíral odvážné krkolomnosti a na každém kroku očekával dobrodružství. Byl ozbrojen.
Stal se nedůvěřivým. Za každou jasnou skutečností viděl závoj, tajemství a skrytý pravý obsah. Četl politicko-filozofické spisy, které sepisoval Trebitsch. Letáky, v nichž odhaloval vztahy mezi socialismem, Židy, Francouzi a Rusy. Tato četba oplodňovala Theodorovu fantazii. Nevěřil jen tomu, co četl, z přečteného materiálu kombinoval nové skutečnosti a rozvíjel je v časopise Nationaler Beobachter. Od té doby, co mu je tiskli, se jeho sebejistota vystupňovala, a jakmile vzal do ruky pero, nepochyboval o tom, c…
