Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy (Joseph Roth)

Celá e-kniha Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

XII.

V sobotu ráno se probudil s pevným rozhodnutím, že od té krásné dívky až do jejího odjezdu neodejde. Ano, pučelo v něm dokonce něžné pomyšlení na jízdu do Cannes s mladou ženou, neboť měl jako všichni chudí lidé sklon považovat malé obnosy, které mají v kapse (a zvláště chudí pijani mají tento sklon), za veliké. Spočítal tedy ráno ještě jednou svých tisíc devět set osmdesát franků. A protože byly v peněžence a ta peněženka vězela v novém obleku, považoval sumu za její desetinásobek. Proto také nebyl nijak rozčilen, když hodinu poté, co ji opustil, vešla krásná dívka k němu, bez zaklepání a zeptala se ho, jak spolu stráví sobotu, než odjede do Cannes, a on nazdařbůh řekl: „Ve Fontainebleau.“ Kdesi v polosnu to možná slyšel. Každopádně už nevěděl, proč mu to jméno přišlo na jazyk.

Vzali si tedy taxi a jeli do Fontainebleau, tam se ukázalo, že krásná dívka zná dobrou restauraci, v níž lze jíst dobrá jídla a pít dobré nápoje. A také číšník ji znal a ona ho oslovovala křestním jménem. Kdyby byl náš Andreas od přírody žárlivý, mohl se rozzlobit. Ale nebyl žárlivý a tak se nezlobil. Strávili dlouhou dobu u jídla a pití a pak jeli, opět v taxi, zpět do Paříže a najednou před nimi ležel pařížský zářivý večer a oni nevěděli co s ním, jak to právě nevědí lidé, kteří k sobě nepatří a kteří na sebe narazili jen náhodou. Noc se před nimi rozestírala jako příliš jasná poušť.

A nevěděli ani, co si počít se sebou, poté co lehkomyslně promarnili důležitý zážitek, který je dán muži a ženě. A tak se rozhodli pro to, co zůstává lidem naší doby, jakmile nevědí co dělat, rozhodli se, že půjdou do kina. A tak tu seděli, nebyla tma, ani šero, stěží se dalo mluvit o pološeru. A tiskli si ruce, dívka a náš přítel Andreas. Ale jeho stisky byly lhostejné a on sám tím trpěl. Trpěl tím. Pak, když byla přestávka, rozhodl se jít s krásnou dívkou do haly a napít se, a tak tam také šli a napili se. Kino ho už vůbec nezajímalo. Stísněně odešli do hotelu.

Příštího rána – byla neděle – se Andreas probudil s vědomím povinnosti, s vědomím, že musí splatit peníze. Zdvihl se rychleji než předchozího rána, tak rychle, že vytrhl krásnou dívku ze sna, a ta se ho zeptala: „Co tak rychle, Andreasi?“

„Musím splatit dluh,“ odpověděl.

„Cože? Dnes v neděli?“ divila se krásná dívka.

„Ano, dnes v neděli,“ řekl Andreas.

„Komu dlužíš peníze, ženě, nebo muži?“

„Ženě,“ řekl Andreas zdráhavě.

„Jak se jmenuje?“

„Tereza.“

Nato krásná dívka vyskočila z postele, sevřela ruce v pěst a bušila mu jimi do tváře.

Uprchl z jejího pokoje a opustil hotel. Ani se neohlédl a vydal se směrem ke kapli svaté Marie des Batignolles, s jistotou, že dnes konečně Terezce splatí dvě stě franků.