Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy

XII.

Šel za Trebitschem. Jako triumf zněl jeho pozdrav. Považovali ho za mrtvého? Hle, Theodor žije! Je živý víc než kdy jindy. Zapomněli na něj? V novinách zvučelo jeho jméno.

Lítost se vytratila. Zapomněl na cvrkot cvrčků, na zpěv, na hroudu. Už se chopil starého plánu. Odjel do Lipska. Avšak Pfeifer utekl bez Theodorovy pomoci. Osvobodil ho Trebitsch.

Ztracená příležitost Theodora rychle přebolela. Ještě seděli Zange a Marinelli.

Jel do Mnichova. U kapitána Hartmuta narazil na nedůvěru. Trebitsch zapracoval. Poznával jeho stopy.

Nacionální socialismus je název jako každý jiný. Jisté smýšlení není podmínkou. Theodor byl přijat, nacionálně socialističtí vůdci ho poctili pozorností před ostatními čekateli. Znali ho tedy. Nic nevěděli. Theodor poodhrnul lehké závoje. Byli na něj zvědaví. Žili v opojení, v nadšení. Mnozí se k nim přidávali. Byli stranou, nikoliv tajným spolkem. Theodor v tom cítil větší moc. Tady se pracuje s otevřeným hledím. Tady se člověk nezahrabe. Tady jméno zní, jako by ho vyzvánělo tisíc zvonů.

Chodil na schůze. Všichni jásali. Malí měšťáci pili pivo. Jedli a jásali, knedlíky se zelím v ústech. Mladé úderné jednotky napochodovaly do sálu. Stály podél zdí. Nesly řečníka uličkou mezi židlemi, publikem, stoly. Čtyři tisíce nohou dupaly. Číšníci se bělostně míhali. Bankovky šustily. Byl to jásot lidové slavnosti. Theodor jim záviděl.

On pracoval plíživě, ve skrytu, všude kolem číhali nepřátelé, uvnitř i venku!

Zašel do náborových kanceláří. Kdo všechno tam přicházel! Mladí dělníci, studenti, obchodní příručí. Jiný materiál než Theodorovi gymnazisté. Víc věřili, lehce vzpláli, žhnuli, už než přišli, pláli, když je přijali. Hitler znamenal nebezpečí. Byl nebezpečím Theodor Lohse? Tamtoho denně jmenovaly noviny. Kdy bylo vidět Theodorovo jméno?

Vyžadoval však poslušnost, ten velký, naivní, nevzdělaný člověk žijící v opojném nadšení. Muži, kteří toho málo věděli, byli sami sobě vším. Neznali žádné vyjednávání. Neměli to zapotřebí. Když vůdce opouštěl kancelář, zdravilo ho v předpokoji padesát mužů a dvacet jich stálo v pozoru. Jezdil autem. Je možné, že nevěděl všechno. Že ho nastrčili. Ale znal ho každý. Kdo zdravil Theodora Lohseho?

Major Seyfarth byl nespokojen. Jak to, že se ho Theodor opovážil obejít? Theodor poukázal na své zásluhy. Ano, Theodor vyhrožoval. Major vyskočil. Cožpak Theodor nesložil přísahu? Přísahu lze porušit. Moc Theodora Lohseho se opírá o dvě stě smělých mužů. Theodor přeháněl. Zbožňovalo ho stěží padesát gymnazistů. Byli to malí bázliví chlapci.

Seyfarth zmlkl. Věděl, jak z toho. Což nebylo pro Theod…