Popis
E-kniha Joseph Roth: Legenda o svatém pijanovi a jiné prózy
Anotace
Tři prózy známého rakouského autora, jednoho z nejpřesnějších svědků Evropy mezi válkami. Jejich společným tématem je vykořenění mladého člověka po první světové válce, kterou autor chápe jako totální selhání evropské kultury.
Titulní "Legenda o svatém pijanovi" je novela z posledního tvůrčího období významného rakouského autora. Baladický příběh o posledních dnech pařížského opilce Andrease, velmi nesvatého hrdiny, který i když není schopen dostát svému poslednímu slibu, zažívá na konci života zvláštní milost. Próza je poetickým vyjádřením osobního snu o šťastném konci, má autobiografické rysy a je považována za jakýsi druh autorovy literární závěti.
Toto souborné vydání dále obsahuje novely "Pavučina" (psychologická studie o přitažlivosti fašistické ideologie) a "Útěk bez konce", která je výrazem zklamání z ideálů socialismu.
O autorovi
Joseph Roth[2.9.1894-27.5.1939] Joseph Roth byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, známý především svými romány o rozpadu habsburské monarchie a osudech středoevropské židovské komunity. Narodil se roku 1894 v Brodech, dnes na území Ukrajiny, v rodině ortodoxních Židů. V mládí studoval germanistiku na univerzitách ve Lvově a Vídni. Roth proslul jako novinář, který psal pro prestižní noviny jako Frankfurter Zeitung. Větší...
Joseph Roth: životopis, dílo, citáty
XII.
V sobotu ráno se probudil s pevným rozhodnutím, že od té krásné dívky až do jejího odjezdu neodejde. Ano, pučelo v něm dokonce něžné pomyšlení na jízdu do Cannes s mladou ženou, neboť měl jako všichni chudí lidé sklon považovat malé obnosy, které mají v kapse (a zvláště chudí pijani mají tento sklon), za veliké. Spočítal tedy ráno ještě jednou svých tisíc devět set osmdesát franků. A protože byly v peněžence a ta peněženka vězela v novém obleku, považoval sumu za její desetinásobek. Proto také nebyl nijak rozčilen, když hodinu poté, co ji opustil, vešla krásná dívka k němu, bez zaklepání a zeptala se ho, jak spolu stráví sobotu, než odjede do Cannes, a on nazdařbůh řekl: „Ve Fontainebleau.“ Kdesi v polosnu to možná slyšel. Každopádně už nevěděl, proč mu to jméno přišlo na jazyk.
Vzali si tedy taxi a jeli do Fontainebleau, tam se ukázalo, že krásná dívka zná dobrou restauraci, v níž lze jíst dobrá jídla a pít dobré nápoje. A také číšník ji znal a ona ho oslovovala křestním jménem. Kdyby byl náš Andreas od přírody žárlivý, mohl se rozzlobit. Ale nebyl žárlivý a tak se nezlobil. Strávili dlouhou dobu u jídla a pití a pak jeli, opět v taxi, zpět do Paříže a najednou před nimi ležel pařížský zářivý večer a oni nevěděli co s ním, jak to právě nevědí lidé, kteří k sobě nepatří a kteří na sebe narazili jen náhodou. Noc se před nimi rozestírala jako příliš jasná …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.