23
Plán B
Následující den začal mrzutě a zataženě, ale nepršelo. Zatím.
Grey si pečlivě oblékl svou uniformu a Tom Byrd mu asistoval se stejnou obřadností, jako kdyby ho chystal do bitvy. Kožená vázanka, límec, naleštěné boty… Grey na okamžik zaváhal, jestli si má vzít dýku, ale nakonec pomyslel na Siverlyho útok na Jamieho Frasera a zastrčil si ji za opasek.
Fraser se opíral o okenní rám, napůl seděl na parapetu a pozoroval ty přípravy s drobným zamračením. Nabídl se, že půjde s Greyem, ale John odmítl. Myslel, že Fraserova přítomnost by Siverlyho jen popudila. Už tak to bude dost ošemetný rozhovor, nemusel si další komplikace přivést s sebou.
„Pokud se nevrátím,“ řekl ve dveřích Fraserovi, „máte mé výslovné povolení udělat Siverlymu, co budete chtít.“ Myslel to jako vtip, ale Skot rozvážně kývl.
„Přivezu vaše tělo domů bratrovi.“
Tom Byrd vydal zděšený zvuk, ale Grey se usmál a rozhodl se to brát jako chytrou pohotovou odpověď na vlastní chabý žert.
„Ano, to udělejte,“ řekl a s dupáním podpatků sešel po schodech.
Majordomus na Glastuigu mu otevřel dveře a vytřeštil oči, když ho uviděl v uniformě.
„Rád bych viděl vašeho pána, pokud budete tak laskav,“ informoval ho Grey a bez pozvání vstoupil. „Kde je?“
Majordomus se nervózně podvolil.
„Pán není v domě, pane!“
„Kde tedy je?“
Mužovy rty se chvilku pohybovaly a on těkal očima ze strany na stranu a hledal vhodnou odpověď, avšak uniforma ho příliš zneklidňovala na to, aby lhal.
„Tedy… Je venku v altánku, samozřejmě. Často tam ráno sedává. Ale on…“
Grey přikývl, otočil se na podpatku a rozklepaného majordoma nechal za sebou.
Přešel trávník k altánku a v hlavě si zkoušel, co řekne – a přemýšlel, co udělá dál, pokud svou argumentací Siverlyho nepřesvědčí. Téměř nepředpokládal, že se mu to podaří, ale dlužil vlastnímu smyslu pro spravedlnost, aby tomu muži dal šanci vrátit se dobrovolně.
Pokud ne… pak se vrátí zatčený. Mírně ošemetné bylo, že Grey neměl v Irsku žádnou oficiální pravomoc, tím spíše pravomoc někoho zatýkat a Siverly to téměř jistě věděl. Grey to mohl provést legálně, kdyby justiciáře v Athlone požádal, aby poslal skupinku vojáků, aby Siverlyho odvedli do hradu – kdyby justiciář tu záležitost viděl ve stejném světle –, kde by ho formálně předal Greyovi, který by následně posloužil jako vojenská eskorta, jež by Siverlyho doprovodila do vazby anglické armády.
To ale jen za předpokladu, že by Siverly zůstal na místě, zatímco by Grey jel do Athlone a zpět, a že justiciářova zástupce – justiciář se momentálně patrně dvořil ve Francii – by síla Greyových argumentů pohnula k tomu, aby dal zatknout zjevně bohatého a lokálně váženého muže a poté ho vydal na milost cizí vládě, a také že by se Siverly justiciářovým mužům pokorně vzdal. Upřímně, Grey měl dojem, že pravděpodobnost je nízká na všech třech frontách.
Alternativou bylo zrychlené zatčení – inu únos, pokud to člověk chtěl říct bez obalu – vykonané Greyem a Jamiem Fraserem, zatímco Tom Byrd bude držet koně. Grey byl tomuto postupu silně nakloněn a věděl, že Frasera by velmi potěšilo mu pomáhat.
Ačkoli se mu tento plán zamlouval svou přímostí – a navíc dodatečnou okouzlující možností, že Siverly bude odporovat zatčení a utrpí při něm jisté vedlejší škody –, nedělal si iluze, že to bude tak jednoduché. Museli Siverlyho dostat přes půl Irska a na loď, aniž by přitáhli nevítanou pozornost – v zemi, kde on mluvil místním jazykem a oni ne.
„Když se kácí les, létají třísky,“ zamumlal a ztěžka vydusal po schodech do altánku, aby Siverlyho dostatečně varoval, že se blíží. Měl pocit, že uvnitř slyší pohyb, ale když se jeho hlava dostala nad vrcholek schodů, zdál se altánek prázdný.
Byl však vojákem už dlouho a pocit ohrožení ho zasáhl tak naléhavě, že se skrčil dřív, než mu vědomě došlo, že něco není v pořádku. Krčil se na schodech a srdce mu bušilo. Sevřel dýku a napínal uši, co to šlo. V křoví za altánkem uslyšel hlasitý šramot a ihned vyskočil, seběhl schody a vyrazil kolem něj.
Siverly se dostal…
