Poznámky o některých slovech z osmnáctého století a cizích frázích
„Milování“ – tento termín, stejně jako některé další dobové fráze, existuje i v moderní řeči, ale změnil svůj význam. Nyní je to synonymum pro „sexuální radovánky“, ale dříve to byla ryze mužská činnost a znamenala jakýkoli druh milostného namlouvání, včetně psaní nebo čtení romantické poezie mladé ženě, darování květin, šeptání sladkých nesmyslů do ouška, nebo dokonce i líbání, mnutí (prsou, předpokládáme), hraní (nijak pevně nevymezené) atd. – ale rozhodně ne sexuální styk.
Whisky vs. whiskey – skotská whisky se píše bez „e“ a irská s „e“. Tudíž jsem tuto zeměpisnou zvláštnost, která závisí na místě, kde je substance vyrobena anebo požívána, dodržela.
Humpty-Dumpty – první známá publikovaná verze této ukolébavky pochází z roku 1803, ale existují mnohé důkazy, že jméno a obecný koncept – stejně jako, možná, dřívější verze onoho rýmu – existovaly i předtím. „Humpty dumpty“ je zdokumentovaný slangový termín z osmnáctého století, který označoval malou, nemotornou osobu, a ačkoli Tom Byrd toto jméno nepoužije, zjevně je mu tento koncept znám.
Plán B – jeden editor a jeden beta čtenář se obávali, jestli „Plán B“ nezní anachronisticky. Já si to nemyslela a zdůvodnila jsem to takto:
Milý Bille,
inu, uvažovala jsem o tom. Na jedné straně skutečně existuje „Plán 9 z Kosmu“ a podobné, což by člověka zajisté vedlo k domněnce, že „Plán B“ je moderní termín. A zajisté to je běžná (moderní) zkratka pro jakoukoli záložní možnost.
Na straně druhé… v osmnáctém století určitě měli plány (ve smyslu, v němž toto slovo užívá lord John) – a dá se předpokládat, že muž s ukázněnou myslí by si plány označil buď jako 1, 2, 3, nebo jako A, B, C (pokud ne I, II, III). Chci tím říct, že na to dost dobře můžeme nahlížet jako na prosté užití zdravého rozumu, nikoli slovní obrat – a POKUD tohle uděláme, nejedná se o anachronismus.
Pokud ovšem myslíš, že by to lidi přehnaně trápilo, tak zajisté mohu slovník jeho lordstva přeuspořádat, pokud ne jeho plány.
Na což editor naštěstí odpověděl:
Milá Diano,
všechno dává dokonalý smysl. Vlastně čím víc nad tím přemýšlím, tím víc to zní jako přirozený výraz uspořádané mysli 18. století. Tak to tam necháme.
Scots/Scottish/Scotch – jak jsem uvedla v poznámkách ostatních knih, slovo „Scotch“ jako označení původních obyvatel Skotska upadlo v nemilost v polovině dvacátého století, když se k moci začala dostávat strana SNP. Před touto událostí bylo však běžně užívané jak Skoty, tak neSkoty –
Angličany určitě. Neschvaluji vnucování anachronistické politické korektnosti historickým osobnostem, a tak jsem zachovala běžné dobové užití.
Gàidhlig/gaeilge – keltština, kterou se mluvilo v Irsku a Skotsku, byla v podstatě tímtéž jazykem – nazývaným „erse“ – zhruba do roku 1600, kdy se začaly objevovat výraznější místní variace. Následovala velká změna pravopisu, která odlišila gaelštinu z Vysočiny ( gàidhlig) od irské gaelštiny ( gaeilge). Tyto dva jazyky toho stále měly mnoho společného (asi jako španělština s italštinou), ale dokonce i v roce 1760 byla jejich odlišnost znatelná.
V souvislosti s vlastními romány, když jsem začala psát Cizinku, věděla jsem, že gaelština byla rodným jazykem Skotské vysočiny. Najít v Phoenixu v Arizoně (v roce 1988) někoho, kdo mluvil gaelsky, bylo něco zcela jiného. Konečně jsem našla knihkupectví (Steinhof ’s Foreign Books v Bostonu), které mi dokázalo poskytnout anglicko-gaelský slovník, a ten jsem používala jako zdroj při psaní Cizinky.
Když se kniha prodala a nakladatel mi dal smlouvu na tři díly, řekla jsem svému manželovi: „Myslím, že to místo musím skutečně vidět.“ A tak jsme jeli do Skotska. Tam jsem našla mnohem větší a sofistikovanější gaelsko-anglický slovník a ten jsem používala během psaní Vážky v jantaru.
A pak jsem se setkala s Iainem. Dostala jsem úžasný dopis od Iaina MacKinnon Taylora, který o mých knihách říkal spoustu úžasných věcí, ale poté dodal: „Je tu jen jedna drobnost, kterou se zdrá…
