Bylo krátce před setměním, když jsme konečně vytáhli shnilé skořápky krav a vnesli trochu pořádku do onoho bájného zmatku, ale dosud se nám nepodařilo, aby se jeho mrtvola podobala obrazu z legend, které o něm kolovaly. Odtrhli jsme ho náčiním na škrábání ryb, abychom ho zbavili štítonošů ze dna moře, omyli jsme ho kreolínem a kamennou solí, abychom mu vyhojili hnijící rány, poprášili jsme mu tvář škrobem, abychom zakryli kanafasové záplaty a parafinové jamky, jimiž jsme mu museli restaurovat tvář rozklovanou od ptáků z hnojiště, navrátili jsme mu barvu života plásty ženského líčidla a karmínu na rtech, avšak ani skleněné oči, zasazené do prázdných dutin, mu nedokázaly vtisknout autoritativní výraz, jehož mu bylo zapotřebí, aby mohl být vystaven zrakům zástupů. Mezitím jsme se v salónu ministerské rady dovolávali jednoty všech proti staleté despocii, abychom si mohli rovným dílem rozdělit kořist jeho moci, neboť všichni se opět vrátili, vedeni zaklinadlem opatrné, avšak nezadržitelné zprávy o jeho smrti, vrátili se liberálové a konzervativci, usmíření nad doutnajícími uhlíky tolikaletých neprosazených ambic, generálové z vrchního velení, kteří ztratili horoskop autority, všichni tři zbývající civilní ministři, arcibiskup primas, všichni ti, které by si tam nepřál mít, tam seděli kolem dlouhého ořechového stolu a snažili se dohodnout o formě, jakou se má zveřejnit zpráva o tom významném úmrtí, aby se zabránilo předčasné pouliční explozi davů, nejprve byl vydán kolem půlnoci bulletin číslo jedna, hovořící o lehké nevolnosti, jež přiměla Jeho Excelenci zrušit veřejná vystoupení a audience poskytované civilním i vojenským osobám, potom druhý lékařský bulletin, v němž se oznamovalo, že významný pacient byl nucen setrvat ve svém soukromí v důsledku indispozice dané věkem, a posléze bez jakékoli zprávy zazněla v zářivém jitru teplého srpnového úterku mocná hrana katedrálních zvonů za nebožtíka, o němž nikdo bezpečně nevěděl, zda je opravdu mrtev nebo ne. Tváří v tvář této skutečnosti jsme byli bezmocní, měli jsme co činit s rozkládajícím se tělem, které jsme nebyli schopni na tomto světě nahradit, protože on ve své stařeckosti odepřel učinit jakékoli rozhodnutí o osudu vlasti po svém odchodu, s nezlomnou tvrdošíjností starce odolal všem návrhům potom, co vláda přesídlila do ministerských budov se solárním sklem a on zůstal sám v pustém domě své absolutní moci, kde jsme ho potkávali zasněně kráčejícího, gestikulujícího mezi troskami krav, nemajícího komu vládnout, leda slepým, malomocným a ochrnutým, kteří neumírali na nemoc, ale na starobylost v křoví růžových sadů, a přesto byl tak jasné mysli a tak umíněný, že jsme od něho neslyšeli nic než vytáčky a odklady pokaždé, když jsme mu předestřeli naléhavý úkol uspořádat dědictví, neboť tvrdil, že myslet na svět, když na něm člověk už není, je cosi tak neveselého jako vlastní smrt, ksakru, tak jaképak copak, stejně, až umřu, politikové si znovu rozdělí tenhle krám, jako za dob Gótů, uvidíte, říkal, znovu si ho rozdělí faráři, gringové a bohatí, a chudým nezbude nic, samozřejmě, protože ti utřou vždycky hubu, a uvidíte, že až hovno bude mít nějakou cenu, chudí se budou rodit bez prdele, říkal a citoval kohosi z dob své slávy, a zároveň se vysmíval sám sobě, když nám řekl, div se přitom smíchy neudusil, že na těch pár dnů, co bude mrtvý, nestojí za to, vozit ho do Jeruzaléma a pohřbívat ve svatém hrobě, a jakýkoli nesouhlas odbyl nakonec argumentem, že nevadí, že nějaká tehdejší věc není pravdou, ksakru, však se jí stane časem. A bylo tomu tak, protože v naší době nebyl nikdo, kdo by zpochybnil pravdivost jeho historie, ani kdo by ji mohl stvrdit nebo vyvrátit, vždyť jsme nebyli schopni ani ověřit totožnost jeho těla, neexistovala jiná vlast než ta, kterou vytvořil k své podobě a obrazu pomocí pozměněného prostoru a času opraveného úradky své absolutní vůle, vlast jím obnovená od zcela neurčitých počátků jeho paměti, zatímco nazdařbůh bloudil nectným domem, v němž nikdy nespala jed…
