Když ho podruhé našli rozklovaného supy v téže pracovně, v témž obleku a v téže poloze, žádný z nás nebyl natolik stár, aby se rozpomenul, co se přihodilo poprvé, ale věděli jsme, že žádné zjištění o jeho smrti není konečné, neboť vždycky existovala vedle jedné pravdy ještě jiná pravda. Ani ti méně obezřetní z nás se nespokojovali s vnějším zdáním, protože mnohdy se považovalo za jisté, že od mládí je postižen hemiplegií a že v průběhu audiencí padá z trůnu, zkroucen křečí, a z úst že prská ledovou pěnu, že z tolikerého mluvení ztratil řeč a že za záclonami má umístěné břichomluvce, aby předstírali jeho projev, že po celém těle mu naskakují rybí šupiny jako trest za jeho zvrácenost, že za prosincového chladu mu kýla hvízdala jako vítr a mohl chodit pouze s pomocí ortopedického vozíku, na němž se vozilo jeho vyhřezlé varle, že vojenský furgón o půlnoci složil ve vratech pro zásobování rakev se zlatým kováním a purpurovým čalouněním a že kdosi zahlédl Leticii Nazarenovou, jak krvácí pláčem v dešťové zahradě, avšak čím jistější se jevily pověsti o jeho smrti, tím čileji a panovačněji se projevoval při nejméně očekávaných příležitostech, aby vtiskl jiný nepředvídaný směr našim osudům. Bylo by velice snadné nechat se přesvědčit bezprostředními důkazy v podobě prstenu s prezidentskou pečetí nebo nadpřirozeným rozměrem jeho nohou neúprosného chodce nebo nevídaným jevem vyhřezlého varlete, které se supi neodvážili rozklovat, avšak vždycky se vyskytl někdo, kdo měl v paměti jiné podobné důkazy u jiných méně významných nebožtíků minulosti. Rovněž velice pečlivé prohledání domu nepřineslo žádný podstatný prvek k zjištění jeho totožnosti. V ložnici Bendición Alvaradové, o níž kolovala pověst, jak jsme si matně vzpomínali, že byla svatořečena na základě dekretu, jsme našli několik rozbitých klecí s kůstkami ptáků, jež léty zkameněly, spatřili jsme proutěné křeslo ožrané kravami, spatřili jsme pouzdro s vodovými barvami a nádoby se štětci, jaké užívaly ptáčnice na venkově, když prodávaly na trzích nebarevné ptáky obarvené jako žluvy, spatřili jsme káď s keřem meduňky, která tam dál rostla zapomenutá a jejíž větve šplhaly po stěnách a vylézaly z očí portrétů a vracely se okny ven a venku se vplétaly do loubí zadních dvorů, nenašli jsme však nejnepatrnější stopu toho, že on kdy pobýval v tomto pokoji. Ve svatební ložnici Leticie Nazarenové, na kterou jsme se pamatovali mnohem zřetelněji jednak proto, že panovala v nedávné době, jednak proto, že její veřejné vystupování bylo hlučné, jsme spatřili postel vhodnou pro výstřelky lásky, s háčkovanými nebesy, na nichž se uhnízdily slepice, v truhlicích jsme spatřili nadbytek molů s krcky modrých lišek, drátěné obruče krinolín, jinovatkový prach spodniček, živůtky s bruselskými krajkami, trepky, jež nosili muži po bytě, a hladké střevíčky s vysokým podpatkem a poutkem, v nichž přijímala návštěvy, po kotníky sahající sutany s plstěnými fialkami a taftovými stuhami z dob její pohřební slávy, když byla první dámou, a popelavý oděv novicky z plátna hrubého jako kůže řezníka, v němž ji v bedně po nádobí pro slavnostní tabuli unesli z Jamaiky a posadili na pohovku jako skrytou prezidentku, avšak ani v tomto pokoji jsme nenašli žádný důkaz, který by nám dovolil konstatovat, že zmíněný únos korzáry byl podnícen láskou. V prezidentské ložnici, kde strávil většinu svých posledních let, jsme našli pouze nepoužívanou kasárenskou postel, přenosnou latrínu, jednu z těch, které antikváři vynášeli z příbytků opuštěných námořními pěšáky, železný kufr s jeho dvaadevadesáti řády a oblek z hrubého plátna bez epolet, stejný jako ten, který na sobě měla mrtvola, a provrtaný šesti projektily velké ráže, jež po sobě zanechaly ohořelé otvory na zádech, když vnikaly dovnitř, a na hrudi, když vycházely ven, což nás přivedlo na myšlenku, že přece jenom byla pravdivá kolující pověst, že olovo zrádně po něm vypálené ho proniklo beze škody, že výstřel zpředu se odrazil od jeho těla a zasáhl útočníka, a že byl zranitelný po…