Tak ho našli, na prahu podzimu jeho života, když jeho mrtvola ve skutečnosti byla mrtvolou Patricia Aragonése, a tak jsme ho opět našli o mnoho let později v údobí tolika nejistot, že nikdo si nebyl jist, že to stařecké tělo oklované supy a pokryté parazity ode dna moře je jeho. Na ruce nafouklé rozkladem nezůstala tehdy žádná známka toho, že by byla někdy ležela na srdci kvůli půvabům jakési záhadné dívky z dob hluku, ani jsme nenašli žádnou jinou stopu jeho života, která by nás vedla k bezpečnému zjištění jeho totožnosti. Ovšemže nám nepřipadalo neobvyklé, že by se taková věc mohla udát za našich časů, jestliže dokonce za časů jeho největší slávy existovaly důvody k pochybnostem o jeho existenci a jestliže ani jeho námezdní zabijáci neměli přesnou představu o jeho věku, neboť to byla zmatená doba, kdy při dobročinných tombolách vypadal na osmdesátku, při občanských audiencích na šedesátku a při oslavách státních svátků na méně než čtyřicítku. Velvyslanec Palmerston, jeden z posledních diplomatů, který mu odevzdával pověřovací listiny, vyprávěl ve svých zakázaných pamětech, že bylo nemožné udělat si vůbec nějakou představu o stáří tak pokročilém, v jakém se nacházel, a o nepořádku a zanedbanosti onoho sídla vlády, kde si musel razit cestu hnojištěm roztrhaných papírů, zvířecím trusem, zbytky žrádla po psech dřímajících na chodbách, nikdo nebyl s to mi něco stvrdit v kancelářích a úřadovnách a musel jsem se obrátit na malomocné a ochrnuté, kteří již obsadili první soukromé pokoje, a ti mi ukázali cestu k audienční síni, kde slepice ozobávaly iluzorní pažity gobelínů a kráva žrala plátno s portrétem arcibiskupa, a tehdy jsem si rázem uvědomil, že je hlušší než pařez, a to nejen proto, že jsem se ho ptal na jednu věc a on mi odpovídal na jinou, a také proto, že si stěžoval, že nezpívají ptáci, ačkoli se v tom ptačím rámusení, připomínajícím cestu přes les za svítání, dalo sotva vydechnout, a on náhle přerušil předávání pověřovacích listin a s jasným pohledem a s dlaní přiloženou k uchu oknem ukazoval na prašnou rovinu, kde bývalo moře, a hlasem probouzejícím spáče řekl poslechněte si to stádo oslů, které tamhle přichází, poslechněte si ho, milý Stetsone, to se vrací moře. Bylo těžké si představit, že ten nenapravitelný stařec byl onen mesiášský muž, jenž na počátku své vlády se v nejnečekanější dobu objevoval ve vesnicích s doprovodem jediného bosého venkovana s mačetou na sekání třtiny a s omezeným počtem poslanců a senátorů, které sám jmenoval vlastním ukazovákem podle toho, jak mu fungovalo trávení, dával se informovat o výsledcích žní, o stavu dobytka a o chování lidí, usedal do liánové houpací židle ve stínu mangových kmenů na návsi a ovíval se šafářským kloboukem, který tehdy nosíval, a ačkoli se zdálo, že je ospalý vedrem, neponechával nevysvětlen jediný detail rozhovoru, který vedl s muži a ženami, jež dal svolat, a oslovoval je přitom vlastními jmény i příjmeními, jako by v hlavě nosil celý rejstřík obyvatel a údaje i problémy celého národa, takže mě zavolal, maje stále zavřené oči, pojď sem, Jacinto Moralesová, vyprávěj mi, co se stalo s chlapcem, kterého minulého roku sám přiměl, aby vypil láhev ricinového oleje, a ty, Juane Prieto, řekl mi, jak se daří tvému plavému býčkovi, kterého on sám zaříkal morovými prosbami, aby mu vylezli červi z uší, a ty, Matildo Peraltová, co mi dáš za to, že ti v pořádku vrátím tvého manžela, který ti utekl, tady ho máš, přivlečeného na provaze z agáve, s mým osobním napomenutím, že příště shnije v kládě, jestli se ještě jednou pokusí opustit svou zákonnou manželku, a s týmž smyslem pro bezprostřední výkon vlády přikázal rasovi, aby před veřejností usekl ruce jednomu marnotratnému pokladníkovi, a natrhal si rajská jablka v soukromé zahradě a v přítomnosti svých agronomů je snědl s domýšlivostí výborného znalce a prohlásil, že té pudě se nedostává oslích hoven, ať je tam rozhodí na státní útraty, a přerušil veřejný provoz a zavolal mne do okna, div se neudusil smíchy, hej, Lorenzo…
