Konec nylonového věku (Josef Škvorecký)

Robert:

Komunista? Doma následovaly strašlivé výstupy, když vyšlo najevo, že vstoupil do strany. Když se rozhodl opustit starý, k zániku odsouzený svět a žít dál v tom novém, který teprve vznikal. Ale komunista?

A žije v něm skutečně? Tělem i duší? Rozumem i srdcem? Rozumem? Ano. Srdcem? Je vůbec aspoň něčím nový člověk? Znamená nový svět taky nového člověka? Tehdy, když se ve zlém rozešel s rodinou, myslel si, že má před sebou už jen cestu do budoucnosti, cestu revoluce. Ale kam došel? Kde je dnes? Čte socialistické realisty, a oni ho nudí, poněvadž neodpovídají na otázky, které si klade. Teď klade, ne tenkrát kladl. A jaké to jsou otázky? Jaké? Blbost. Ovšem. I Marx by si je kladl, kdyby jeho Jenny měla pletky s nějakým Samuelem Gellenem. Musel by si je klást, a kdoví, jestli si je nekladl. Jenom o nich nepsal. A jestli si je klad, bylo to přece docela přirozené, lidské tedy: bolševické.

— 1 —

Robert:

Zuřivě vtáhl pohledem Irenu do sebe. Je přece jeho! Vykašlat se na to, co má s jinými prohnili za duševní zmatenosti. Je jeho a je ráda jeho. Zná to přece z postele. A měli taky přece ty hezké večery o prázdninách, a naveze ji do dětí. Sakra, ať se užírá Samuel Gellen a všichni. Manžel si s ní možná neříká eliotovské básníčky u Bergera, ale zato s ní spí v noci v posteli. To je víc než všechny duševní vztahy. Je materialista. A udělá jí dítě. Pak bude brečet a smutnět, Irenka, až bude chodit těhotná a stydět se vylízt na ulici. A třeba právě tím se to všechno spraví. Ano. Udělá jí fakana. Znova jí vyprovodil zrakem sem tam, od zrcadla k zrcadlu. Rozhodně. Radši jí zničí postavu dětma, než by jí dá dovolí třeba jen ty čistě dušení vztahy ke Gellenovi.

— 2 —

Sam:

Ležel ve sněhu a díval se na Irenina záda, mizející v Reprezentačním domě, jak si ji Robert odváděl. Ať si ji odvádí. Náhle si byl Irenou zcela jistý. A může si být Irenou jistý, kdežto Robert jí musí pořád hlídat. Celý život. Nebo aspoň dokud mu dost nezestárne. To je úděl manželů: blaho manželských práv a hlídání. A to je úděl milenců: ležet občas s rozbitým nosem na sněhu, ale vždycky se vrátit. Nikdy nezpantoflovatět. A nakonec mít vždycky možnost zmizet, když se krásy světa začnou vytrácet.

— 3 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):