IRENU HILLMANOVOU TROCHU ZKLAMALO a trochu si oddychla, že Robert Samovi nic neudělal. Pak ji poněkud zmátlo, že Robert nepřišel za ní. Čekala strašné oči a velká odvádění domů, a místo toho manžel zmizel. Procházela se mezi zrcadly v promenoáru a vyhlížela Sama. Za ruce se snad držet neměli, ale co. Robert to ví, že se s milým Samem drží za ruce a že Sam je smutný a nešťastný, nemá takhle zuřit. Chodila sem a tam a myslela na Sama a na Roberta a na Pedra a na Jiřinku. Potom na nic. Pak se před ní ukázal Sam a nejistě se rozhlédl.
„Není tu?“ zeptal se.
„Robert?“
„No.“
„Ne.“
Přestal se rozhlížet a řekl:
„Ireno, já jsem se s tebou přišel rozloučit. Robert se namích.“
Znovu se rozhlédl.
„Co jste si řekli?“ zeptala se.
„Já nic. Mluvil jen on,“ odpověděl Sam, už zase se starým sarkasmem.
„A co říkal?“
„Zakázal mi k tobě přístup.“
„On je blázen.“
„To je. Ireno, proč se s ním, prosím tě, nerozejdeš?“
„Poněvač nemůžu.“
„Ale vždyť on je vážně šílenec, Ireno. Klinickej případ. Já už čekal, kdy mě začne mlátit.“
„Já vím, že je, ale rozejít se s ním nemůžu.“
„Ach Bože!“ vzdychl Sam a přestal. Nevěděla, kolikátá konverzace toho druhu to je. Ale jistě moctá. Stál před ní, skleslý, nějak unavený a nějak vybledlý. Najednou ho viděla jasně. Samuel Gellen. Nepříliš účinný prostředek proti marnosti. Miláček, kterému nesmí ubližovat, protože dělá cynika, ale má holčičí nervy. Mezi známýma její milenec. Slunce, duše Sam. Syn Doc. Dr. Gellena. Potomek rytíře arch. Gellena v zemi socialismu. To všechno. Postrádal…
Josef Škvorecký
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.