Zdeněk Jirotka

Český spisovatel a fejetonista, člen PEN-klubu, se narodil v roce 1911 v Ostravě. Po středoškolských studiích v Ostravě a v Hradci Králové vstoupil do československé armády a do roku 1940 sloužil jako důstojník pěchoty v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Brně a Vyškově. Pak se věnoval profesi spisovatele. V roce 1940 nastoupil do Lidových novin, po druhé světové válce byl redaktorem Svobodných novin. V roce 1951 se přešel do redakce Dikobrazu. V letech 1953 až 1962 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, poté byl zástupcem šéfredaktora Dikobrazu až do roku 1971.

Zdeněk Jirotka je znám především jako autor humorně zábavného románu Saturnin. Mimořádný ohlas jeho již později nikdy nepřekonané prvotiny mu umožnil opustit „všední“ povolání a věnovat se literární a editorské činnosti. V Saturninovi zdařile parodoval konvenční návyky uhlazené britské středostavovské společnosti. Vycházel přitom z tradice anglického sarkastického humoru J. K. Jeroma a P. G. Wodehouse a zároveň parodoval styl jejich napodobitelů. Dále napsal románovou parodii na detektivní žánr Muž se psem a veselé příběhů z prostředí školy Profesor biologie na žebříku. Jeho rozhlasové hříčky vyšly pod názvem Hvězdy nad starým Vavrouškem.

Na úspěch prvních dvou knih se mu již nikdy nepodařilo navázat a s postupujícím stářím se již autorsky odmlčel. Podle jeho knihy Saturnin natočil počátkem 90. let režisér Jiří Věrčák stejnojmenný film, který si získal oblibu u diváků, stejně jako jeho knižní předloha. Sluhu Saturnina v něm hrál Oldřich Vízner.

• Saturnin, 1942
• Muž se psem, 1944
• Hvězdy nad starým Vavrouchem, 1946
• Profesor biologie na žebříku, 1956
• Sedmilháři, 1969 (spoluautor)
• Velká kniha sedmilhářů, 1994 (spoluautor)
• Pravidla se změnila , 2000

Naše úsudky o bližních by nikdy neměly být prohlašovány s konečnou platností. Člověk je příliš složitý, než aby mohl být tříděn a vtěsnán do nějaké formule.

Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života.

Všechno lze říci uhlazenou mluvou dobré společnosti. Četl jsem jednou, že diplomat nikdy neřekne, že někdo lže. Použije v takovém případě věty: Domnívám se, že o správnosti vašich informací dalo by se s úspěchem pochybovat.

Zdeněk Jirotka