2
Dokud se znovu neocitl u nájezdových ramp, dokázal udržet další myšlenky na uzdě. Zastavil se a zkoumal nápisy, které působily dojmem jediných, naprosto jasných předmětů, které zůstaly ze světa,
(Světů?)
kde všechno ostatní pohltil šílený šedý vír. Ucítil, jak kolem něho krouží temné deprese, pronikají jeho tělem a pokoušejí se zničit jeho rozhodnutí. Uvědomil si, že část deprese tvoří stesk po domově. Ve srovnání se současnými pocity ale působil dřívější stesk po domově velmi nezrale a slabě. Cítil, že je unášen proudem a chybí mu cokoliv pevného, čeho by se mohl zachytit.
Stál u ukazatelů, sledoval provoz na dálnici a uvědomil si, že se začíná myšlenkami blížit k sebevraždě. Nějakou dobu dokázal v cestě pokračovat s představou, že již brzy spatří Richarda Sloata (a ačkoliv si to stěží připouštěl, představa, že by se mohl Richard k němu na cestě k západu připojit, mu proběhla myšlenkami více než jedenkrát. Nebylo by to přeci poprvé, kdy podnikají nějaký Sawyer a nějaký Sloat spolu podivné cesty, že?), ale práce na Palamountainově farmě a podivné události v Obchodním centru Buckeye přidávaly jeho snům pouze nepravý třpyt kočičího zlata.
Jdi domů, Jacky, jsi zničený, zašeptal nějaký hlas. Když budeš pokračovat, skončíš, vykopou z tebe duši… a příště může zemřít padesát lidí. Nebo pět tisíc.
I – 70 východ.
I – 70 západ.
Náhle vylovil z kapsy minci – minci, která v tomto světě vypadala jako stříbrný dolar. Ať jsou bohové, jací chtějí, nechť jednou provždy rozhodnou. Byl na to, aby sám rozhodl, příliš utahaný. Stále cítil na zádech místo, kam ho udeřil Pan nejlepší Američan. Padne-li orel, vydá se k východnímu nájezdu a zamíří domů. Padne-li panna, bude pokračovat… a nikdy už nepohlédne zpět.
Zastavil se v prachu měkké krajnice a vyhodil minci do chladivého říjnového vzduchu. Vylétla vzhůru, znovu a znovu se otáčela, odrážela sluneční paprsky. Jack zaklonil hlavu, aby mohl sledovat její kurz.
Rodina, která kolem projížděla ve starém obytném automobilu, se na chvíli přestala hádat a zvědavě na něho pohlédla. Muž, který auto řídil (úředník s ustupujícími vlasy, který se občas probouzel uprostřed noci a představoval si, že cítí z hrudi vystřelovat k levé paži nepříjemnou bolest) si náhle vybavil absurdní řadu představ: Dobrodružství. Nebezpečí. Výprava za vznešenými cíli. Sny o strachu a slávě. Zavrtěl hlavou, jako by je chtěl vymazat, a pohlédl do zrcátka. Spatřil, jak se chlapec předklonil a něco si prohlížel. Kriste, pomyslel si úředník s ustupujícími vlasy. Vyžeň si to z hlavy, Larry, zní to jako nějaká blbá, dobrodružná knížka pro malý kluky.
Larry se zařadil do pruhu, vyždímal z auta sedmdesátku a na chlapce ve špinavých džínách, který stál u cesty, zapomněl. Jestli se dostane do tří domů, bude se moci dívat na boj o titul ve střední váze na ESPN.
Mince dopadla. Jack se nad ní naklonil. Panna… vůbec tak ale nevypadala.
Žena na minci nebyla Lady Svoboda. Byla to Laura DeLoessian, královna Teritorií. Bože, jak se lišila od bledého, tichého, spícího obličeje, který na chvíli spatřil v pavilonu, obklopený snaživými ošetřovatelkami v bílých, vlajících pláštích! Tento obličej byl ostražitý, plný vědomí, nedočkavý a překrásný. Nešlo o klasickou krásu. Na to neměla dost jasnou linku úst a lícní kost byla z profilu trošku zapadlá. Krása proudila z celé vznešenosti a držení hlavy, z jasného pocitu, že musí být laskavá i silná.
A, ach, tak připomínala obličej jeho matky.
Jackovy oči zamlžily slzy. Rozmrkal je, nechtěl jim dovolit, aby se rozproudily. Na jeden den už plakal dost. Dostal odpověď a nemohl nad ní naříkat.
Když znovu oči otevřel, Laura DeLoessian byla pryč. Znovu se na něj z mince dívala Lady Svoboda.
Přesto svou odpověď dostal.
Předklonil se, zvedl minci z prachu, zastrčil ji do kapsy a zamířil k západnímu nájezdu mezinárodní silnice č. 70.
