Talisman (Stephen King)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Čtyřicátá druhá kapitola
Jack a Talisman

 

1

Udělal jsi chybu – promluvil v jeho hlavě hlas ducha. Jack stál před Barem u volavky a sledoval, jak se k němu blíží další brnění. V představách se mu otevřely doširoka oči a spatřil rozzuřeného muže – muže, který byl ve skutečnosti pouze přerostlým chlapcem – jak kráčí Západní ulicí ke kameře, připíná si první pás s pistolí, pak křížem přes břicho druhý. Udělal jsi chybu – měl jsi zabít oba Ellisovy bratry! Ze všech matčiných filmů měl Jack nejraději Poslední vlak do Hangtownu, který byl natočen v roce 1960 a uveden do kin o rok později. Byl to film od Warner Brothers a hlavní role (stejně jako v mnoha jiných levných filmech, které v té době Warner produkovali) obsadili herci z půltuctu televizních seriálů, které se nepřetržitě natáčely. V Posledním vlaku vystupoval Jack Kelly z Mavericka (hrál falešného hráče) a Andrew Duggan z Bourbon Street Beat (zlý statkář). Rafe Ellise (starého statkáře, který si ještě jednou musí připnout pás s pistolemi) ztvárnil Clint Walker, který v televizi představoval čejenského Bodieho. Tanečnici s otevřenou náručí a zlatým srdcem měla původně hrát Inger Stevensová, která bohužel těžce onemocněla bronchitidou a roli dostala Lily Cavanaughová. Takovou roli by zvládla i v komatu. Jednou, když si jeho rodiče mysleli, že spí a bavili se dole v obývacím pokoji, si šel bosý do koupelny pro sklenici vody a zaslechl, jak jeho matka pronesla něco tak nápadného… tak nápadného, že na to nikdy nezapomněl. „Všechny ženský, co jsem hrála, věděly, jak šukat, žádná z nich ale nevěděla, jak prdět,“ řekla Philovi.

V tom filmu hrál i Will Hutchins, který se objevoval i v dalším programu Warner Brothers (ten se jmenoval Cukrouš). Poslední vlak do Hangtownu byl Jackův nejoblíbenější film především proto, že tam hrál Hutchins. Když sledoval, jak se k němu temnou chodbou blíží řada brnění, jeho znavený, zamlžený a ztrhaný mozek si vzpomněl na hlavního hrdinu, Andyho Ellise.

Andy Ellis byl zbabělý mladší bratr, který na posledním filmovém pásu zešílí. Poté, co se celý film ukrýval a krčil v koutě, stanul proti Dugganovým zlým nohsledům, jejichž vůdce (kterého hrál zlý, zarostlý a šilhavý Jack Elam, který hrál Hlavní nohsledy ve spoustě eposů od Warner Bros, divadelních i televizních) mu zastřelil zbaběle zezadu bratra Rafa.

Hutchins procházel širokou, prašnou ulicí, nešikovnými prsty si připínal bratrův opasek s pistolí a křičel: „Tak pojď! Tak pojď, jsem na tebe připraven! Udělal jsi chybu! Měl jsi zabít oba Ellisovy bratry!“

Will Hutchins nepatřil mezi nejlepší herce, v tu chvíli ale dosáhl (alespoň v Jackových očích) naprosté důvěryhodnosti a dokonalosti. Zdálo se, že jde na smrt a ví to, přesto šel dál. Ačkoliv měl strach, kráčel ulicí bez jakéhokoliv zaváhání vstříc svému osudu. Znovu si upravoval přezky opasků, kráčel nadšeně, byl si jist tím, co chce udělat.

Brnění se blížila, kývala se ze strany na stranu jako roboti na hraní. Určitě mají na zádech klíčky, pomyslel si Jack.

Obrátil se k nim obličejem, zažloutlé trsátko svíral mezi palcem a ukazováčkem pravé ruky, jako by chtěl začít vybrnkávat nějakou melodii.

Zdálo se, že zaváhali, vycítili jeho nebojácnost. Zdálo se, že náhle zaváhal celý hotel, zpozoroval nebezpečí, jež bylo daleko hlubší, než si z počátku myslel. Prkna podlah zasténala, v dálce zabouchala postupně řada dveří, na střeše se na chvíli přestaly otáčet mosazné ornamenty.

Pak se brnění znovu pohnula. Utvořily jedinou pohyblivou stěnu pancířů, drátěných košil, chráničů holení, přileb a blýskavých plátů. Jeden z nich svíral v ruce dřevěnou rukojeť, na které visela koule s ostny; druhý měl martel de fer; další svíral meč se dvěma špicemi.

Jack k nim náhle vyrazil. Oči se mu rozzářily. Kytarové trsátko držel v ruce před sebou. Obličej mu naplnil Jasonův oheň.

Sklouzl na chvíli do Teritorií a stal se Jasonem; tady žraločí zub téměř hořel. Když se přiblížil ke třem rytířům, jeden si sundal helmu a odhalil další ze starých, bledých obličejů. Tenhle měl tlusté čelisti, na krku mu visely záhyby, které připomínaly rozteklý vosk. Švihl po něm helmou. Jason se jí lehce vyhnul a sklouzl zpět do Jackova já. Helma se odrazila od obložené zdi za ním. Před ním stálo bezhlavé brnění.

Myslíš, že mi to nažene strach? pomyslel si pohrdavě. Takový trik už jsem viděl předtím. Ten mi strach nenažene. Ty mi strach nenaženeš. Dostanu se k Talismanu, toť vše.

Tentokrát necítil jen, jak hotel naslouchá, tentokrát se zdálo, že se od něho odtáhl jako tkáň trávicího ústrojí od otráveného kousku masa. Nahoře se v pěti místnostech, kde zemřelo pět rytířů strážných, rozlétlo s ohlušivou ránou pět oken. Jack se vrhl na brnění před sebou.

Talisman odněkud shora zpíval, pěl jasným, příjemným a triumfálním hlasem:

JASONE! KE MNĚ!

„Tak dělejte!“ vykřikl Jack na brnění a začal se smát. Nedokázal si pomoci. Smích mu nikdy nepřišel tak silný, tak mocný, tak skvělý. Proudil jako voda ze studny, voda z hluboké řeky. „Tak pojďte, jsem na vás připravený! Nevím, od jakého zkurveného kulatého stolu chlapi přicházíte, měli jste tam ale zůstat! Udělali jste chybu!“

Smál se víc než kdy předtím, uvnitř byl pevně rozhodnutý jako Wotan na Valkýrské skále. Skočil na bezhlavou, kymácející se postavu uprostřed.

„Měli jste zabít oba Ellisovy bratry!“ zařval a Speedyho kytarové trsátko proniklo do zóny mrazivého vzduchu, kde měl mít rytíř hlavu. Brnění se rozpadlo na kusy.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024