24.
Kabaret U hvězdiček rozhodně nepatřil k avantgardním scénám, přitahujícím náročné publikum. Byla to původně vyhlášená dupárna s tradicí spíše odstrašující, ale nové vedení podniku se vyznačovalo nezvyklou ctižádostí. Navíc se zhoršila kvalita piva, tudíž se spousta ochmelků přesunula o ulici dál, kde byla vyhlášená plzeňská pivnice U Mašláňů. Proto vznikl nový kabaret, který sice nezměnil kulturní tvář staré Prahy, ale přece jen přilákal nové lidi, jimž symbióza umění s výkrmnou dietou naprosto vyhovuje.
O zábavu se staral nevelký soubor v čele s Lídou Šejblovou. Sekundoval jí úspěšný kouzelník Parásek, který si právě odseděl menší trest za pašování digitálních hodinek, úspěchy sklízel komik Tuhý, o němž bylo známo, že se již devětkrát pokusil o sebevraždu, a o trochu nutné erotiky se pokoušely čtyři nohaté dívky, jimž by mnohem lépe šlo šlapání zelí. Přesto byly v programu uvedeny jako baletky.
Vápenec s Kotáskem se posadili ke stolu nedaleko jeviště, a než se nadali, přikvačil k nim číšník s pivem a jídelním lístkem. Kotásek přelétl zrakem řadu nabízených specialit a vybral si telecí medailónky s oblohou, zatímco Vápenec dal přednost zavináčům.
Zájemci o kulturní zážitek se stále ještě trousili do sálu, když byl zahájen program. Pět hudebníků začalo hrát líbezné melodie ze starých operet a nohaté dívky se rozvlnily po jevišti. Zvedaly ruce jako při věšení prádla a přitlumeně pohopsávaly, za což posléze sklidily zasloužený potlesk. Po jejich odchodu se jak na jevišti, tak i mezi obecenstvem producíroval rtuťovitý a mnohomluvný kouzelník Parásek, bázlivě se vyhýbaje stolu, u něhož seděli kriminalisté. Zato vytahoval z cylindru celou garderobu a posléze i značné množství domácího zvířectva. Paráska vystřídal depresivní maniak Tuhý, který na jevišti vypadal velice žertovně. Zakopával na holé rovině, pletl si banální slova a nakonec se hádal s kapelníkem. Obecenstvu se to líbilo a jeden host se smál tak srdečně, až si vylil do klína pivo.
Následoval vrchol večera. Hudebníci se pokusili o fanfáry a na prkna znamenající svět vtančila hvězda, která nemínila pohasnout ani v značně pokročilém věku. V třpytivém obleku a apartním kloboučku několikrát koketně poposkočila, a dosud libě znějícím mezzosopránem spustila ordinární odrhovačku. Pochvalné výkřiky jí byly odměnou. Potlesk v této době nebyl již tak intenzivní, neboť velká část obecenstva držela v rukou jídelní příbor. Zato se ozývalo: „Bravo, Lído! Zazpívej o roští u Vonásků!“ a všelijak podobně. Lída zpívala, posílala konzumujícímu publiku polibky a v posledním čísle před přestávkou pozvala na scénu své spoluúčinkující, aby se všichni dohromady zasloužili o efektní závěr první části programu. Právě ve chvíli, kdy Vápenec dopíjel třetí pivo a Kotásek znovu se zájmem studoval jídelní lístek, přisedla protagonistka večera k jejich stolu.
„Jak se vám to líbí, mládenci?“ pronesla sugestivní otázku, ale pro jistotu nečekala na odpověď. „Je to nádherné, když vidíte, že na vás obecenstvo ještě nezapomnělo! To se ví, opereta to není. Ale kdo z těch, kteří se mnou hráli, se ještě vůbec odváží vystoupit?“
„Jste skvělá,“ pochválil ji Kotásek a ukázal číšníkovi prstem řádek, na kterém byla nabízena anglická játra. „Pro mne byl dnešní večer zážitkem, i kdybyste nám neřekla, kdo vlastně vraždil.“
„Jenomže já vám to řeknu, milánkové!“ trvala na svém původním rozhodnutí diva. „Jednak je to má občanská povinnost a za druhé není dobré, když takový člověk běhá po svobodě. Nemám pravdu?“
„Máte!“ přikývl Kotásek., Jestli nebudete proti tomu, zavřeme ho, až zčerná!“
„Dobře uděláte!“ odsouhlasila jeho záměr. „Vlado Souček si nic jiného nezaslouží!“
„Vlado Souček?“
„Druhořadý autor a příležitostný textař,“ vysvětila ochotně. „Stále někoho využívá a snaží se přiživit na cizí slávě. Když se v nakladatelství Práce dozvěděl, že by měli zájem o knihu Zlato v hrdle, oheň v těle, která by pojednávala o mé operetní kariéře, okamžitě mě navštívil a nabídl mi, že můj životopis sepíše. Sa…
