Daniel 1.26
Vincent se k práci usadil v asi padesát metrů dlouhém hangáru bez oken, který stál v bezprostřední blízkosti církevních prostor a byl s nimi propojený krytým průchodem. Když jsme procházeli kancelářemi, kde se přes časnou ranní hodinu u monitorů už činily sekretářky, dokumentátorky a účetní, znovu mě ohromilo, jak tato mocná, stále se rozmáhající duchovní instituce, jež tou dobou měla v zemích severní Evropy počet stoupenců srovnatelný s křesťanskou vírou, byla na druhé straně organizovaná úplně stejně jako obyčejná firma. Věděl jsem, že Fízl se ve skromné a pracovní atmosféře cítí dobře, neboť dokonale odpovídala jeho hodnotám; způsoby někdejšího proroka se mu vlastně příčily, neseděla mu jeho povaha vášnivého hazardního hráče a jeho věčné vyvyšování. Nová role Fízlovi sedla, zaměstnancům šéfoval shovívavě, dokázal je vyslechnout, přidělit jim půlden dovolené nebo zvýšit zálohu. Vše běželo jak na drátkách, stoupenci v závětích organizaci houfně odkazovali majetek a již tak značné jmění bylo záhy navýšeno na dvojnásobek ve srovnání se sektou Moon; DNA příslušných členů se uchovávala v pěti vzorcích, které byly uloženy v podzemních sálech s konstantně nízkou teplotou, nepropouštějících většinu známých záření a zabezpečených rovněž proti termonukleárnímu útoku. Laboratoře, které vedl Vědec, nepředstavovaly pouze nec plus ultra, tedy vrchol současných technologií; ve skutečnosti se jim v privátním ani veřejném sektoru nic nevyrovnalo, Vědec se svým týmem získal v oblasti genetického poznání a neuronálních okruhů s nekonečným propojením nedostižný náskok, to vše v naprostém souladu s platnou legislativou. O možnost pracovat v jeho laboratoři se ucházeli nejnadějnější studenti z většiny amerických a evropských technologických univerzit.
Bylo přesněji vymezeno dogma a vydán detailní předpis provádění obřadů, definovala se pravidla - tím vším se mělo předejít nebezpečí jiných výkladů víry a odchylek v dodržování jejích zásad. Vincent se proto nyní v médiích ukazoval už jen zřídka. Mohl si dovolit být tolerantní, se zástupci monoteistických náboženství se shodoval v přesvědčení, že existuje obecná touha po víře a duchovnu - nikdy ale neskrýval, že cíle elohimitů jsou zcela odlišné.
Důraz na zklidnění se vyplatil. Dva atentáty spáchané přímo v prostorách církve - jeden v Istanbulu, připravený muslimskými radikály; druhý v arizonském Tucsonu, připisovaný fundamentalistickému protestantskému hnutí - vyvolaly všeobecný nesouhlas, a měly tudíž naprosto opačný dopad. Novátorský aspekt elohimitských představ o životě prosazoval především Lucas. Ostrými výroky zesměšňoval rodičovství, odvážně, avšak bez přehánění podstrojoval veřejnosti myšlenky o nejasném vymezení sexuality u velmi mladých dívek - nepřímo tak znevažoval prastaré tabu incestu, důsledkem čehož byly jeho reklamní kampaně nebývale účinné. Do jisté míry se podbízel, když v souladu s obecným míněním bezvýhradně obhajoval převládající hédonistické hodnoty a otevřeně ctil východní sexuální techniky, to vše dokázal vizuálně patřičně ošetřit a velice otevřeně, přímo formulovat, zkrátka jeho taktika se osvědčila (spot „NAVĚKY. V POKLIDU” byl doplněn o „NAVĚKY. SMYSLNĚ” a pak „NAVĚKY. ZAMILOVANĚ”, což zajisté vneslo do propagace víry zcela nové prvky).
Stávající církve tak bez sebemenšího odporu a bez jediné myšlenky na možnost protiútoku ztratily lesk a jen nečinně přihlížely, jak jim většina věrných prchá za novým kultem, který navíc spoustu stoupenců posbíral v kruzích ateistických, přístupných všemu novému a veskrze moderních - tedy mezi smetánkou a elitou společnosti, máme-li se řídit terminologií, jíž zavedl Lucas -, do nichž staré církve už dávno neměly přístup.
Vincent si tedy mohl být jistý, že je vše na nejlepší cestě a že se obklopil nejlepšími spolupracovníky, a v posledních týdnech se proto věnoval výhradně svému velkému projektu, a já s údivem sledoval, jak se opět mění v tichého, plachého a rozpačitého umělce, jenž se vyjadřuje nejistě a neobra…