2
Gretel měla v Bonnie Brae moc práce, a proto odjela v sobotu ráno ve své malé hondě, kterou jsem jí pomohl vybrat a koupit. Patřila předtím kadeřníkovi na Přístavišti 66, který se rozhodl vzít si svou přítelkyni a odjet s ní do Saudské Arábie. Honda měla růžovou barvu a speciální tlumiče.
Že prý se vrátí brzy večer a zůstane až do pondělního rána. Den byl větrný a jasný. Oba mé navíjecí bubny už měly být dávno očištěné a naolejované. Sotva jsem rozebral první, zavolala mi Gretel z kanceláře.
Měla zastřený hlas. „Miláčku, je tady hrozný zmatek. Herm je mrtvý.“
„Herm?“
„Pan Ladwigg. Jeden z majitelů.“
„Srdce?“
„To se ještě neví. Jezdíval každé ráno na kole, aby se udržoval v kondici. Našli ho ležet na silnici vedle kola. Buď ztratil vědomí, upadl a pádem se zabil… nebo… zatím se neví. Bylo mu jen čtyřicet šest. Takže, prosím tě, nečekej mě večer. Catherine – paní Ladwiggová – je v šoku. Dali jí sedativa a já jsem u ní doma a snažím se spojit s jejich synem nebo dcerou. Syn je právník v Anchorage a dcera je na velvyslanectví v Helsinkách. Zatím se mi nepodařilo dostat ani jednoho k telefonu. Až se mi to povede, stejně tu zůstanu, dokud jeden z nich nebo oba nepřijedou. Není tady nikdo, kdo by to udělal místo mne. Paní Broffská je v takovéhle situaci k ničemu.“
„Mám za tebou přijet a dělat ti při tom čekání společnost?“
„Je to od tebe hezké, ale děkuji, ne.“
„Zavolej mě, až budeš vědět, kdy asi budeš volná.“
„Zavolám. Pa, zlato.“
Vrátil jsem se ke své práci. Bylo deset, sobota ráno, 8. prosince. V Helsinkách i v Anchorage nebudou zřejmě doma, odjeli někam na víkend. Kdoví, jak to bude dlouho trvat, než je najdou. Chudák Herm asi doplatil na touhu být ve svém věku fit. Na přepínání svých sil. Žijeme v době zlomenin holení kosti, rozbitých kolenou a kýl. Tělo, změklé dlouhým vysedáváním v kanceláři, potřebuje u člověka ve středním věku jen pomalé zvyšování dávek tělesné námahy. Když takový člověk neujde za dvě hodiny sedm mílí, aniž by vypotil hektolitry potu, nesupěl jako lokomotiva a nezvýšil si neúměrně počet srdečních tepů za minutu, je blázen, pustí-li se do pravidelného běhání. S výjimkou několika málo výpadků jsem zůstal celý život fit. Být fit znamená znát své tělo, vědět, kdy přestat. Člověk si může vytvořit šestý smysl a zjistit jím, kdy má přestat. Není to nic obestřeného tajemném. Jen tvrdá práce, nudná a náročná. Intenzivní cvičení je pro děti a pro zasvěcené sportovce. Ne pro pojišťováky a obchodníky. Ti nemusí být tak hrozně fit, jak by si přáli, a i kdyby se jim to povedlo, tak jim to dlouho nevydrží. Ostrá chůze šest hodin týdně jim docela stačí. Tohle radí Travis McGee váženým kancelářským krysám. Kdežto já se mohu pustit značně dál, protože já poznám ten okamžik, kdy se může něco utrhnout, prasknout nebo zlomit.
Krátce potom, co jsem byl hotov s navijáky, se u mne zastavil Meyer. Spal prý čtrnáct hodin, ale únava nezmizela. Pověděl jsem mu, co se stalo v Bonnie Brae. Souhlasil se mnou, že to Ladwigg pravděpodobně přehnal. Pád na asfalt z kola, které ujíždí rychlostí dvacet mil za hodinu, může být smrtelný, zejména pokud nemá jezdec helmu. Pochybuji o tom, že si ji Ladwigg brával.
Gretel zavolala znovu v půl jedné. Podařilo se jí spojit se s Ladwiggovým synem na Aljašce. Řekla mu, co se stalo, a on si myslel, že se mu podaří přiletět do Lauderdale ještě dnes v noci.
„Připadáš mi vyřízená,“ řekl jsem jí.
„To ten telefon. Přiváděl mě k šílenství. Ale je mi vlastně trochu divně. Jako by mě kousl nějaký jedovatý hmyz.“
„Mohl by tě někdo zastoupit?“
„Zkusím někoho najít.“
„Víš co? Vypravím se za tebou.“
„To budu ráda. Těším se.“
Meyer odešel. Zamkl jsem loď, došel na parkoviště a nastartoval svou starou dodávku Miss Agnes, rolls s modrou metalýzou. Nový motor z ní udělal příliš rychlý vůz, což bylo v rozporu s její starobylou důstojností, asi jako když se dá obstarožná matróna pod náporem větru do nedobrovolného klusu. Zastavil jsem se u Spanglera a koupil dva velké sýrové sendviče. Předpo…
