Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Ukázky z knihy:
Slova vycházejí ze zkušenosti. Když mluvíme o něčem, o čem nikdo zkušenost nemá, slova jen zavádějí.
Archeologická povídka
— 1 —
Teprve po čase mě napadlo, že hlasem, který jsem uslyšel tam v zemi na první pohled vzdálené, ke mně promlouval duch mého domova - jeho hlas ke mně doma nedolehl, přehlušen křikem hádkami, smíchem, jimiž zní každý domov.
Archeologická povídka
— 2 —
Ten hlas, jímž promlouvá k naslouchajícím duch místa, génius domova, je přece to společné, čemu jsme naslouchali já i oni, ti lidé, kteří se hnuli z končin mé vlasti už před více než dvěma tisíciletími. Tím hlasem nerozumím nic mystického, nějaký hlas krve a půdy; spíš mě překvapuje, že většina lidí jej ani nezaslechne, necítí jej jako nejpřirozenější důvod spříznění, že vymýšlejí jiné umnější důvody, že se cítí více spřízněni rasou, vírou anebo ideou, a když hledají, co ovlivňuje jejich osud, zkoumají raději postavení planet, než aby hledali, jak se do jejich duše vepsal tvar hor, do nichž je sevřeno jejich rodiště, jak se do ní vtiskla výška nebes nad ním či směr větrů, které sem přinášejí mračna.
Mohli bychom nebýt spřízněni s lidmi, kteří denně vídali zákrut téže řeky a stoupali na stejné pahorky, s jarem vyhlíželi hejna týchž ptáků, k nimž přicházely dnění i tmění, doba chladů i zrání v týž čas?
Archeologická povídka
— 3 —
Jakkoli se od sebe liší, máme každý svoje brány, jimiž neprojdeme. Velikost umělce spočívá v tom, že postaví svoji bránu tak, abychom v ní zahlédali i tu, která uzavírá cestu nám.
Zeměměřičská povídka
— 4 —
