memoár

Kdykoliv v poslední době navštívil matku a zapnul jí televizor, řekla po chvíli: To už jsem viděla. Nezáleželo na tom, jestli vysílali premiéru filmu, zprávy či sporotovní přenos. Už to viděla. V podstatě se její pošetilost blížila moudrosti. / str. 26 / V té vypůjčené chatě chtěli strávit celý týden. Pět dní tak byli spolu, ve dne i v noci spolu. Nebyl zvyklý na nic podobného, pátého dne se ho zmocnila únava anebo dokonce úzkost, připadal si jako lape…

Je válka, bratříčku, a prší na mne rány, / dláždění krvácí z mých ošlapaných pat / a dveře hostinců jsou právě zavírány / večerem z nejhořčích, které má listopad. / Byl jsem dnes daleko, mlhou jsem tiše chodil, / nikdo mne neviděl, nikdo mne nepotkal, / přítel, jejž hledal jsem, se ještě nenarodil, / je dosud před sebou a mnohem dál než dál. / A teď jsem zase tu, píšu ti tato slova, / z pera je setřesu a potom půjdu spat, / oči mi uzavře samota ocelová / večerem z nejhořčích, kt…

Než opustím Třebíč, abych se k ní vracel jen v letmých asociacích, nemohu se několika slovy nerozplynout na třebíčským kluzištěm na Stařečce. Když nastala zima a narukovaly vlněné čepice, v zapadlém koutě blízko řeky Jihlávky třpytil se namodralý obraz. Bylo to kluziště osvětlené světlem obloukové lampy a plné mladých dvojic. Brusle, jejichž hrany drtily led, zanechávaly na ledovém zrcadle kresby a svými blesky dělaly kluziště ještě světelnější, …