Milostné rozhovory (Ivan Klíma)

"Miluju tě, holčičko. Miluju tě tak, že když nejsi se mnou, připadá mi, že taky nejsem. Jsem živ jen z čekání na tebe."

"Nezahyneš mi, když jsi živ jenom z čekání?"

"Ne. Je to daleko lepší než sedět někde na hostině, ale nemít nikoho, na koho bych čekal."

"Tomu nerozumím."

"Protože čekat znamená těšit se. Dokud se máš na koho těšit, život má smysl."

"Ale to přece němůže být smysl života: těšit se na někoho, s kým bych chtěla být, a přitom vědět, že s ním nebudu."

"Těším se na to, až budu s tebou."

"Pořád se mnou?"

"Co to je pořád?"

"To znamená, že s nikým nejsi víc."

"S kým bych mohl být víc, než jsem teď s tebou?"

"Říkáš teď. Ale teď není pořád."

"Přece není důležité, jak často, jak dlouho."

"Co je důležité?"

"Jak moc, jak úplně. S kým v duchu dlíš."

"Odpusť, já to vím. Jen jsem chtěla slyšet, že bys chtěl být se mnou pořád, kdybys mohl."

"Kdybych mohl, chtěl bych. Kdybychom mohli."

"Já vím, že to nikdy nebude. Ale stejně by to bylo hezké, kdybys ke mně mohl večer uléhat. Řekni mi, kdybychom žili spolu, jaké by to bylo?"