Celá e-kniha Soukromý: Vysoké okno ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Dějištěm románu je tu opět slunná Kalifornie, aktéry smetánka oddávající se lahodné nepřetržité siestě v rozlehlých zahradách u chlazených koktejlů nebo si tiše šeptající v intimních přepychových barech „o lásce nebo o deseti procentech“ a neštítící se drsné hry ani zločinu. V zápletce jde ze začátku především o vzácnou starou minci, kterou někdo odcizí a majitelka si najme Marlowa, aby ji soukromě pomohl peníz najít a vrátit do sbírky. Marlowe se začne zamýšlet nad svou klientkou, nepříjemnou tvrdou starou dámou, která se halí v mlčení a stíhá ho nepříjemnými pohledy, ale i nad její sekretářkou, pobledlou, křehkou, nervní dívkou, která se na konci příběhu stane jeho smutnou hrdinkou – až ho dramatický sled událostí dovede k elegatnímu mladému vyděrači, jež je označen Marlowem za dvojnásobého vraha.
Celý příběh je pouze vykreslením vztahu dvou žen – paní Murdockové a její sekretářky slečny Merle Davisové, o jehož vykreslení Chandlerovy, podle mě, ve skutečnosti jde. Paní Murdocková byla před osmi lety vdaná za velmi bohatého muže a už tehdy byla jají sekretářkou Merle. Její muž se jednou opil a pokoušel se znásilnit Merle. Paní Murdocková ho v záchvatu žarlivosti vyhodila z okna. A protože byla Merle vystrašená k smrti a ani pořádně nevěděla, co se stalo, myslela si že ho ho vyhodila z okna sama. Po celých osm let v ní toto její přesvědčení utvrzovala skrytě paní Murdocková a na venek se tvářila, jako její ochránce před okolní světem.
Děj se odehrává na konci třicátých let a je chronologický, prostor migrační. Jazyk je použit, tak jako ve všech Chandlerových knihách, hovorový. Kompozice příběhu je založena na variačním principu. Tematickou složkou je na začátku ztracená mince, jejíž důležitost se v dalším průběhu příběhu vytrácí a je nahrazena motivem tří vražd. Rytmus je figurální – Marlowe a jeho zaměstnavatel (paní Murdocková) se pravidelně střetávají, aby si vysvětlili průběh pátrání.
Chandler se zde představil opět jako neskutečný „popisovatel“ – „… Na otáčecí židli u psacího stolu seděl obstarožní vašnosta v tmavě šedém obleku, s krátkými klopami a příliš mnoha knoflíky. Měl řidké nitkovité bílé vlasy a tak dlouhé, že ho šimraly na uších. Uprostřed toho porostu se vysoko klenula bledě šedá lysina jako skála nad pásmem lesů. Z uší mu čouhalo chmýří tak daleko, že do něho mohl chytat mouchy…“ a kreslíř lidských povah a atmosfér - „… Z činžáků vycházejí ženy, které by podle všeho měly být mladé, ale mají obličeje jako zvětralé pivo; sešlí intelektuálové, kteří trpí kuřáckým kašlem a v bance nemají ani vindru; fízlové s žulovými tvářemi a neústupnýma očima; lidé, kteří vypadají jako úplné nuly a vědí to, a sem tam dokonce i pár takových co chodí do práce…“
34
Murdock po mně šlehl napjatým pohledem a pak mu oči zabloudily k té černé špičce, kterou ještě pořád svíral v ruce. Zastrčil ji do kapsy u košile a prudce vstal, zamnul křečovitě rukama a opět se posadil. Vytáhl kapesník a utřel si čelo.
"Proč já?" zeptal se chraplavým, stísněným hlasem.
"Věděl jste příliš mnoho. O Phillipsovi jste možná věděl, ale možná že taky ne. To záleží na tom, jak hluboko jste byl do celé té věci namočený. O Morningstarovi jste však věděl určitě. Původní plán se zvrtl a Morningstar byl zavražděn. Vannier nemohl jen tiše sedět a doufat, že se o tom nedozvíte. Potřeboval vám zavřít ústa, a to hezky pevně. Ale zabíjet vás kvůli tomu nemusel. Naopak, byla by velká chyba, kdyby vás zabil. Vaše matka by se mu tím úplně vymkla z rukou. Je to chladná, bezohledná, chamtivá žena, ale kdyby někdo ublížil vám, řádila by jako divoká kočka. Bylo by jí docela jedno, co se stane."
Murdock vzhlédl. Snažil se, seč byl, vypadat užasle a nechápavě. Ale zmohl se jen na tupý a vyděšený výraz.
"Moje matka - co -?"
"Heleďte, netahejte mě za fusekli víc, než je nezbytně nutné," řekl jsem. "Jsem už k smrti utahaný z toho, jak mě Murdockovic famílie soustavně vodí za nos. Dnes večer přišla ke mně do bytu Merle. Je tam ještě pořád. Předtím byla u Vanniera s nějakými penězi. S penězi, které získal vydíráním. Dostával je v různých přestávkách plných osm let. A já vím zač."
Nepohnul se. Ruce na kolenou mu ztuhly napětím. Oči mu téměř zmizely v důlcích. Byly to oči zatracence.
"Merle našla Vanniera mrtvého. Přišla ke mně a prohlásila, že ho zabila. Nebudeme se teď pouštět do úvah, proč si vzala do hlavy, že je její povinností brát na sebe vraždy spáchané jinými lidmi. Šel jsem se tam podívat a zjistil sem, že Vannier je mrtev už od včerejšího večera. Byl ztuhlý jako voskovaný panák. Na zemi vedle jeho pravé ruky ležel revolver. O téhle zbrani jsem už slyšel, patří jistému Henchovi, který bydlel na téže chodbě jako Phillips. Někdo schoval v jeho bytě zbraň, kterou byl zabit Phillips, a vzal si za to Henchovu bouchačku. Hench a jeho dívka byli tehdy opilí a nechali dveře bytu otevřené. Ještě není dokázáno, že ta bouchačka opravdu patří Henchovi, ale to se dokáže. A jestli to je Henchova zbraň a Vannier spáchal sebevraždu, naznačuje to, že měl vinu na Phillipsově smrti. Taky prostřednictvím Lois Mornyové lze prokázat, zase jiným způsobem, že Vannier Phillipse znal. Ale i když Vannier sebevraždu nespáchal -a já nevěřím, že ji spáchal -, neznamená to, že neměl na svědomí Phillipsovu smrt. Anebo to může taky znamenat, že Phillipse zabil někdo jiný, týž člověk, který zastřelil Vanniera. Z jistých důvodů se mi tahle možnost moc nezamlouvá."
Murdock zvedl hlavu. Zeptal se: "Že ne?" pojednou docela jasným hlasem. Ve tváři se mu objevil nový výraz, jarý a zářivý a zároveň tak trochu přihlouplý. Byl to výraz slabocha, který se něčím pyšní.
Řekl jsem: "Myslím, že Vanniera jste zabil vy."
Ani se nepohnul a na obličeji měl pořád ten radostný a bujarý výraz.
"Včera večer jste k němu šel. Poslal si pro vás. Řekl vám, že je v loji, a jestli se mu policie dostane na kobylku, že se postará, abyste do toho spadl taky. Že řekl něco přibližně takového?"
"Ano," řekl Murdock klidně. "Něco skoro přesně takového. Byl opilý a rozkurážený a zřejmě si myslel, že mě má v hrsti. Úplně se tím kochal. Říkal, že jestli ho pošlou do plynové komory, budu určitě sedět vedle něho. Ale to nebylo všechno."
"Ne. Nechtělo se mu do plynové komory a myslel si, že mu žádné takové nebezpečí nehrozí, dokud vy budete držet jazyk za zuby. A tak vytáhl svůj trumf. To, čím vás původně tlačil ke zdi a přiměl vás, ještě spíš než slibem peněz, abyste vzal ten dublon a dal mu ho, byla jistá historka o Merle a vašem otci. Vím o tom. To málo, co jsem si nedomýšlel sám, mi doplnila vaše matka. To byl první hák, kterým vás držel, a hezky zkrátka. A vám to dávalo možnost, abyste se sám před sebou ospravedlnil. Jenže včera v noci potřeboval něco ještě pádnějšího. A proto…
