3. kapitola
Naše autorka se zatajeným dechem čeká, jaké kostýmy si smetánka zvolí na maškarní ples Bridgertonových. Šušká se o tom, že Eloise Bridgertonová půjde za Johanku z Arku a Penelope Featheringtonová, která prožívá svoji třetí sezonu a nedávno se vrátila z návštěvy u irských příbuzných, se převlékne za skřítka. Slečna Posy Reílingová, nevlastní dcera zesnulého hraběte z Penwoodu, si vezme kostým mořské panny (naše autorka se nemůže dočkat, až ho spatří), ale její starší sestra slečna Rosamund Reílingová je ohledně svého oděvu skoupá na slovo. Pokud jde o muže – můžeme-li vycházet z minulých maškarních plesů –, ti urostlí se převléknou za Jindřicha VIII., ti útlejší za Alexandra Velikého nebo snad za ďábla, a ti znudění (mezi nimiž budou jistě i bratři Bridgertonovi) se spokojí s černým oblekem a maskou.
SPOLEČENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ, 5. ČERVNA 1815
„Zatančete si se mnou,“ vyhrkla Sophie impulzivně.
Pobaveně se usmál, ale pevně propletl své prsty s jejími a zašeptal: „Myslel jsem, že to neumíte.“
„Slíbil jste, že mě to naučíte.“
Dlouze se na ni díval, pohledem se provrtával do jejích očí, a pak ji vzal za ruku. „Pojďte se mnou.“
Táhl ji za sebou chodbou, potom nahoru po řadě schodů, nakonec zahnul za roh a vynořil se přímo před francouzským oknem. Uchopil železnou tepanou kliku a otevřel dveře vedoucí na malou soukromou terasu, na níž stály květináče s květinami a dvě čalouněná lehátka.
„Kde to jsme?“ zeptala se Sophie a rozhlédla se.
„Přímo nad terasou přiléhající k tanečnímu sálu.“ Zavřel za sebou. „Slyšíte hudbu?“
Sophie vnímala převážně hukot konverzujících hlasů, ale když nastražila uši, zaslechla tichý zvuk orchestru. „Handel,“ potěšené se usmála. „Moje vychovatelka měla hudební skříňku se stejnou melodií.“
„Měla jste svou vychovatelku moc ráda,“ poznamenal tiše.
Se zavřenýma očima si broukala melodii, ale při jeho slovech je poplašeně otevřela. „Jak to víte?“
„Ze stejného důvodu, jako vím, že jste nejšťastnější osobou na zemi.“ Benedict natáhl ruku, dotkl se její tváře a prstem v rukavici po ní pomalu přejel až k bradě. „Poznám to z vašeho výrazu.“
Po chvíli ticha se odtáhla. „Ano,“ připustila, „strávila jsem s ní víc času, než s kýmkoli jiným z domácnosti.“
„Asi jste byla hodně osamělá,“ poznamenal tiše.
„Někdy ano.“ Přešla k okraji balkonu, opřela se rukama o zábradlí a vyhlédla do inkoustově černé noci. „Někdy ne.“ Pak se zčistajasna obrátila, zářivě se usmála a Benedict pochopil, že už mu o svém dětství nic dalšího neprozradí.
„Vy jste určitě vyrůstal docela jinak,“ podotkla. „S tolika bratry a sestrami.“
„Takže víte, kdo jsem,“ konstatoval.
Přikývla. „Teď už ano.“
Přešel k zábradlí, opřel se o něj a zkřížil paže. „Co mě prozradilo?“
„Váš bratr. Jste si tolik podobní –“
„I v maskách?“
„I v maskách,“ přitakala se shovívavým úsměvem. „Lady Whistledownová o vás často píše a nenechá si ujít jedinou příležitost, jak se o vaší vzájemné podobě zmínit.“
„Víte, který bratr jsem?“
„Benedict,“ odpověděla. „Pokud má ovšem lady Whistledownová pravdu, když tvrdí, že jste ze svých sourozenců ten nejvyšší.“
„Jste hotový detektiv.“
Vypadala trochu rozpačitě. „Jen jsem četla pomlouvačný plátek. Tím se nijak neliším od zde přítomných lidí.“
Benedict ji chvíli pozoroval. Uvědomila si, že právě odhalila další střípek mozaiky vedoucí ke zjištění své totožnosti? Pokud ho zná pouze z Whistledownu, pak není ve společnosti dlouho, nebo možná vůbec ne. Rozhodně nepatří mezi mladé dámy, jimž ho jeho matka představila.
„Co o mně z Whistledownu ještě víte?“ zeptal se s líným úsměvem.
„Jde vám o lichotky?“ Mírně zvlnila rty. Jistě víte, že Bridgertonovi jsou skoro vždy ušetřeni ostrého hrotu jejího brku. Většinou se o vaší rodině zmiňuje pochvalně.“
„To vede ke spekulacím o její totožnosti,“ připustil. „Někteří lidé mají za to, že patří do naší rodiny.“
„A patří?“
Pokrčil rameny. „Nevím o tom. A vy jste mi neodpověděla na otázku.“
„Kterou myslíte?“
„Co o mně víte z Whistledownu.“
V…
