Otec Goriot (Honoré de Balzac)

Francouzský realistický román, odhalující prostřednictvím individuálních osudů úpadek citů a mravnosti pod tlakem odlidštěných společenských poměrů.

V pařížském penzionu vdovy Vauquerové dojde k náhodnému propojení dvou protichůdných osudů: bývalého úspěšného podnikatele Goriota, již starého a společensky dagradovaného, a mladého Evžena Rastignaka, který do Paříže přišel studovat práva. Zatímco Goriot je zde zastižen již v době svého společenského úpadku, a hyne opuštěn a finančně zruinován sobeckými dcerami, má vývoj Rastignakovy osobnosti tendenci opačnou. Po bližším poznání panujících společenských zákonitostí, jež mu zprostředkovala vzdálená příbuzná, komtesa de Beauséant, a pod vlivem dalšího nájemníka penziónu, uprchlého trestance Vautrina, se Rastignac zříká původních dobrých předsevzetí, a přestože je otřesen tragédií Goriota, vítězí v něm ctižádost a stává se milencem jedné z jeho dcer, od níž očekává, že mu svým vlivem dopomůže ke kariéře.

Obě hlavní postavy - Goriot a Rastignac - představují přes zdánlivou protichůdnost svých osudů společenské typy poznamenané stejným sociálním prostředím a jeho ryze peněžními, zmaterializovanými mezilidskými vztahy, v nichž není místo pro poctivost, cit a jiné hodnoty. Smrt Goriota má tak svou obměnu v morální smrti Rastignakově, který v závěru románu přijímá za svá nečistá pravidla hry jejichž obětí se stal Goriot.

— 1 —

Shrnutí děje

V levném měšťanském penzionátu paní Vauquerové, rozené de Conflans, v ulici Neuve-Sainte-Geneviéve bydlí několik málo strávníků: pan Goriot (přezdívaný otec Goriot), student práv Evžen de Rastignac, pan Vautrin, malíř, učitel, pan Poiret, stará slečna Michonneauová a další. Je zde také popisován každodenní život v penzionátu, vztahy mezi ubytovanými lidmi a společnost té doby. Mladý Evžen se jednoho dne rozhodne zaopatřit si dámskou známost mezi pařížskou aristokracií. Prvně jde k paní de Restaud. Doufá, že příbuznost k hraběnce de Beauséant mu něco přidá, což se taky stane. Seznámí se i s jejím manželem, ale při zmínce o otci Goriotovi je v podstatě vyhnán a na dlouhou dobu má omezený přístup. Pak jede k paní de Beauséant, která ho přijme a poradí mu, jak si získat známost: Musí si najít ženu, které bude společníkem a postupně z ní tahat peníze. Zde se Evžen setkává poprvé s nepoctivostí mezi aristokracií. Podobný návrh, i když bez nějaké “vaty”, mu dá i Vautrin. Evžen vidí, že k tomu, aby uspěl, potřebuje peníze, kterých nemá zrovna nejvíce. Napíše proto matce a sestrám, aby ho podpořili v životě, podrobný záměr ale neudá. Matka i sestry jsou dojaty a pošlou mu všechny peníze, které mají k dispozici. Koupí si nějaké šaty a s paní de Beauséant se domluví, že půjdou do divadla, kde se má seznámit s Delfínou de Nucingen. Prvně se mu nelíbí, ale pak si ji velmi rychle oblíbí. Je spokojen i otec Goriot, protože Delfína je jedna z jeho dcer (spolu s Anastázií de Restaud), od kterých žije již deset let v odloučení a nyní má naději, že by se s nimi znovu setkal. Rozšiřují se i klepy, že přítel paní de Beauséant si má brzy z vůle krále vzít jinou ženu. Evžen se s Delfínou brzy seznámí a každý den říká Goriotovi, jak vypadala, co říkala atp. Ihned poprvé je Delfína ve velké finanční tísni a donutí Evžena, aby hrál s jejími penězi ruletu. On hned napoprvé vyhraje, paní je spokojena a dokonce ho i políbí. Poiret a slečna Michonneauová se jednoho dne od tajného agenta dozví, že Vautrin by mohl být uprchlý galejník Smrtifouk, a je jim nabídnuta vysoká odměna za jeho omámení pomocí uspávacího vína a látky na zobrazení vypáleného znamení - písmen T. F. (nucené práce). Jednou se v domě paní Vauquerové koná oslava a plán může být bykonán. Smrtifouk je zatčen. Slečna Michonneauová s panem Poiretem jsou nuceni ostatními obyvateli odejít, čímž se hostitelce uvolní dva pokoje, což ji zrovna netěší. Také je v souboji zabit mladý pan Taillefer. Ke všemu se ještě Evžen a Goriot hodlají přestěhovat do nově postaveného domu v ulici Artois. Paní domovnice je z toho celá nešťastná. Evžen dostane od paní de Beauséant zprávu, že jej zve spolu s paní de Nucingen na ples a naznačuje, aby s sebou pana de Nucingen nebrali, z čehož jsou oba velmi šťastní. Za pár dní se Delfína s Anastázií sejdou u svého otce a pohádají se, z čehož se otci udělá velmi nevolno a od té doby se už ani pořádně neuzdraví. Pak se o něj stará Evžen spolu s přítelem Bianchonem, který studuje medicínu. Evžen je pozván na ples k paní de Beauséant, kde se jí má oficiálně sdělit, že od ní její přítel odchází, a všichni se jdou podívat, jak se bude tvářit. Evžen přemlouvá Delfínu, aby dala přednost otci před plesem, ale s tím ona nesouhlasí. Z plesu paní de Beauséant tato jako jediná, která v knize opravdu někoho milovala, odjíždí od všech nepřátel a celé společnosti. Otci Goriotovi se neustále přitěžuje, ale doufá, že aspoň jedna dcera jej přijde navštívit. Ani jedna však nemá čas, který by strávila s posledními hodinami života svého otce. Ten je už pomalu proklel za to, že všechny peníze, které jim i v posledních chvílích života se svého skromného jmění dával jen aby se měly dobře, je nepřinutí, aby za ním přišly. Jen paní de Restaud utekla svému manželovi a přišla, ale bylo již pozdě. Ani na mši a na pohřeb nepřišly ani nedarovaly žádné peníze. Vše financoval jen Evžen a Bianchon. Otec Goriot byl pochován do levného hrobu 3. třídy, který byl zaplacen jen na pět let. Nakonec Evžen pronáší slavnostní výzvu, kterou zahajuje souboj, k němuž vyzval společnost. A na důkaz toho odchází k paní de Nucingen na večeři.

— 2 —

Otec Goriot je knihou, kde autor prostřednictvím životní tragédie titulní postavy zobrazuje prohnilou buržoazní společnost v první polovině 19. století, kdy lidské vztahy jsou povětšinou určovány touhou po moci a penězích.

Nacházíme se v Paříži v polovině 19. století. V penzionátu postarší vdovy, paní Vauquerové, je ubytováno několik strávníků. Každý z nich má jiný životní příběh, více či méně tragický. Jednou z nejsmutnějších postav penzionátu je otec Goriot, bývalý úspěšný výrobce nudlí, který však až příliš miloval své dcery Anastázii a Delfínu, jako věno jim daroval každé půlku svého majetku a provdal je za bohaté šlechtice a sám se odstěhoval do penzionátu, doufajíc, že nadále zůstane v přízni svých dětí. Nalhával si jejich lásku a svým dcerám, které si k němu stále drze chodily pro peníze, rozdal i to málo, co si po jejich svatbách ponechal. Nakonec skončil jako chudý a vyčerpaný stařec, o něhož se jeho dcery přestaly úplně zajímat.

Ale otec Goriot není jediný příklad nešťastného osudu. V penzionátu je ubytovaná i Viktorína Tailleferová se svou poručnicí. Tato mladá, krásná, ale přesto nevýrazná a plachá dívka ztratila matku a její velmi bohatý otec se jí zřekl ve prospěch jejího nevlastního bratra. I přes to všechno pobožná Viktorína nadále věří, že otec jednoho dne prohlédne a že v něm vzbudí lásku, či alespoň soucit.

Penzionát však není plný jen ztracených duší. Bydlí zde i tajemný Vautrin, muž, kterého pro jeho veselou a přátelskou povahu i dobré způsoby všichni milují, i když nikdo vlastně neví, odkud pochází ani co dělá. A do tohoto prostředí plného tajemství, pomluv, zklamání a beznaděje se přistěhuje mladý student práv Evžen de Rastignac. Jeho rodina není bohatá a to málo, co má, dává Evženovi na studia. Evžen si je obrovské podpory svých rodičů vědom, a proto má velký strach, aby nezklamal jejich naděje. Evženovým záměrem však není studovat, ale dostat se do vyšší pařížské společnosti. Jeho vstupenkou mu má být sestřenka, velmi vlivná vikomtesa de Beauséant, jež ho taky vlídně přijme pod svou ochranu a hned při prvním setkání ho pozve na ples. Zde se Evžen seznámí s hraběnkou de Restaud a její neobyčejná krása ho okamžitě okouzlí. A jaké je jeho překvapení, když se náhodou dozvídá, že hraběnka je dcerou otce Goriota, jeho souseda z penzionátu. Naneštěstí se o této záležitosti zmíní na návštěvě u pana a paní de Restaud a ti ho hluboce dotčeni zavrhnou.

Zklamaný Evžen však svůj boj nevzdává a seznamuje se s druhou z Goriotových dcer, Delfínou de Nucingen, do níž se velmi zamiluje. Delfína, ostatně stejně jako její sestra, žije v manželství s mužem, jehož nemiluje, a proto se docela snadno nechá omámit Evženovým šarmem a nakonec jeho lásku opětuje. Evžen se v té době spřátelí s Goriotem, pro kterého je student jedinou možností, jak se dostat blíže ke svým dcerám. Goriot dojatě naslouchá jeho vyprávění o Delfíně i Anastázii. Avšak Evžena trápí nedostatek peněz. A v tak vysokých kruzích, ve kterých se nyní pohybuje, je peněz skutečně zapotřebí. Jeho problémy odhadne Vautrin, jenž mu také hned nabídne řešení. Jediné co musí Evžen udělat, je poplést hlavu Viktoríně (což není zas tak těžké, protože dívka po pohledném studentovi kouká už dávno). Další část Vautrinova ďábelského plánu spočívá ve vyvolání souboje mezi bratrem Viktoríny a svým přítelem, který ho má zabít. Poté nic nebrání tomu, aby otec Viktorínu prohlásil za svého dědice a ona tedy nabyla velkého jmění, samozřejmě po boku Evžena. Tento plán ale Evžena vyděsí a přísahá, že by se k takovým intrikám nikdy nesnížil. Jeho finanční krize je však nesnesitelná, a tak se i přes svou přísahu začne Viktoríně dvořit. To však jen do té doby, než mu jeho milovaná Delfína přizná své city k němu a dokonce pro něj najme krásný byt, aby Evžen konečně mohl začít žít na úrovni. Nejlepší na tom je, že se Delfína znovu sblíží se svým otcem, jenž se má přistěhovat do stejného domu jako Evžen, aby mohl být oběma na blízku. Věci se však už daly do pochodu, a tak je onoho osudného dne zavražděn bratr slečny Tailleferové. Zároveň je však zatčen Vautrin, jehož udala jedna obyvatelka penzionátu, slečna Michonneauová se svým přítelem, panem Poiretem (rovněž strávníkem u paní Vauquerové). Před očima celého penzionátu je odhalena Vautrinova pravá totožnost i jeho minulost. Dozvídáme se, že Vautrin (není to jeho pravé jméno) je uprchlý galejník a jakýsi otec pařížských trestanců. Je odvlečen policií a slečnu Michonneauovou i s jejím přítelem Poiretem z penzionátu vyženou ostatní strávníci. Viktorína došla nakonec spravedlnosti a z penzionátu také odchází. K tomu Evžen oznámí paní Vauquerové, že se společně s Goriotem stěhují. K tomu ale nedojde, protože za otcem Goriotem znenadání přichází obě dvě jeho dcery, aby si mu stěžovaly na nedostatek peněz a neštěstí v manželství (manžel Anastázie přišel na to, že jeho žena prodala své šperky, aby mohla financovat svého milence, což je skandální). Ubohý otec Goriot nemůže snést, aby jeho nejmilovanější zbožňované dcery trpěly, ale už bohužel nemá, co by jim dal. Zoufá si nad svou nemohoucností a z náhlého psychického vypětí je stižen mrtvicí.

Chystá se velký ples u vikomtesy de Beauséan, na který je pozvána jak Anastázie, tak vůbec poprvé i Delfína, a samozřejmě Evžen. Ples však není obyčejný. Celou pařížskou společností se šíří zvěsti o tom, že milenec vikomtesy má uzavřít sňatek s jednou zámožnou slečnou, a tak všichni čekají, jestli psychický stav a vzhled vikomtesy na plese pomluvy potvrdí, či vyvrátí. Mezitím se však zdravotní stav otce Goriota velmi zhorší a Evžen prosí střídavě Anastázii a Delfínu, aby umírajícího otce navštívily. Ty jsou však příliš zaměstnané přípravami na ples a svými osobními tragédiemi, že ho pokaždé odmítnou. Evžen se snaží trávit u otce Goriota každou volnou chvíli a střídá se u jeho lože se svým nejlepším přítelem, studentem medicíny Biachonem, který stále doufá ve starcovo uzdravení. Evžen nakonec pod nátlakem Delfíny odjede na ten tak dlouho očekávaný ples, kde se setká s vikomtesou. I když zvěsti o tragédii, která ji postihla, jsou pravdivé, vikomtesa by na sobě svůj hluboký zármutek nikdy nedala znát. Evženovi se však svěří, že hned po plese odjíždí, aby unikla pomluvám a mohla v ústraní snášet svou bolest. Hned po plese Evžen odjíždí do penzionátu za Goriotem, jehož zdravotní stav je každou chvíli horší. Opět zoufale prosí Anastázii a Delfínu, aby nebožáka navštívily, když se jich v horečkách tak úpěnlivě a neúnavně dovolává, avšak bez odezvy.

V posledních chvílích Goriotovi poprvé dojde, že jeho dcery ho nikdy nemilovaly, celý život ho pouze využívaly a prokleje je. Poté umírá. Jsou u něj jen Evžen a Biachon, kteří jsou po naprostém nezájmu Goriotových bohatých zeťů nuceni zaplatit i pohřeb.

Evžen na konci knihy symbolicky vyzývá zkaženou a pokryteckou pařížskou společnost na souboj větou: "A teď, kdo s koho!"

— 3 —