18
Pohled je tak důvěrný, jako obličej ze staré fotografie, jako bych byl milion let pryč od sluncem vybledlých kříčků na kamenech, od bezcitné modři moře vyplivující se bíle na žlutý písek, od žlutých puklin utíkajících dolů mohutnými okraji útesů, od vzdálených modrých luk, od celého toho mohutného sténajícího vzedmutí přírody, jak je zvláštní to najednou vidět po posledních dnech, kdy jsem se díval jen na malé obličeje a ústa lidí --- Jako by příroda měla gargantuovský, leprou zvrásněný obličej se širokým nosem a velkými vaky pod očima a s pusou tak velkou, že by mohla spolknout pět tisíc džípů a deset tisíc Dejvů Wainů a Codů Pomerayů bez známky výčitky nebo lítosti --- A tady je každičký smutný kout mého údolí, rozsedliny, pohled na horu Mien Mo s čepicí na vrcholku, snící lesy dole pod naší cestou vykousnutou do kopců, nakonec zahlédnu i chudáka Alfa, jak se uprostřed odpoledne v dálce pase u ohrady --- A támhle dole skáče jako o život potok, jako by se nikde jinde nemělo nic dít, a dokonce i ve dne, jak se prodírá hlouběji hustou trávou, vypadá tmavý a hladový.
Cody tenhle kraj nikdy neviděl, ač je už dneska starý Kaliforňan, vidím, že to na něj udělalo ohromný dojem a že je rád, že vyjel s klukama a se mnou na malý výlet a že vidí tuhle krásu --- Je zase po dlouhý době jako malej kluk, jakoby vypuštěnej ze školy, žádná práce, účty jsou zaplaceny, nic co dělat, jen mě obveselovat, oči mu září --- Ve skutečnosti od chvíle, kdy opustil San Quentin, je na něm něco posedle chlapeckého, jako když stěny vězeni z něj vytáhly veškeré temné napěti dospělých --- Každý večer po večeři v cele, kterou sdílel s tichým vrahem, sklonil svoji vážnou hlavu nad každodenní nebo aspoň obdenní dopis své milence Billie; dopis byl plný filosofických a náboženských rozvah --- A když jsi ve vězení v posteli a je zhasnuto a tobě se nechce spát, tak máš obrovský prostor na přemítání o světě a vlastně cejtíš jeho sladkost, je-li nějaká (svět vždycky ve vězení sladce voní, ačkoli ve vězení pro těžké případy je to horší, jak Genet ukáže), a výsledek přemítání je, že sem nepřišel jen k potrestání svých nebezpečných hořkostí (a samozřejmě je vždycky dobrý se na dva roky vzdálit od alkoholu a nadměrného kouření) (a k tomu ten pravidelný spánek); on je zase jako kluk, ale jak říkám, ta posedlá "dětskost" přepadne každého, kdo se právě vrátil z vězení --- Zločinci společnosti jsou, ve snaze je přísně potrestat, posíláni za bezpečné zdi, a tím je jim umožněno nabrat větší sílu pro budoucí krutou slávu a naopak --- "No tak to mě tedy podrž," pořád opakuje, když vidí všechny ty kolmé útesy a skalní stěny, z kterých visí popínavé rostliny a mrtvé stromy, "takže ty mě chceš říct, žes tady byl tři tejdny sám, proč, to já bych si teda netrouf... to musí bejt v noci hrozný... koukni támhle na tu starou mulu... Člověče, já jsem fakt nadšenej z těch sekvojovejch lesů támhle vzadu... připomíná mi to starý Colorado, Bože, to když jsem každej den ukrad nějaký auto a vyjížděl do kopců s kuřátkem z gymplu" --- "Tsss, tss," říká Dejv Wain slastně a od volantu se na nás podívá významým šibalským pohledem svých velkých planoucích očí plných všemožných choutek --- "Zapřísahávám vás, kluci, abyste dělali nějaký velký plány na přitáhnutí sem stáda nějakej školaček a tím nás připravili o naše krásný rozmluvy," pomalu a v pohodě říká Cody, ač smutně.
Monsantův džíp nás svéhlavě následuje --- Když jsme projížděli Monterey, tak Monsanto zavolal Patu McLearovi, který tráví léto se svou ženou a dítětem v Santa Cruz a který je teď ve svém džípu několik mil za námi dole na dálnici --- Je to velkej bigsurskej den.
Sjíždíme dolů, přejíždíme most a u mohutného dřevěného plotu hrdě vystupuju a oficiálně otvírám vrata, aby auta mohla projet --- Přes hrboly jedeme dolů ke srubu cestou, kde jsou vyjeté koleje, a parkujeme --- Srdce se mi sevře, když vidím srub.
Vidím srub, jak na mě téměř lidsky čeká, jako by čekal celou věčnost, slyším bublat svůj krásný potůček, jak pokračuje…
