Big Sur (Jack Kerouac)

32

Sbalíme Elliottovy dojemné dětské teplé oblečeni, dáme dohromady jídlo, připravíme plnej koš a čekárně na Dejva, aby v noci smutně přijel --- A máme velkou diskusi --- "Billie, ale proč ty ryby umřely?" ale ona už ví, že asi umřely, protože jsem jim dal Kellogovy kukuřičné lupínky, nebo prostě bylo něco špatně, ale jedna věc je jistá, že je nezapomněla nakrmit, ani nic jiného, je to všechno na mě, moje chyba, radši bych byl do podzimu z toho pří-liš-mno-ho-pře mej-šle-ní zežloutlej, než bejt těm chudákům střípkům zlaté smrti plovoucím na zpěněné vodě smrtícím rybářem --- Připomíná mi to vydru --- Ale to nemůžu vysvětlit Billie, která je celá pohroužená v abstraktnu a mluví o abstraktním setkání našich duší v pekle a malý Elliott jí tahá a ptá se "Kam jedeme? kam jedeme? proč? proč?" --- Ona říká "A všechno, protože ty si myslíš, že si nezasloužíš lásku, a protože si myslíš, žes způsobil smrt zlatejm rybičkám, i když asi umřely jenom samy od sebe" --- "Proč by to dělaly? proč? co by to měly ty ryby za logiku?" --- "Nebo protože si myslíš, že hodně piješ, a proto pokaždý, když se cejtíš po troše alkoholu dobře, to vzdáváš a říkáš, že tvoje ruce bezmocně visí, jako si řek včera v noci, když si mě těma rukama držel a žehnal moje srdce a tělo svou láskou, Ježíš, Jacku, je na čase, aby ses probudil a šel se mnou nebo aspoň s někým jiným a otevřels oči, proč tě sem Bůh poslal, a přestaň civět na tu podlahu, oba jste cvoci, ty i Perry --- Já ti namaluju zázračné měsíční kruhy, který změněj celý tvoje štěstí" --- Kouknu se jí netečně do oka a ono je modré a já říkám "Billie, odpusť mi" --- "Ale vidíš, zase začínáš mluvit provinile" --- "No, já neznám všechny ty teorie o tom, jak by všechno mělo bejt ohromný, já jen vím, že jsem bezmocnej kus dobrýho koňskýho hnoje, kterej se dívá do tvýho oka a říká: Pomož mi" --- "Ale pronášení téhle závažnejch postojů ti nepomůže" --- "Samo sebou, to vím, ale co chceš?" --- "Chci, abysme se vzali a přišli k citlivému porozumění o věčných záležitostech" --- "Možná máš pravdu" --- A už to vidím před sebou, to bouřlivé diskutování, nekonečné blábolení, kuchyňské prázdné řeči o životě, dlouhý tmavý hrob pohřebních řečí pod půlnoční kuchyňskou žárovkou, ve skutečnosti mě to naplňuje láskou, když si uvědomím, že život, tak dychtivý a nepochopený, přece jen natáhl tenkou a vyzáblou ruku ke mně a taky k Billie --- Ale víte, co myslím.

A takhle nějak to začlo.