Do zakázané pouště zírají kamery a sledují frontovou linii boje tak krutého, že se protivníci ani nemohou dohodnout, jak ho nazvat.
Jedna strana mluví o válce a ohrožení bezpočtu nevinných životů.
Druhá tvrdí, že žádné oběti nejsou.
Podezíravé otočné kamery tedy bedlivě střeží terén před vetřelci. Na vrcholcích pahorků a v neškodných haldách kamení bdí maskovaná čidla. Číhají i v rourách pod silnicí, aby nepropásla nenáviděného nepřítele. Nějakou dobu - rozhodně pár měsíců - se strážcům dařilo odrazit každý nájezd na písečnou pustinu.
Technika však samozřejmě záhy postoupila a postrčila výhodu od obránců k útočníkům.
Když nepřítel udeřil tentokrát, postaral se napřed o strážné oči.
Narušitelé dorazili za úsvitu se sluncem v zádech. Vzduchem prosvištělo kousek nad zemí několik set tichých a maličkých létajících strojů. Každé zařízení, ne větší než kolibřík, se drželo úzkostlivě vyměřené trasy k zvolenému cíli, kameře nebo čidlu. Útočníci dokonce vypadali jako zdejší ptactvo, kdyby je snad nějaké oko zaměřilo v posledních vteřinách letu.
Všechny strojky přistály za cílem, v slepém úhlu, a rozvinuly z křídel displeje s vysokým rozlišením, zpodobující stejnou pouštní scenerii. Před každou kameru rozprostřel jeden robot svůj přelud, opatrně, aby sebou obraz necukl. Jiné mašinky vyčmuchaly maskované seismické senzory a zlehka je objaly, aby utlumily otřesy.
Útok robotů na území o rozloze dvě stě čtverečních kilometrů trval pouhých osm minut. Poušť přišla o ostrahu i obranu.
Přes obzor se převalila mohutná vozidla. Po několika silnicích zamířila do stejného bodu, všech sedmnáct tichých tahačů s hybridním pohonem, maskovaných za obyčejné speditéry včetně holografického znaku na dvířkách. Jakmile se však sjely na domluveném místě, vyšlo najevo tajemnější poslání. Z kabin vyskákaly posádky v šedohnědých overalech a pustily se do otvírání návěsů. Naskočily pomocné generátory. Vzduch začal vířit lesklými vlnkami neznámého zápachu; to jak čpavé těkavé palivo vyrazilo z nádrží do tlakových nádob. K životu se probraly elektronické konzole, bočnice návěsů sjely na pantech k zemi a odhalily dlouhé zahrocené předměty na šikmých rampách.
Za doprovodu vytrvalého bzučení se všechny válce zvedly do vertikální polohy, směrem k nebi, a ze spodního konce vysunuly stabilizační křidélka. Posádky začaly v sílící nervozitě odpočítávat několik přesně naplánovaných událostí najednou. Nemají moc času nazbyt, než si dá nepřítel - bystrý a ostražitý - dvě a dvě dohromady.
Záhy už všechny rakety mířily správným směrem... chystaly se ke startu... znaly své cíle. Scházel jim jen náklad.
Z klimatizované dodávky naráz vyskákalo dvanáct postav v pohodlných kombinézách z lesklého materiálu a pestře pomalovaných helmách. Každá nesla hučící brašnu, jež ochlazovala vnitřek skafandru. Několik postav mělo problémy s přirozenou chůzí. Gumově se pohupovaly, jako by se v nich svářel strach a vzrušení. Jeden menší chodec si dokonce poskočil.
Čekala je napohled zarputilá uniformovaná žena s plackou na prsou a blokem v ruce. Postavila se proti nejvyšší postavě, jejíž helmu zdobil motiv křičících úst obklopených plameny.
"Jméno a oči," řekla stroze.
Hledí zajelo a ukázalo opálenou tvář muže kolem třicítky. Oči měl jako studené moře.
"Hacker Torrey," ohlásil se, ale to už podložka pod blokem zkoumala jeho levou duhovku a podle neopakovatelného vzoru potvrzovala totožnost. "A samozřejmě," pokračoval, "potvrzuji, že do toho jdu z vlastní vůle. Můžeme s tím trochu pohnout?"
"Povolení máte zřejmě v pořádku," odvětila beze spěchu žena. "Bereme na vědomí, že jste tu na vlastní nebezpečí a zříkáte se všech nároků. Vláda vám nebude stát v cestě."
Dlouhán pokrčil rameny, jako by odpověď čekal a navíc mu byla jedno. Sklopil si průzor zase na oči. Musí se starat o jiné síly, mocnější než nějaká vláda. Síly, jež by se tomu, co se tu právě děje, zoufale snažily zabránit všemi prostředky.
Na povel pospíšily všechny postavy ve skafandrech k žebříkům, jež technici post…
