Celá e-kniha Všechno se má zkusit ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 12
Byt Elaine Paisleyové se nacházel v prachobyčejném činžovním domě.
Nakázal jsem taxikáři, aby zajel za roh a tam na mě počkal.
Když jsem vešel do domu, ucítil jsem, že se v zatuchlém vzduchu vznáší silný odér deodorantu. Výtah ztěžka přirachotil a s mohutným skřípáním mě vyvezl do třetího patra, kde měla Elaine Paisleyová svůj byt.
Zaklepal jsem na dveře.
„Kdo je to?“ otázal se ženský hlas.
„Já,“ řekl jsem.
„Ach, jsem tak ráda, že jsi přišel,“ odpověděla a rázně otevřela. Pak ucukla a hleděla na mě s vyděšeným výrazem v očích.
Měla na sobě černé punčochy, podvazkový pás z úpletu, podprsenku a nic jiného.
Popadla župan a rychle ho přes sebe přehodila.
Vešel jsem do bytu.
„Sem jít nemůžete,“ namítla.
„Jsem tady.“
„Tak jděte ven.“
„Nejdřív si promluvíme.“
„Kdo jste?“
„Jmenuju se Donald Lam,“ představil jsem se. „Chtěla jste mě vidět. Převelice jste o to stála, abyste mě viděla.“
„Ach, ano!“ hlesla ohromeně.
„Tak jsem se na vás přišel podívat,“ sdělil jsem jí.
Nervózně se zasmála. „Nu, tak teď už jste mě viděl.“
„Kdo jste si myslela, že jsem?“ otázal jsem se.
„Měl jste uvést svoje jméno, když jsem se ptala, a ne říct já.“
„Kdo jste myslela, že jsem?“
„Záleží na tom?“
„Mohlo by.“
„Neposadíte se, pane Lame?“ zeptala se.
„Děkuji vám, čekala jste někoho?“
„Chystala jsem se jít ven,“ odvětila.
„Víte jistě, že jste chtěla jít ven?“
„Viděl jste ten zatracenej pás,“ prohlásila. „Navlíkám si ho jen tehdy, když jdu ven.“
„Nepohodlný?“ otázal jsem se.
„Víceméně,“ dodala. „Ale je to jediný způsob, jak přimět punčochy k slušnému chováni. Chtěla jsem vás vidět kvůli… kvůli jedné… ošemetné situaci.“
„Jak moc ošemetné?“
„Velice.“
„Tak mi o tom povězte.“
„Asi budu potřebovat bodyguarda.“
„Na jak dlouho?“
„To nevím.“
„Mám na mysli na jak dlouhou část dne?“
„Neustále.“
Rozhlédl jsem se po jednopokojovém bytě s postelí u zdi. „Kde bych spal?“
Nervózně se zasmála. „Na to jsem opravdu nepomyslela. Jakou máte sazbu?“
„Dobrej hlídač stojí padesát dolarů na den.“
„Padesát dolarů?“ zvolala.
„Mhm.“
„No, to bych si nemohla dovolit,“ prohlásila.
„Proč potřebujete bodyguarda?“
„Použijte fantazii.“
„Žádnou nemám. V čem je potíž? Potíže s mužem nebo ženou?“ vyptával jsem se.
„No, víte, jde o jednoho muže.“ Asi tak minutu váhala a pak dodala: „A taky jednu ženu.“
„Potíže jakého druhu?“
„Já, obávám se, že si nebudu moci dovolit bodyguarda.“
„A vaše fantazie není natolik činorodá, abyste si vymyslela historku, která by mohla obstát, takže se o to raději vůbec nepokoušíte.“
„Co tím chcete říct?“
„Tím chci říct, že jste mě nechtěla vůbec zaměstnat,“ tvrdil jsem. „Přišla jste do mé kanceláře jen proto, abyste si tam počkala na vhodnou chvíli a nenápadně mi sebrala list papíru. Pak jste z něj odtrhla hlavičku, zastrčila ji zpátky do mého stolu a doručila ten papír.“
Přestal jsem mluvit a čekal. Dívala se na mě dokořán rozevřenýma, vyděšenýma očima.
„Jak jste mě našel, propána krále?“
„Jsem detektiv,“ vysvětlil jsem.
„Nechtěla jsem…“
Ode dveří bytu se ozvalo jemné zaklepání.
Vyskočila, vrhla se ke dveřím a rychle je otevřela.
Na prahu stál Harden Monroe, muž, který se představil jako přítel a bodyguard Carlotty Sheltonové. „Ahoj, krasavice?“ pozdravil. „Seš připravená na…“
Vtom si mě všiml.
„No tohle!“ vydechl.
Pohlédl jsem na něj. „Dobrý večer, pane Monroe.“
„Co vy tady, sakra, pohledáváte?“
„Slečna Paisleyová,“ vysvětloval jsem, „dnes byla u mě v kanceláři. Velice stála o to, aby si mohla najmout mé služby. Zdá se, že teď už o to tolik nestojí.“
Otočil se k ní. „Jak tě našel?“ zeptal se jí.
„Nevím,“ hlesla.
„Nenechala jsi tam adresu, kabelku nebo co?“
„Probůh, to ne. Tak pitomá nejsem.“
„Neuvedla jsi nedopatřením správnou adresu nebo telefonovala, nebo?“
„Ne, povídám,“ ohradila se. „Ne! Ne! Ne!“
Monroe na mě vrhl zamyšlený pohled. „Jak jste se sem dostal?“
„Autem.“
„Nechte si ty drzé poznámky od cesty a vyklopte, jak to bylo. Jak jste se sem dostal?“
„Našel jsem slečnu Pais…
