Kapitola 2
Elsie Brandová, moje sekretářka, se mě otázala: „Copak dnes ráno kuje Berta?“
Zazubil jsem se. „Má tam chlapíka, jehož úmysly jsou ještě nižší než hadí břicho. Lituje se v sedmnácti různých jazycích včetně skandinávštiny.“
„A ty mu pomůžeš?“
„Možná.“
„Je to nebezpečné, Donalde?“
„Záleží na tom, jak se to vezme,“ odtušil jsem. „Má to nějakou souvislost se smrtí Ronleyho Fishera v sobotu v noci a možná budu muset strávit noc s jednou krásnou sirénou. Od tebe chci výstřižky o Fisherovi.“
Na tváři jí vyrazil ruměnec. „Donalde!“
„Tenhle kšeft jsi mi vlastně zajistila ty,“ prozradil jsem jí.
„Jak?“
„Vzpomínáš, jak jsme spolu zašli do baru U Bodláku?“
„Ano. Proč?“
„Někdo nás tam viděl a myslel, že jsme hezký páreček.“
Celá zrůžověla.
„Usoudila, že jsem džentlmen.“
„Proč, Donalde?“
„Nejspíš proto, že jsem tě neosahával.“
„Osahával bys někoho v denním baru?“
„Někteří muži to asi dělají, ale já jsem tě zjevně neosahával ani v duchu. Ta dívka má evidentně námitky proti osahávání.“
„To máme všechny.“
„Co je osahávání?“
„Nenechavé ruce.“
„Chceš říct, že má mužský nechat ruce v kapsách, když si vyjde s děvčetem?“
„To samozřejmě ne, ale…“
„Tak jak je to?“ chtěl jsem vědět.
„To záleží na muži,“ uvažovala. „Jestli je to osahávání nebo…“
„Nebo co?“
„Nebo hlazení,“ dořekla a v tu chvíli ji popadl pracovní zápal. „Přinesu ti ty výstřižky o vraždě Ronleyho Fishera.“
„Tak jo,“ souhlasil jsem. „Podívám se, jak to vypadá.“
Když jsem pročítal výstřižky z obálky, které mi Elsie přinesla, nabyl jsem přesvědčení, že policie nemá vůbec nic, co by se dalo použít jako hmatatelný důkaz, ačkoliv to byl případ, který se jednoduše musel vyřešit.
Ronley Fisher byl mladý zástupce okresního prokurátora. Objasnil úspěšně několik významných případů a udělal si tím docela slušné jméno.
V době své smrti vedl soudní stíhání Stauntona Cliffse a Marilene Curtisové ve věci vraždy Cliffsovy manželky. Cliffs tvrdil, že k zabití došlo nešťastnou náhodou, že došlo k prudké hádce a jeho žena na něj vytáhla revolver ráže 9 mm. Ohrožovala ho a vyhrožovala, že ho zabije. On se k ní chtěl přiblížit a zbraň jí vzít, ona však vypálila jednu kulku, která ho jen škrábla do paže. Vrhl se znovu po revolveru a chtěl jí ho vyškubnout, ale vehementně se bránila. Zkroutil jí ruku a z revolveru vyšel výstřel, když překroucenou rukou stiskla náhodou spoušť.
Cliffsova historka připadala policii vcelku přesvědčivá, ale pak začali prověřovat okolnosti a přiměli ho k doznání, že v době střelby byla v domě jeho milenka Marílene Curtisová. Hádka se strhla kvůli tomu, že Cliffs se chtěl rozvést a jeho manželka s tím nesouhlasila. Policie Cliffse obvinila, že manželku chladnokrevně zabil a Marilene pak na něj opatrně vystřelila tak, aby se o něj kulka jen zlehka otřela. Cliffs v tomto stádiu výslechu přestal odpovídat na otázky a poslal pro svého právního zástupce.
Cliffs začal být soudně stíhán a smrt Ronleyho Fishera byla dramatickým posunem ve vývoji tohoto čerstvého případu. Pokud vyjde najevo, že byl zavražděn, bude oheň na střeše, policie se do toho obuje a zaměří se na zjišťování motivu vraždy.
Fakta toho případu byla prostá a bylo jich poskrovnu.
V neděli ráno asi v pět hodin si noční hlídač motelu všiml něčeho v plaveckém bazénu. Šel si to prohlédnout a nalezl na dně tělo oblečeného muže.
V sobotu večer v deset třicet byl bazén vypuštěn a vyčištěn. V jednu hodinu tam pustili proud nové vody a začali napouštět.
Ve tři byl bazén plný a automatické zařízení přívod vody zastavilo.
Když hlídač objevil tělo, přivolal policii a takzvanou bezpečnostní službu motelu v osobě podnikového detektiva jménem Donleavey Ralston, který kdysi pracoval jako vyšetřovatel v kanceláři okresního prokurátora. Později z toho ošemetného místa odešel a věnoval se své, jak tomu říkal, soukromé praxi.
Chvíli jsem se ty výstřižky snažil vstřebat. Čím víc jsem o tom případu věděl, tím míň se mi to všechno zamlouvalo.
