KAPITOLA 4
Soudce Ballinger přesně v devět třicet vystoupil na soudní lavici a řekl: „Půjde o jednání ve věci opatrovníka majetku Horace Shelbyho. Po vynesení verdiktu v tomto případu si soud vyhradil právo získávat další důkazní materiál a svá rozhodnutí v souladu s nimi opravovat.
Soud si nyní přeje slyšet další důkazy. Pane Masone, chcete nám něco sdělit?“
„Ano,“ přitakal Mason.
„Chcete předvolat svědka nebo přečíst místopřísežné prohlášení?“
„Mám místopřísežné prohlášení Daphne Shelbyové, neteře Horace Shelbyho, ve kterém se praví, že před třemi měsíci, kdy byla slečna Shelbyová přemluvena, aby podnikla dlouhou zaoceánskou plavbu a zanechala tak Horace Shelbyho v domě s návštěvníky —Brodenem Finchleym, jeho manželkou a Ralphem Exeterem, se Horace Shelby nacházel ve vynikajícím duševním stavu.
Dále mám místopřísežné prohlášení Stanleye Paxtona z Investors National Bank, kde měl pan Horace Shelby po léta vedený účet, ve kterém pan Paxton uvádí, že je pan Horace Shelby naprosto kompetentní osoba, že vykazoval v řízení svých obchodních operací výborný úsudek, že se jeho majetek proto po léta trvale zhodnocoval, že po léta prováděl velmi uvážené obchodní investice a že slečna Daphne Shelbyová jednala vždy v jeho nejlepším zájmu a byla mu tak výbornou manažerkou.
Toto místopřísežné prohlášení dále uvádí, že od chvíle, kdy byla slečna Shelbyová přemluvena, aby odjela na dovolenou, začal Borden Finchley vyzvídat, aby získal informace o stavu majetku Horace Shelbyho, a to se zdůvodněním, že je pan Shelby nemocen.
Toto místopřísežné prohlášení říká, že Paxton mluvil s panem Shelbym po telefonu a že jeho jednání bylo naprosto normální a jeho obchodní rozhodnutí rozumná.
Na základě skutečností, které předložím, Vaše Ctihodnosti, navrhuji, aby byl post správce majetku uprázdněn, anebo, pokud bude třeba opatrovníka, aby se jím stala slečna Daphne Shelbyová, která se nyní vrátila ze své dovolené a je jistě způsobilejší k výkonu takové funkce.
A jako součást své prezentace žádám, aby byl na lavici svědků předvolán Borden Finchley.“
Soudce Ballinger zachmuřeně pohlédl na Bordena Finchleyho. „Předstupte a složte přísahu, pane Finchley. Už jste v této záležitosti vypovídal pod přísahou jednou, ale raději odpřísáhněte znovu, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.“
Borden Finchley, zavalitý, asi padesátiletý muž s krátkým krkem pozvedl pravou ruku, složil přísahu a zaujal místo na stanovišti pro svědky. Přitom zapíchl do Masona pohled svých malých, chladných modrých očí.
„Jmenujete se Borden Finchley. Jste nevlastní bratr pana Horace Shelbyho a vy jste to byl, kdo požádal o zřízení postu správce jeho majetku?“ zeptal se Mason.
„Přesně tak,“ odvětil Borden Finchley.
„Vy jste v současné době na návštěvě v domě pana Horace Shelbyho?“
„Ano.“
„Jak dlouho už?“
„Asi šest měsíců.“
„Jinými slovy jste tam pobýval už asi tři měsíce před odjezdem slečny Daphne Shelbyové na dovolenou?“
„Ano.“
„Kdo všechno ještě v současné době žije v tom domě?“
„Má žena Elinor a Ralph Exeter.“
„Ralph Exeter?“ zvolal Mason a vložil do svého hlasu náležitý díl překvapení. „A je Ralph Exeter nějak příbuzný s Horacem Shelbym?“
„Není.“
„Snad blízký přítel?“
„Není to přítel Horace Shelbyho, ale můj. Přijel sem s námi. Vlastně jsme všichni přijeli jeho vozem.“
„A hned jste se nastěhovali k Horacovi Shelbymu?“
„Zastavili jsem se u Horace na návštěvu a když jsme zjistili, že je na tom po duševní stránce špatně, rozhodli jsme se pozdržet, abychom zhodnotili situaci a nějak ji vyřešili.“
„A Ralph Exeter vám pomáhal situaci zhodnotit?“
„Přijel s námi a vezl nás svým vozem. Nemohli jsme ho dost dobře požádat, aby pokračoval v jízdě sám. Spoléhali jsme na jeho dobrou povahu a pozdrželi ho zde, dokud se věci nevyřeší.“
„A když mluvíte o řešení, myslíte tím, že bude slečna Shelbyová odstavena a vy se zmocníte kontroly na Shelbyho majetkem?“
„Nic takového. Ralph Exeter byl tak hodný, že si přeorganizoval vlastní plány, aby mohl se mnou zůstat, dokud…
