15. kapitola
Bylo už pozdě v noci, když se Della Streetová sesula na sedadlo vedle Perryho Masona a prohlásila: „Jedna věc se musí poručíku Traggovi přiznat. Když slíbí spolupráci, tak taky opravdu spolupracuje.“ Mason souhlasil.
Uchopila jeho pravou ruku do své a něžně a povzbudivě ji stiskla. „Šéfe, nevšiml jste si, že se nám poručík pořádně zakoukal do Mildreth Faulknerové?“
„To bych musel být slepý a hluchý, abych si toho nevšiml.“
„Zdá se, že jí taky není lhostejný.“
„Na tom není nic divného, je to chytrý chlapík.“
„To bych řekla. S ním už to nebude tak jednoduché, jako když oddělení vražd vedl seržant Holcomb. Budete muset hlídat každý svůj krok. Teď je kamarád, ale jakmile vás někdy přistihne, že se ho pokoušíte napálit, myslím, že nezaváhá ani chvilku a pěkně vám to spočítá.“
„Tak ať…“
„Obviní teď Esther Dilmeyerovou?“
„Asi ne, Lois Carlingová všechno vyklopila a potvrdila její výpověď. Esther tam ovšem šla s revolverem a chtěla spáchat zločin – ale je to zatraceně hezké děvče a…“
„A hezká děvčata se vyvlečou i z vraždy, to chcete říct?“
„Ze zabití,“ zasmál se Mason. „A to je rozdíl.“
„Myslíte, že svědectví Esther Dilmeyerové pomůže vyhrát i soudní pří Mildreth Faulknerové proti Peavisovi?“
„To určitě. Esther ví, že Peavis pouze vyzval Lynka, aby obstaral akcie. Je to maličkost, ale velice důležitá. A jakmile podrobím křížovému výslechu pana Sindlera Colla – zkrátka si myslím, že Peavis vezme celou věc zpátky.“
Della se zasmála. „To bude báječný křížový výslech. Podaří se vám dokázat, že celá ta záležitost s hazardem byla bouda, aby akcie mohly přejít z ručky do ručky?“
„Snadno.“
„A jak je na tom teď vlastně pan Magard?“
„Jako někdo, kdo visí na samém konci větve nad velice hlubokou louží,“ ušklíbl se Mason. „V případě, že vás to zajímá, namíříme si to přímo do Zlatého rohu. Objednáme si šampaňské a nepochybuji ani v nejmenším, že pan Magard sejde dolů a bude se přímo překonávat ve snaze předvést se jako čestný chlap. Myslím, že Tragg by neměl s razií příliš otálet.“
„Má to v úmyslu?“
„Pravděpodobně.“
„Pak by nebylo špatné slíbit Magardovi, že…“
„Nehodlám Magardovi slibovat vůbec nic,“ prohlásil Mason, „a pokud bude mít co dělat s policií, může se obrátit na poručíka Tragga.“
„Mám takovou předtuchu o poručíku Traggovi,“ řekla Della nejistě.
„Jakou?“
„Myslím, že může být nebezpečný.“
„Je chytrý,“ připustil Mason. „Jeho šéf mu nařídil, že mě má mít na očích a držet mě zkrátka.“
V jejím hlase už nezněl dobromyslný posměch: „Říkám vám, že se mi to nelíbí.“
„Jmenuji vás svým oficiálním hlídačem, Dello, pokud to ovšem vezmete.“
„To je zbytečné, potřebujete hlídače asi tak jako domácí krb – ale jen to zkuste, ztratit se mi na delší dobu z dohledu!“
Zamířil s autem doprostřed silnice.
„Podívejte se, holčičko,“ řekl, „dával jsem pozor, jak Tragg řídí, když jede se sirénou. Je to zvláštní styl jízdy. Naberete rychlost mezi bloky, jakmile dorazíte ke křižovatce, začnete brzdit, potom šlápnete na plyn… podívejte se.“
Della se opřela o opěradlo a spokojeně a pobaveně pozorovala, jak Mason přiměl ručičku tachometru kmitat mezi nejvyššími číslicemi.
