Kapitola 91
Kate
Tom sedí a Melvin Howard, Ioliho asistent, stojí. Howard je vysoký, štíhlý muž něco přes padesát, se zastřiženou prošedivělou bradkou a staromódními brýlemi s kovovými obroučkami. Zároveň je Afroameričan a ani jedna z těch skutečností není náhodná.
Ze stejně průhledně cynického důvodu, jako když se má stará firma rozhodla pomoci Randallu Kaneovi odrazit obvinění ze sexuálního obtěžování tím, že případem pověřila ženu, si žalobce za svého asistenta vybral černocha s příjemným vystupováním vysokoškolského profesora. Má to být zpráva pro porotu, že v tomto případě nejde o rasu, ale zločin, brutální vraždu, která pobouřila černé stejně jako bílé.
A to, že tato strategie je naprosto zjevná a vypočítavá, ještě neznamená, že nefunguje.
„Je mi líto, ale kromě naslouchání,“ spustí Melvin Howard a poklepe na velkou barevnou fotografii připevněnou na stojanu před porotou, „se budete muset také dívat.“
Pomalu připevní na stojan tři další fotografie – a když ustoupí stranou, přikrčí se porotci na židlích, jak se snaží uniknout těm hrůzným obrazům.
„Toto jsou snímky z místa činu všech čtyř obětí a vaší povinností stvrzenou přísahou je neodvracet zrak.“
Kůže obětí ozářená světlem blesku je strašidelně bílá, rty šedomodré, potrhané okraje otvorů, kudy kulky vnikly do čel, oranžové, krev, která stekla do očí a po tvářích až na krk tak temně rudá, že vypadá jako černá.
„Tenhle muž s otvorem po kulce mezi očima je Eric Feifer. Bylo mu dvacet tři a než ho obžalovaný třicátého srpna popravil, byl pan Feifer profesionálním surfařem.
Tenhle mladý muž je Robert Walco, také dvaatřicetiletý. Zatímco ostatní mládež chodila na vysokou nebo obchodní školu, on pracoval deset hodin denně s lopatou. Výsledkem jeho potu a úsilí byla úspěšná firma zabývající se pozemními pracemi, kterou vlastnil spolu se svým otcem Richardem Walcem.
Tohle je pětadvacetiletý Patrick Roche, malíř. Na živobytí si vydělával jako barman a svou přátelskou povahou si získal snad každého, kdo ho znal.
A nakonec je zde Michael Walker. Kromě jiného, co by se o něm dalo říci, mu bylo sedmnáct let a byl v posledním ročníku střední školy.
Neodvracejte zrak. Zavraždění také nemohli. Vrah a jeho komplic jim to nedovolili. Ve skutečnosti se vrah se sadistickou rozkoší postaral, aby tyto čtyři oběti viděly přesně, co se s nimi stane, když je střílel z takové blízkosti, že jim na kůži na čele zůstaly stopy po hlavni pistole.
A zabiják dosáhl svého, protože v očích mrtvých je stále vidět šok, strach a bolest.
Během deseti let jsem jako žalobce pracoval na jedenácti případech vraždy, ale ještě nikdy jsem neviděl fotografie z místa činu, jako jsou tyto. A ještě nikdy jsem nespatřil takové oči. Dámy a pánové, nemyslete si, že je to jen průměrný horor. Takhle vypadá zlo z bezprostřední blízkosti.“
Pak se Melvin Howard odvrátil od poroty a pohlédl přímo na Danta.
