Kapitola 51
Kate
Kompletní žaloba na Randalla Kanea dorazí na můj stůl ve firmě Walmark, Reid a Blundell okolo půl třetí odpoledne. Zavřu dveře a zruším všechno, co jsem měla naplánované na zbytek dne.
Jsem si dobře vědoma toho, že jsem nebyla vybrána jen díky svým právnickým schopnostem. Pro mocného výkonného ředitele, obviněného ze sexuálního obtěžování, je vždycky dobré, když vstoupí do soudní síně s právnickou. A já s tím nemám problém. Být žena přináší při budování kariéry stále ještě mnohem více nevýhod než výhod, takže v těch vzácných případech, kdy je to naopak, se nechávám unášet proudem.
Jakmile si přečtu jazyk použitý na začátku žaloby, jsem si jistá, že tohle můžeme vyhrát nejen u soudu, ale i v médiích. Oplývá to frázemi jako „nepřátelské pracovní prostředí“, které se obvykle používají, když je řeč o lechtivých vtipech a fotografiích žen v plavkách nalepených na stěnách kancelářských kójí.
Pak si prostuduji místopřísežné prohlášení první z údajných obětí Randalla Kanea. Je to sedmatřicetiletá matka tří dětí, která pracovala devět let jako Kaneova výkonná tajemnice. Ve svém písemném svědectví vypovídá pod přísahou, že při více než třiceti příležitostech odrážela Kaneovy fyzické a verbální sexuální pokusy, a když konečně podala výpověď a žalobu, jak využil všech zdrojů korporace, aby jí zničil život.
Když dočtu dokument do konce, uvědomím si, že problém Randyho Kanea nesmeteme ze stolu výhružným dopisem nebo mimosoudním vyrovnáním. A je tu jedenáct dalších žen, jejichž místopřísežné výpovědi jsou v podstatě identické až po telefonáty od Kaneova firemního poskoka, který jim vyhrožoval, že už nikdy neseženou práci, když nebudou mlčet. Tři z žen si ty telefonní hovory nahrály.
Zavřu desky na svém stole a zadívám se na East River. Kane zjevně není jen nevěrný manžel. Je to parchant a možná i sériový sexuální násilník, který má shodou okolností cenu miliardy dolarů. Zaslouží si za své činy tvrdě zaplatit, a když mu pomohu vyhnout se trestu, nebudu se ničím lišit od jeho přisluhovače, který za něj vyřizoval výhružné telefonáty.
Už deset let stoupám po profesním žebříčku, od práce v redakční radě Law Review na Kolumbijské univerzitě přes dva roky práce na administrativní kriminalitě pro prokurátora jižního obvodu a po třech a půl letech u Walmarka, Reida a Blundella mám na dohled post staršího partnera.
Víte, kolik žen se v téhle firmě dostalo tak daleko? Žádná.
Tak proč teď kráčím chodbou do rohové kanceláře Tonyho Reida?
Že by Tomův půlnoční projev zasáhl nějaké moje slabé místo? Bůh mi pomáhej, jestli je to tak. Tom už mockrát dosáhl toho, že jsem se cítila mizerně, ale nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že na něj budu žárlit v rámci naší profese nebo budu mít pocit, že se dostal nade mě na etickém žebříčku.
Ale teď je ze mě velmi dobře placený podržtaška a on obhajuje někoho, v jehož nevinu věří – a zadarmo.
Reid na mě mávne, abych šla dál, a já položím svazek mís-topřísežných prohlášení na jeho starožitný stůl.
„Měl by sis to přečíst,“ řeknu. „Až to přijde k soudu, bude Randall Kane odhalen jako bezohledný sexuální násilník.“
„Tak se to k soudu nedostane.“
„Nemůžu toho muže zastupovat, Tony.“
Reid klidně vstane a potichu zavře dveře.
„Nemyslel jsem si, že budu muset zrovna tobě připomínat, jak důležitý je Randall Kane pro tuhle firmu. Každé naše oddělení, od obchodního práva přes právo realitní až po pracovní, mu každý rok účtuje stovky hodin. Tucet nešťastných žen se nechal zmanipulovat bezostyšným právníkem, který z toho chce jen vytřískat peníze pro sebe. Víš, jak to chodí. A kdyby náhodou mluvily pravdu? Co má být, mladá dámo? Svět je krutý.“
„Tak to dej někomu jinému, Tony. Prosím. Myslím to vážně.“
Tony Reid chvilku přemýšlí o mých slovech, než odpoví. Pak mluví tímtéž přesvědčivým tónem, který z něj udělal jednoho z nejúspěšnějších obhájců vystupujících před soudem v New Yorku.
„Pro ambiciózního právníka, Kate – a všechno, co o tobě vím, naznačuje, že nejsi o nic méně nadaná a ctižádostivá než jakýkoliv jiný mladý právník, kterého znám – jsou případy jako tenhle určitou zkouškou ohněm. Takže pokud nepřijdeš zítra v osm hodin ráno do téhle kanceláře a nebudeš trvat na svém, prokážu tobě a firmě službu a budu předstírat, že k tomuhle rozhovoru nikdy nedošlo.“
