Hra na vraždu (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

II.

Slečna Brewisová se objevila trochu méně uhlazená než jindy a maličko zadýchaná.

„Ano, inspektore?“ řekla. „Chtěl jste se mnou mluvit? Jestli to není naléhavé, sir George strašně vyvádí a –“

„Proč vyvádí?“

„Teprve teď si uvědomil, že lady Stubbsová – no, že skutečně zmizela. Říkala jsem mu, že se nejspíš šla jenom projít do lesa nebo tak něco, ale on si vzal do hlavy, že se jí něco stalo. Naprosto absurdní.“

„Možná to není až tak absurdní, slečno Brewisová. Koneckonců jsme tady už dnes měli jednu – vraždu.“

„Vy myslíte, že lady Stubbsová –? Ale to je směšné! Lady Stubbsová se o sebe dokáže postarat.“

„Myslíte?“

„Samozřejmě že ano! Je to dospělá žena, ne?“

„Ale pokud jsem slyšel, dost nesamostatná.“

„Nesmysl,“ odsekla slečna Brewisová. „Ono se to lady Stubbsové občas docela hodí, hrát si na bezmocnou a hloupou, aby nemusela nic dělat. Její manžel jí na to letí, řekla bych, ale jí to nespolknu!“

„Vy ji nemáte moc ráda, že, slečno Brewisová?“ zeptal se Bland s mírným zájmem.

Slečna Brewisová stiskla rty do tenké čárky. „Nepřísluší mi mít nebo nemít ji ráda,“ prohlásila. Dveře se rozlétly a dovnitř vrazil sir George. „Koukejte,“ prohlásil prudce, „musíte něco udělat. Kde je Hattie? Musíte najít Hattie. Co se to tady sakra děje? Ta zatracená slavnost – nějaký vražedný maniak se sem dostal jako všichni ostatní, zaplatil si svou půlkorunu a pak se tady bavil vražděním lidí. Podle mě to jinak být nemohlo.“

„Nemusíme to snad tak přehánět, sire Georgi.“

„Vám se to pěkně říká, když si tady sedíte u stolu a děláte si poznámky. Ale já chci svou ženu.“

„Prohledáváme pozemek, sire Georgi.“

„Proč mi nikdo neřekl, že zmizela? Jak to vypadá, je pryč už pár hodin. Říkal jsem si, že je to divné, když nepřišla posuzovat ty dětské masky, ale nikdo mi neřekl, že je vážně pryč.“

„Nikdo to nevěděl,“ vysvětloval inspektor.

„No ale někdo to vědět měl. Někdo si toho měl všimnout.“

Otočil se k slečně Brewisové.

„Vy jste to měla vědět, Amando, vy přece na všechno dohlížíte.“

„Nemůžu být všude,“ ohradila se slečna Brewisová. Náhle se skoro zdálo, že se rozpláče. „Musela jsem se postarat o spoustu věcí. Jestli se lady Stubbsová rozhodla někam zatoulat –“

„Zatoulat? Proč by se měla někam zatoulat? Neměla důvod se zatoulat, leda by se chtěla vyhnout tomu Španělákovi.“

Bland se chopil příležitosti.

„Na to jsem se vás chtěl zeptat,“ řekl. „Dostala vaše manželka asi před třemi týdny dopis od pana De Sousy, kde jí oznamoval, že přijíždí do Anglie?“

Sir George se zatvářil ohromeně.

„Ne, jistěže ne.“

„Jste si tím jistý?“

„Ale naprosto. Hattie by mi to byla řekla. Když dnes ráno dostala ten dopis, úplně ji to překvapilo a vyděsilo. Docela se složila. Celé dopoledne ležela s bolestí hlavy.“

„Co vám soukromě řekla o té návštěvě svého bratrance? Proč se ho tak děsila?“

Sir George vypadal na rozpacích.

„To bych taky rád věděl,“ řekl. „Pořád jen opakovala, že je zlý.“

„Zlý? V jakém smyslu?“

„Nijak zvlášť to neupřesnila. Jenom pořád jako dítě opakovala, že je to špatný člověk. Že je špatný a že nechce, aby sem jezdil. Prý že udělal zlé věci.“

„Zlé věci? Kdy?“

„Už dávno. Já bych řekl, že tenhle Etienne De Sousa byl černá ovce rodiny a že Hattie o něm tu a tam něco zaslechla, když byla malá, ale pořádně tomu nerozuměla. Výsledkem toho bylo, že z něj měla prostě strach. Sám jsem si myslel, že je to prostě neopodstatněná dětinskost. Moje manželka je občas trochu dětinská. Něco nebo někdo se jí líbí nebo nelíbí, ale nedokáže vysvětlit proč.“

„Víte určitě, že to nijak neupřesnila, sire Georgi?“ Sir George vypadal nesvůj.

„Nechci, abyste si – ehm – udělali nějaké závěry z toho, co říkala.“

„Takže přece něco říkala?“

„No dobře. Tak já vám to povím. Říkala – a několikrát to opakovala: ‚On zabíjí lidi.‘“

Informace

Bibliografické údaje

  • 25. 4. 2024