12
Asi tři sta metrů od brány zatáčela se kolem žulové skály úzká pěšina, vystlaná od minulého podzimu hnědým dubovým listím, a ztrácela se v lese. Jel jsem po ní, kodrcal jsem přes kameny u žulového útesu asi patnáct nebo dvacet metrů, pak jsem prudce zabočil kolem jednoho stromu a zastavil jsem vůz chladičem proti směru, odkud jsem přijel. Zhasil jsem světla, vypnul motor, zůstal jsem sedět a čekal jsem.
Uběhla půlhodina. Bez tabáku mi to připadalo strašně dlouho. Pak jsem v dálce zaslechl startovat motor auta, jeho rachot sílil a sílil a pode mnou po cestě přejel bílý kužel reflektorů. Zvuk vozidla se ztratil v dálce a ještě chvíli po tom, co vůz zmizel, tkvěla ve vzduchu suchá příchuť prachu.
Vylezl jsem z vozu a šel jsem zpátky k bráně a k Chessově chatě. Tentokrát stačilo prudce zatlačit, a vylomené okno se otevřelo. Vlezl jsem znova dovnitř, spustil jsem se na podlahu a zamířil jsem kapesní svítilnou, kterou jsem vzal s sebou, přes místnost ke stolní lampě. Rozsvítil jsem lampu a chvilku jsem poslouchal, neslyšel jsem nic a šel jsem dál, do kuchyně. Rozsvítil jsem žárovku, která visela nad dřezem.
Bedýnka na dříví vedle kuchyňských kamen byla plná pečlivě složených polínek. V dřezu se neválelo žádné špinavé nádobí, na kamnech nezapáchaly ztuchlinou žádné hrnce. Bill Chess, opuštěný, nebo ne, udržoval dům v pořádku. Z kuchyně vedly dveře do ložnice a z té se velice úzkými dvířky šlo do malinké koupelny, která byla zřejmě k chatě přistavena docela nedávno. To se poznalo na čistém celotexu, kterým byly obloženy stěny. Koupelna mi neprozradila nic.
V ložnici stála manželská postel, prádelník z borového dřeva s kulatým zrcadlem na stěně nad sebou, šatník, dvě obyčejné židle a plechová nádoba na odpadky. Na podlaze, po obou stranách postele, ležely dva oválné, ručně pletené koberečky. Na stěny připíchl Bill Chess soubor válečných map ze Zeměpisného měsíčníku. Na toaletním stolku byl nejapně vyhlížející červenobílý karnýr.
Hrabal jsem se v zásuvkách. Zůstala tam skříň na tretky z kožené imitace se sbírkou křiklavé bižutérie. Také tam byly obvyklé přípravky, které ženy používají na obličej, nehty a obočí, a zdálo se mi, že je toho nějak moc. Ale to byl jenom můj dohad. Šatník obsahoval ženské i mužské šaty, od obojího jen pár kousků. Mezi jiným tam měl Bill Chess velice řvavou kostkovanou košili se škrobeným límečkem stejného vzoru. V jednom rohu pod archem modrého hedvábného papíru jsem našel něco, co se mi nelíbilo. Na pohled zbrusu nové broskvové hedvábné kombiné, lemované krajkou. Toho roku nikdo nikde nezapomínal hedvábná kombiné, alespoň ne ženy, pokud byly při smyslech.
Tohle bylo zlé pro Billa Chesse. Byl bych rád věděl, co si o tom myslel Patton.
Vrátil jsem se do kuchyně a prohledával jsem otevřené přihrádky pod dřezem a vedle něho. Byly přecpané plechovkami a kelímky s kuchyňskými potřebami. Práškový cukr byl v hranaté krabici z tuhého papíru s utrženým rohem - Patton se rozsypaný cukr snažil utřít. Vedle cukru byla sůl, borax, jedlá soda, kukuřičná moučka a tak dále. V tom mohlo být něco schováno.
Něco, co někdo uštípl ze řetízku nákotníku, jehož přestřižené konce se k sobě nehodily.
Zavřel jsem oči, nazdařbůh jsem píchl prstem a dotkl jsem se nádobky s jedlou sodou. Zezadu z bedýnky na dříví jsem vytáhl kus novin, rozprostřel jsem je a vysypal jsem sodu z nádobky. Rozhrabal jsem ji lžičkou. Zdálo se, že jí je neslušně mnoho, ale víc nic. Udělal jsem z novin kornout, nasypal jsem sodu zpátky do nádoby a zkusil jsem to s boraxem. Nebylo tam nic než borax. Do třetice všeho dobrého. Zkusil jsem to s kukuřičnou moučkou. Zdvihlo se mračno jemného prášku a nebylo tam nic než kukuřičná moučka.
Ozvaly se vzdálené kroky a já zůstal stát jako přimražený. Sáhl jsem po šňůře od žárovky, vyškubl jsem ji ze zásuvky, vycouval jsem do obývacího pokoje a sáhl jsem po stolní lampě. Bylo už samozřejmě příliš pozdě, aby mi to pomohlo. Kroky se ozvaly znovu, lehké a opatrné. Vlasy na hlavě se mi zježily. Čekal jsem…
