Celá e-kniha Případ roztěkané rudovlásky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 8
Kolona tří aut plavně sjela z hlavní silnice, řidiči zařadili nižší rychlost a jali se plahočivě stoupat po úzké horské cestě, která se vinula jako had. Pasažéři většinou mlčeli.
Mason řekl: „Řekněte nám, až tam budeme, Evelyno.“
„Řeknu. Nevím úplně přesně, kde – myslím, že to bylo – počkejte, zrovna tadyhle za tou zatáčkou jsem se snažila nahnat čas a – prosím vás, zpomalte trošku v té zatáčce, protože tam –“
„Moment, počkejte,“ přerušil ji Ferron. „Viděl jste?“
„Copak?“ zeptal se Mason.
„To zábradlí.“
„Nevšiml jsem si.“
„Je proražené. Zastavte na chvilku. Držte vůz, kde je, a nepouštějte brzdu. Je tu prudký svah.“
Mason dal znamení autům vzadu, Evelyna Bagbyová zabrzdila a vůz zastavil.
Ferron vystoupil a zmizel ve tmě.
„Viděl jste to, pane Masone?“ ptala se Evelyna Bagbyová.
Mason odpověděl: „Když se ohlédnu, je to jasně vidět. Jako by zábradlím byl prolétl nějaký vůz.“
Evelynina ruka na Masonově paži se pojednou roztřásla zlou předtuchou.
„Pane Masone, myslíte, že možná – že třeba můj osud potkal někoho jiného? Co jestli ten chlap počkal, až kolem pojede nějaká jiná žena, chtěl ji přitlačit k zábradlí a vrazil do jejího vozu moc prudce? To by znamenalo, že – kdybych nebyla měla ten revolver, byla bych – byla bych skončila tamhle dole!“
Mason jí potichu domlouval: „Seďte jako myška a nemluvte. Jestli tam dole něco je, tak vás to docela vyřídí. Jen všecko nechte na mně.“
Ferron už běžel zpátky do kopce k autu. „Budete tady muset počkat, pane Masone,“ oznamoval. „Se srázu se zřítil nějaký auťák, už je to tak. Podle všeho to vzal skrz zábradlí skoro po hlavě. Jdu pro kolegu a vezmu si z vozu baterku. Podíváme se tam dolů. Radši snad abyste zacouval zadními koly až sem k náspu, líp vám to ubrzdí. Na tomhletom prudkém svahu by vám vůz žádné brzdy neudržely.“
„Chcete pomoct?“ zeptal se Mason.
„Zatím ani ne. Uvidíme. Už to tak vypadá, že ten váš bandita vážně po někom pásl a chtěl ho shodit dolů. Dost možná že si slečnu Bagbyovou s někým spletl anebo chtěl nějakou jinou dívku donutit, aby zastavila, a – v každém případě se co nevidět dovíme, jak to bylo.“
Ferron zapadl do tmy. Mason řekl: „Dobře poslouchejte, Evelyno, zachovejte klid, ale jestli nebude vyhnutí, vyrukujte s ženskou lstí, brečte, vyvádějte, zkrátka dělejte, co umíte.“
Ferron s druhým pomocníkem zajeli ke kraji silnice, vzali si silnou baterku, přistoupili k prolomenému zábradlí a osvěcovali příkrý sráz.
Della Streetová přišla za Masonem a Evelynou Bagbyovou. „Co hledají?“
„Jak to vypadá, další oběť,“ odpověděl Mason.
Della se pátravě zadívala na Evelynu Bagbyovou. „Vážně jste nemířila?“
„Co vás to proboha napadá? Prostě jsem vystrčila revolver z auta a vystřelila.“
Mason zachytil Dellin pohled. „Zajdu se tam podívat, Dello. Zůstaňte tady a bavte se s Evelynou.“
Mason přešel silnici k proraženému zábradlí.
„Je něco vidět?“ zeptal se.
„Ano, na kraji strže je nějaké auto,“ řekl Ferron. „Vezmeme si lano a přivážeme ho k sloupu zábradlí, abychom nespadli po hlavě dolů, až tam polezeme. Tak, a jdeme na to.“
Objevil se Ferronův kolega s kotoučem lana. Upevnil je námořnickým uzlem kolem sloupu zábradlí a hodil kotouč se srázu dolů. Lano se roztáčelo a kroutilo, až se zarazilo u zříceného vozu.
„Tak jedem,“ řekl Ferron.
Oba šerifovi lidé se pustili se svahu a přidržovali se lana, aby jim neujely nohy.
Mason spatřil, jak se v temnotě na dně kaňonu komíhá kužel světla. Co chvíli zaslechl rozčilené hlasy, ale nikdo na něj nezavolal, co tam dole našli. Oba pomocníci zřejmě nadobro zapomněli, že na ně nahoře čekají.
Mason se ohlédl k Evelyninu vozu, kde seděla Della Streetová s Evelynou Bagbyovou. Slyšel Dellu, jak živě hovoří, aby Evelynu Bagbyovou rozptýlila.
Mason se pevně chytil lana, přehoupl se přes okraj svahu a začal se spouštět s příkré stráně. Bylo tma jak v pytli. Jediné osvětlení skýtaly občasné záblesky míhajícího se světelného kužele baterky a slabý odraz světel Hollywoodu, ležícího v dálce pod nimi, zářících b…
