KAPITOLA 11
Perry Mason řídil vůz po silnici k Hollywoodu a měl zřejmě neobyčejně dobrou náladu.
„Šéfe, kam to vlastně jedeme?“ zaútočila na něj Della Streetová.
Mason odpověděl: „Ale, tak mi napadlo, že se vypravím na místo zločinu a trošku se tam poohlédnu. Nejdřív bych ovšem rád zavolal Paulu Drakovi – schválně to oddaluju, aby měl co nejvíc času zjistit hodně věcí.“
„Jestli mu chcete zatelefonovat, než tam pojedete, tak tady už asi máte poslední možnost.“
„To je pravda,“ uznal Mason a zastavil před veřejnou telefonní budkou.
„Chcete volat sám,“ ptala se Della Streetová, „nebo mám radši zavolat já?“
„Zavolejte vy,“ rozhodl Mason. „Zjistěte, co je nového, a řekněte Paulovi, že se mu ozvu později.“
Della Streetová se na Masona pronikavě podívala. „Berete to nějak moc okatě na lehkou váhu.“
„No, když se to tak vezme, Dello, podle toho, co víme, vystřelila naše klientka na muže, který ji chtěl přepadnout – teď už možná objevili, že je to zločinec s bohatým trestním rejstříkem a –“
Della Streetová popuzeně shrábla s Masonovy ruky deseticent a vyřítila se z vozu rovnou do telefonní budky.
Mason se v autě pohodlně opřel a ani se nenamáhal pozorovat Dellu, jak se tváří do telefonu. Vytáhl si z tabatěrky cigaretu, poklepal jí o palec, zapálil si ji, vyfoukl oblak kouře a zavřel oči.
Zatím v telefonní budce Della Streetová vytřeštila úzkostí oči. Popadla notýsek, udělala si pár těsnopisných poznámek, nechala sluchátko viset a vyběhla k autu.
„Šéfe!“ volala ohromením celá bez sebe
„Copak je?“ ptal se Mason.
„Ten chlap v tom voze, ten zabitý, to je Steve Merrill! Identifikovali ho za pomoci jeho kompliců jako Stauntona Vestera Gladdena, lumpa, kterého už dávno hledají kvůli padělkům a nějakému podvodu. To on připravil Evelynu o těch pár krejcarů, co zdědila. Podala na něj žalobu a na policii o tom mají záznam.“
„Hm-m,“ utrousil Mason.
„Ale on vůbec nepřišel o život tak, jak to líčila Evelyna Bagbyová. Byla to úmyslná vražda.“
„Nepovídejte,“ pravil Mason.
„Když auto letělo do strže, tak reflektory nesvítily, a vůbec pár maličkostí na voze prostě nehraje s verzí Evelyny Bagbyové. Krátce před polednem mu Evelyna Bagbyová telefonovala a nechala mu ten vzkaz. Policie se to dověděla od ženy, která vzkaz přejímala, od nějaké Ruby Inwoodové, která bydlí ve stejném domě jako Merrill. Merrill se skutečně zmohl na nějaké peníze. Nikdo neví jak. Měl na hotovosti sedm a půl tisíce dolarů a chlubil se s nimi několika svým komplicům. Taky se jim svěřil, že bude muset Evelyně Bagbyové zaplatit, aby se jí zbavil, a tak jí zavolal a dal si s ní schůzku.“
„Schůzku?“ opakoval Mason.
„Ano. Řekla mu, že je do tří odpoledne v práci a potom že má až do osmi volno. Navrhla, aby na ni počkal o půl páté v jakémsi podniku u silnice blízko Chaty na výhledech. Vysvětlila mu, kde to přesně je.“
„Vida, vida,“ řekl Mason. „Páni policisti sebou hodili, jen co je pravda.“
„Drapli nějaké svědky. Drake říká, že do toho perou hlava nehlava.“
„To si dovedu představit,“ řekl Mason.
„A ještě něco. Steve Merrill měl revolver. Všude ho ukazoval. Byl na něj náramně pyšný. Zřejmě to byl ten, co ho s ním zavraždili. Nový typ koltu.“
Mason udiveně zamlaskal.
„Co je, šéfe?“
„To ho jistě ukradl,“ řekl Mason.
„Copak jste neslyšela Mervyna Aldriche –?“
„Šéfe, vy přece víte, že Aldrich lhal. Jenom kryl Helenu Chaneyovou. Copak připustíte, aby mu taková věc prošla?“
„Zatím nemůžeme dělat závěry, bylo by to předčasné,“ řekl Mason. „Ale rozhodně byste neměla obviňovat váženého občana, jako je Mervyn Aldrich, že něco nebo někoho kryje. Co ještě říkal Drake?“
„Policajti děsně vyvádějí. Pátrají po vás. Už se do toho zamíchala i městská policie. Seržant Holcomb z oddělení vražd už vyšetřuje v Chatě na výhledech, kam se poděla Evelyna Bagbyová. Joe Padena mu řekl, že jste ji informoval, že ten muž, co na něj střílela, je mrtvý a že dostala hrozný hysterický záchvat, a tak nejspíš jela někam k doktorovi. Holcomb řádí jako pominutý. Ke vchodu do budovy, …
