Celá e-kniha Muž v hnědém obleku ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola IV.
Nikomu se nepodařilo zjistiti totožnost mrtvé ženy. Při konaném šetření bylo zjištěno toto: Osmého ledna krátce po jedné hodině vstoupila do realitní kanceláře firmy Butler a Park v Knights bridge velmi elegantně oděná dáma, mluvící poněkud cizím přízvukem. Prohlásila, že by si přála najmouti nebo koupiti nějaký dům v bezprostřední blízkosti Londýna. Byly jí předloženy některé nabídky, mezi nimi i Mill House. Udala, že se jmenuje paní de Castina a že bydlí v hotelu Ritz, ukázalo se však, že toto jméno tam není známo a hoteloví zřízenci nemohli potvrditi její totožnost.
Paní Jamesová, manželka zahradníka sira Eustacha Pedlera, která v Mill House obstarává domovnictví a obývá přízemní domek, hledící na hlavní silnici, při výslechu udala toto: Asi ve tři hodiny odpoledne přišla jakási dáma si prohlédnouti dům. Vykázala se poukazem sprostředkovatele realit, a jak to obyčejně v takových případech paní Jamesová dělala, nemajíc ve zvyku choditi s domnělými nájemci do domu, odevzdala jí klíč od domu, jenž byl v nepatrné vzdálenosti od domku. Za několik minut nato přišel jakýsi mladý muž. Paní Jamesová udala, že byl štíhlé postavy se širokými rameny, bronzovou pletí a jasnýma šedýma očima. Byl čistě oholen a měl na sobě hnědý šat. Řekl paní Jamesové, že je přítelem dámy, jež si přišla prohlédnouti dům, že však si zaskočil na poštovní úřad, aby odeslal telegram. Paní Jamesová poukázala ho do domu a více na celou věc nemyslila.
Za pět minut nato se muž objevil znovu, vrátil jí klíč a prohlásil, že se obává, že se jim dům nebude hoditi. Paní Jamesová neviděla oné dámy, domnívala se však, že odešla napřed. Jenom toho si povšimla, že onen mladý muž byl nějak vzrušen. „Vypadal, jako by viděl nějaké strašidlo. Myslila jsem, že se mu udělalo nevolno.“
Druhého dne jiný pán s dámou se přišli podívati na dům, a nalezli v jednom pokoji v hořejším poschodí na podlaze ležeti tělo mrtvé ženy. Paní Jamesová poznala v ní onu mladou dámu, která sem přišla předešlého dne. Také majitelé realitní kanceláře v ní poznali „paní de Castinu“. Policejní lékař byl toho mínění, že byla mrtva již před čtyřiadvaceti hodinami. „Daily Budget“ vyvodil z toho ukvapený závěr, že muž z podzemní dráhy zavraždil onu ženu a potom spáchal sebevraždu. Vzhledem však k tomu, že oběť podzemní dráhy byla mrtva ve dvě hodiny a ona žena ještě ve tři hodiny byla živa a zdráva, vyplýval z toho jediný logický závěr, že obě příhody nejsou spolu v žádné logické souvislosti a že poukaz ku prohlídce domu v Marlowu, nalezený v kapse onoho muže, byl pouze jednou z oněch náhod, jež tak často se v životě přiházejí.
Rozsudek poroty zněl proti jedné nebo několika neznámým osobám pro úkladnou vraždu a policii (a „Daily Budgetu“) bylo ponecháno na vůli, aby pátrali po „muži v hnědém obleku.“ Poněvadž pak paní Jamesová s určitostí tvrdila, že v době, kdy ona dáma přišla, v domě právě nikdo nebyl, a že nikdo kromě onoho záhadného mladého muže až do příštího dopoledne tam nevstoupil, zdálo se býti logickým, že jedině on byl vrahem nešťastné paní de Castiny. Byla uškrcena kusem silného motouzu a musila býti uchopena, aniž něco tušila, a aniž jí zbýval čas vykřiknouti. Černá hedvábná kabelka, kterou měla u sebe, obsahovala hustě popsaný zápisník a něco drobných peněz, jemný krajkový kapesníček bez monogramu a zpáteční lístek první třídy do Londýna. Nebylo toho mnoho, z čeho by se dalo něco dalšího vypátrati.
Takové byly ony podrobnosti, které „Daily Budget“ široce a dlouze rozhlašoval do celého světa, a heslo „Hledejte muže v hnědém obleku!“ bylo jeho každodenním válečným pokřikem. Průměrně na 500 osob den co den oznamovalo své úspěchy v hledání, a mladí, štíhlí mužové s hodně opálenou tváří proklínali den, kdy je jejich krejčí přemluvil, aby si dali ušíti hnědý oblek. Nešťastná událost na podzemní dráze, prohlášená za náhodu, přestávala ponenáhlu poutati zájem veřejnosti.
Byla zde skutečně nějaká souvislost? Nebyla jsem si tím tak jista. Není pochyby o tom, že jsem byla pře…
