4
Zbývaly jen čtyři dny do Vánoc.
V tuhle roční dobu bývá v Caluse báječné počasí. Na denní teploty kolem šestadvaceti stupňů si nikdo nestěžuje a stejné je to i večer, když klesne teploměr na nějakých třináct stupňů. Nepotřebujete klimatizaci; prostě otevřete okna a necháte pracovat průvan. Během dne se sluníčko dobrotivě usmívá, míle a míle caluských pláží jsou poseté opékajícími se turisty a ve vodách zálivu je hlava na hlavě. Ovšem z místních ve vodě nenajdete nikoho. Je přece zima a v prosinci se koupají jen šílenci.
Centrum města a parkoviště před nákupními středisky hýří vánoční výzdobou, která v tomhle počasí vypadá trochu nepatřičně. Co tady, kde nikdy neviděli sníh, dělá Santa Claus na saních? A kde se vzali parohatí sobi v zemi vhodné spíš pro aligátory? Jak to, že se tu sněhulák Prosty nerozpustí?
Jenže noví Floriďané, kteří se sem přistěhovali ze vzdálených krajů, si ještě stále pamatují, jak za jasných prosincových dnů mráz zalézal za nehty a ve vzduchu byl cítit sníh, a i ti, kdo už se narodili tady, slýchali příběhy o vánočních chumelenicích, o tom, jak celý dům zapadal sněhem, než se upekl krocan, a jak v krbu praskal oheň, když tu náhle ve dveřích stojí s náručí plnou dárků… „Synku, věděli jsme, že přijedeš! Veselé Vánoce!”
A tak i zde, na subtropickém jihu, vládne šílená nákupní horečka, stejná jako tam daleko na severu, u zamrzlého Orlího jezera ve státě Maine. A co má být, že jsou vánoční stromky postříkané bílou pěnou? Co má být, že všichni nakupující běhají v tričkách a krátkých kalhotách? Za pouhé čtyři dny nastanou Vánoce. A pokoj lidem dobré vůle.
Možná.
Jessiku Leedsovou však dnes večer nic pokojného nečeká. Jessica Leedsová bude dnes večer znásilněna.
„V nákupním středisku zavírali v deset večer…”
Text přepisu sestává z chladných, neosobních liter, jež slova vyslýchajícího a vyslýchaného mění ze skutečného rozhovoru v bezvýrazný dialog, prostý všech nuancí. Matthew si může jen představovat, jak při některých odpovědích musela Jessica zuřit, i když se snažila svůj hněv kontrolovat.
Popisuje čínskou restauraci, přiléhající ke středisku.
Chladný strojopis.
V deset hodin měla restaurace ještě otevřeno… vlastně už bylo chvíli po desáté, když došla k autu. Zaparkovala za restaurací, postavenou ve tvaru pagody; dokonce se to i jmenuje Pagoda. Má drahé auto a zbývají jen čtyři dny do Vánoc. Při hustém vánočním provozu si člověk každou chvíli koleduje o promáčklý blatník, a tak si vybrala tohle opuštěné místečko za Pagodou u nízkého plotu, za nímž leží neobdělaný, křovinatý pozemek. Jak kráčela k autu, parkoviště před nákupním střediskem se rychle vyprazdňovalo, až na auta zaparkovaná v řadách před kinem, na vzdálenějším konci prostranství. Má dojem, že ve chvíli, kdy ukládala do kufru svého vozu několik vánočních dárků, které nakoupila, bylo asi deset minut po desáté hodině.
V prostoru za restaurací jsou i světla. Není to nijak zářivé osvětlení, ale stačí na to, aby měl člověk pocit bezpečí. Kromě toho svítil měsíc. Již ne docela v úplňku, začínal už couvat. Prostě, bylo teprve asi deset hodin, to není půlnoc, a v tomto městě přece žádná žena nemá důvod k obavám, když za měsíčního večera ve čtvrtek krátce před Vánoci odemyká automobil na dostatečně osvětleném parkovišti za zářivě svítící restaurací. Kromě toho, u restaurace stojí tři muži. Kouří. Všichni mají košile s krátkými rukávy a dlouhé bílé zástěry. Pomocníci z kuchyně. Odemkne dveře vozu, nastoupí a opět je zavře, rozsvítí světla, nastartuje a už začíná couvat od nízkého plotu, když tu si uvědomí, že má píchlou pneumatiku.
Vysvětluje to státnímu zástupci a znovu a znovu to opakuje i obhájcům, kteří se do ní navážejí jeden po druhém ve snaze zpochybnit její výpověď. V zápisu je před začátkem každého křížového výslechu uvedeno jméno příslušného obhájce a potom už každý řádek začíná jen zkratkami V - vyslýchající a S - svědek, takže není nutné znovu a znovu opakovat, že Trana zastupoval pan AIELLO a Hoovým advokátem byl pan SILBER…
