Vittoria Vetrová se napila vody a s nepřítomným pohledem přikusovala sušenky, které jí nabídl jeden z příslušníků Švýcarské gardy. Věděla, že by se měla najíst, neměla však pražádnou chuť. V papežské kanceláři bylo nyní rušno a vzrušeně se tu diskutovalo. Kapitán Rocher, velitel Olivetti a šest gardistů diskutovalo o dosavadním nezdaru a o nejbližších dalších krocích.
Robert Langdon stál opodál a vyhlížel na Svatopetrské náměstí. Byla na něm znát sklíčenost. Vittoria, jak šla kolem něho, se zeptala: „Napadá vás něco?“
Zavrtěl hlavou.
„Sušenku?“
Zdálo se, že pri pohledu na jídlo se mu nálada vylepšila. „Strašně rád. Děkuji.“ Spolykal ji přímo hltavě.
Konverzace za jejich zády náhle ztichla, když vstoupil camerlegno Ventresca provázený dvěma příslušníky Švýcarské gardy. Jestli komoří vypadal předtím unaveně, pomyslila si Vittoria, tak teď vyhlížel úplně vyhaslý.
„Co se stalo?“ zeptal se Olivettiho. Z výrazu camerlegnovy tváře se však zdálo, že to nejhorší už slyšel.
Olivettiho oficiální sdělení znělo jako hlášení o bitevních ztrátách. Referoval o faktech přesně a otevřeně. „Kardinál Ebner byl nalezen mrtev v kostele Santa Maria del Popolo těsně po osmé hodině. Byl udušen a na hrudi měl vypáleno znamení v podobě ambigramu anglického slova „země“. Kardinál Lamassé byl zavražděn na Svatopetrském náměstí před deseti minutami. Zemřel na bodné rány do hrudi. Na těle měl vypálené znamení se slovem „vzduch“ rovněž ve formě ambigramu. V obou případech vrah unikl.“
Camerlegno přešel místnost a těžce dosedl za papežův psací stůl. Svěsil hlavu.
„Kardinálové Guidera a Baggia jsou však ještě naživu.“
Camerlegno zdvihl hlavu s bolestným výrazem ve tváři. „To nám má být útěchou? Dva kardinálové byli zavražděni, pane veliteli. A další dva zřejmě nezůstanou naživu o mnoho déle, nenajdete-li je včas.“
„Najdeme je,“ ujišťoval ho Olivetti. „Vypadá to slibně.“
„Slibně? Zatím jen prohráváme.“
„To není pravda. Ztratili jsme dvě bitvy, signore, ale válku vyhráváme. Ilumináti hodlali z tohoto večera udělat mediální pozdvižení. Jejich plán jsme jim zatím zmařili. Těla obou kardinálů byla objevena bez incidentu. Navíc mi kapitán Rocher sděluje, že pátrání po antihmotě postupuje úspěšně.“
Kapitán Rocher v červeném baretu udělal krok dopředu. Vittorii připadal poněkud lidštější než ostatní příslušníci Švýcarské gardy – přísný, ale ne tak komisní. Jeho hlas zněl čistě a emocionálně – jako hlas houslí. „Doufám, signore, že ten kanystr zajistíme během hodiny.“
„Pane kapitáne,“ ozval se camerlegno, „odpusťte, jestli plně nesdílím vaše naděje, ale až dosud jsem měl dojem, že prohledávání Vatikánu si vyžádá daleko víc času, než kolik máme k dispozici.“
„Kompletní prohledávání jistě. Po posouzení celé situace jsem však přesvědčený, že kanystr s antihmotou se nachází v jedné z našich bílých zón – těch úseků Vatikánu, které jsou přístupné veřejnosti – například v některém z muzeí nebo ve Svatopetrské bazilice. V těchto zónách jsme již vypnuli elektrický proud a pečlivě je prohledáváme.“
„Vy hodláte propátrat pouze tak malé procento z celého Vatikánu?“
„Ano, signore. Je krajně nepravděpodobné, že by se vetřelci podařilo proniknout až do vnitřních zón Vatikánu. Skutečnost, že chybějící kontrolní kamera byla odcizena z veřejně přístupného místa – ze schodiště v jednom z muzeí – jasně naznačuje, že ten vetřelec se všude nedostane. Nanejvýš tedy mohl kameru a antihmotu přemístit na jiné veřejně přístupné místo. Právě na taková místa se tudíž naše pátrání soustřeďuje.“
„Ten vetřelec ale unesl čtyři kardinály. To naznačuje, že určitě pronikl hlouběji, než jsme se domnívali.“
„Neřekl bych. Nezapomeňte, že kardinálové strávili valnou část dnešního dne ve vatikánských muzeích a ve Svatopetrské bazilice, kterým dávali přednost proto, že tam nebyly davy lidí. Pohřešovaní kardinálové byli pravděpodobně uneseni z těchto míst.“
„Jak je ale mohli odtud dostat ven?“
„To ještě zjišťujeme.“
„Vidím.“ Camerlegno vzdychl, vstal a zamířil k Olivettimu. „Pane …
