Po celou dobu, co Langdon a Vittoria pádili z Andělského hradu k Vatikánskému městu, před nimi ubíhal úzký tunel zvaný Il Passetto. Pochodeň, kterou Langdon třímal v ruce, svítila jen na pár kroků dopředu. Po obou stranách byly stěny těsné a strop nízký. Vzduch tam zatuchle páchl. Langdon spěchal vpředu a Vittoria mu byla v patách.
Hned za Andělským hradem tunel prudce klesal a pak zase stoupal do spodní části kamenné hradby, která vypadala jako starořímský akvadukt. Poté už na své tajné dráze k Vatikánu pokračoval po rovině.
V běhu se Langdon neustále v myšlenkách vracel k pestrému kaleidoskopu proplétajících se postav – Kohler, Janus, Hassassin, Rocher… šesté vypálené znamení? Určitě jste už o tom šestém znamení slyšel, říkal ten zabiják. Je nejzářivější ze všech. Langdon si však byl jistý, že o něm jakživ neslyšel. Ani příběhy v rámci konspirační teorie se o žádném šestém vypalovaném znamení nezmiňují, o skutečném ani imaginárním. Povídalo se leccos o ryzím zlatě nebo o čirém iluminátském diamantu, ale ani slovo o šestém cejchu.
„Kohler nemůže být ten Janus!“ prohlásila Vittoria, když běželi tunelem. „To je nemožné!“
Nemožné však bylo slovo, které Langdon toho večera už přestal užívat. „Nevím,“ křikl na ni v běhu. „Kohler je plný hrozné zášti, a má také silný vliv.“
„Celá tahle aféra způsobila, že CERN teď vypadá jako hotová líheň netvorů. Max by se nikdy nedopustil ničeho, co by poškodilo pověst CERNu!“
Na jedné straně si Langdon uvědomoval, že CERN utrpěl dnes večer veřejnou ostudu právě tím, že ilumináti ze všeho záměrně udělali celosvětovou aféru. Na druhé straně si ale kladl otázku, jak moc to vlastně CERNu reálně uškodilo. To, že jej církev kritizuje, není pro CERN nic nového. Čím víc o tom Langdon přemýšlel, tím víc se přikláněl k možnosti, že aféra ve skutečnosti CERNu prospěla. Jestliže šlo především o publicitu, pak antihmota shrábla dnes večer celý bank. Celý svět mluví jen o ní.
„Víte přece, co říkal Barnum,“ volal na ni Langdon přes rameno. „Je mi jedno, co o mně říkáte, jen když přitom správně vyslovujete mé jméno!“ Vsadil bych se, že už teď se lidi tajně staví do fronty, aby koupili licence na technologii výroby antihmoty. A až dnes o půlnoci uvidí její skutečnou sílu…“
„To nemá žádný smysl,“ namítala Vittoria. „Vědecké objevy se nezveřejňují tím, že se ukážou jejich destruktivní schopnosti! Antihmotě to naopak strašně uškodí, věřte mi!“
Langdonova pochodeň dohořívala. „Koneckonců je možné, že to všechno je mnohem jednodušší. Kohler možná počítal s tím, že Vatikán o antihmotě pomlčí – že se mu nebude chtít posilovat ilumináty tím, že by potvrdil existenci té zbraně. Kohler prostě očekával, že Vatikán se – jako obvykle – o téhle hrozbě vůbec nezmíní, jenomže camerlegno mu udělal čáru přes rozpočet.“
Vittoria už se k tomu během další cesty nevyjadřovala.
Zato Langdonovi byl náhle celý scénář jasný. Max Kohler s camerlegnovou reakcí prostě nepočítal. Camerlegno porušil letitou vatikánskou tradici mlčení a veřejně se o krizi zmínil. Byl prostě hluboce čestný. Šel s antihmotou na obrazovku, v Božím zájmu. To byla skvělá odpověď, s jakou Kohler vůbec nepočítal. Ironie celé věci spočívá v tom, že iluminátský útok se obrátil proti útočníkovi samotnému. V camerlegnově osobě poskytl církvi nečekaně nového vůdce. A teď Kohler přijel, aby ho zavraždil!“
„Max je všivák,“ prohlásila Vittoria, „ale vrah to není. A nikdy by nemohl být zapletený do vraždy mého otce.“
Langdon se domníval, že to byl Kohlerův hlas, který odpovídal: Mnozí puristé v CERNu pokládali Leonarda za nebezpečného. Spojování vědy s Bohem je pro ně naprostou urážkou vědy. „Kohler se možná o celém projektu s antihmotou dozvěděl už týdny předtím a nezamlouval se mu ten náboženský aspekt.“
„A kvůli tomu mého otce zabil? To je směšné! Ostatně Max Kohler o tom projektu nejspíš vůbec nevěděl.“
„Zatímco jste byla pryč, váš otec se na něj mohl obrátit a požádat ho o radu. Sama jste přece říkala, že si dělal starosti s mravními důsledky vynál…
