Dvojí tvář (David Morrell)

16

Coltrane se do Packardova domu vrátil ve dvě hodiny v noci. Návštěva u Tolera, která měla vnést do záhady obklopující Rebeku Chanceovou trochu světlají naopak ještě více zatemnila. Mozkem mu chaoticky vířily vzájemně se překrývající rozmazané obrazy. Policie jistě musela vědět, že Rebeka Chanceová nebyla jedinou osobou spojenou s filmem Stopař, která zmizela. Jak je možné, že se v novinách vůbec nezmínili o Winstonu Caseovi? Obě události spojené dohromady by určitě vyvolaly značný zájem a umocnily dramatičnost příběhu. Že by práce filmového studia, které se snažilo zamezit nežádoucí publicitě? Nebo snad Winston Case ,zmizel' tak, že se prostě stáhl z filmové branže, což v Hollywoodu znamenalo totéž, jako kdyby se vypařil z povrchu zemského?

Coltrane vstoupil do kuchyně. Červená dioda na telefonním záznamníku naléhavě blikala.

Coltrane znepokojeně stiskl tlačítko přehrávání.

„Mitchi, jsi...? Začínám si dělat starosti.“ Podle tónu hlasu Jennifer právě odněkud rychle doběhla nebo ji něco silně rozrušilo. „Děje se něco? Duncan Reynolds mi volal do redakce a ptal se, kdy konečně vyjde ohlášené zvláštní číslo věnované tvému a Packardovu společnému projektu. Náhodnou se zmínil, že jsi mu předevčírem zavolal z New Havenu a řekl mu, že se vracíš do Los Angeles. Pro mě to byla překvapující novinka. Nebýt Duncana, ani bych nevěděla, že máš telefon se záznamníkem, nemluvíc už o čísle tvé linky. Jestli mě už nechceš vidět, v pořádku, kvůli mně si nemusíš dělat žádné násilí. Ale ať už se děje cokoliv, máme určitý úkol, který bychom měli dokončit. Potřebuju ty fotografie. Nemusíš mi je nosit osobně, stačí je poslat poštou, ale, pro smilování boží, něco udělej.“