Skrytá akta (Tom Clancy)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

EPILOG

SOBOTA, 22. LEDNA, 8:00

WASHINGTON, D.C.

 

Michaels se pomalu probudil a otočil se z pravého boku na záda. Levá paže ho pořád trochu bolela, ale lékař mu patnácticentimetrovou ránu zašil a zalepil a ujistil ho, že po ní zbyde jen malinká jizvička. Prý ideální téma pro neformální večírky. Ne každému se poštěstí být zraněn starožitným ručním granátem.

Let z Guiney-Bissau proběhl celkem bez problémů. Místní se k helikoptérám ani nepřiblížili, ani je nezahlédli. Let z Banjulu ani klidněji proběhnout nemohl. Ředitel sice nad touto operací nejásal, ale nikdo v Guiney-Bissau si na ni stěžovat nebude, vzhledem k tomu, že tamní prezident dostal sto milionů dolarů z ukradených peněz. Ředitel říkal, že by mu je možná mohli nechat, protože vzhledem k nestabilní politické situaci v té oblasti je možná lepší, když bude vládě Spojených států zavázán. Nemůže škodit, když si bude myslet, že jim něco dluží, protože co kdyby někdy něco potřebovali. Rozhodnout to však samozřejmě musí ministerstvo zahraničí.

Ale když se to vezme kolem a kolem, ředitel se moc nezlobil. A všichni v FBI a Net Force měli radost, že panu senátorovi Robertu Whiteovi došel dech, když byl vedoucí jeho štábu obviněn z těch hrozných zločinů. White byl příliš bohatý, aby se nechal zatáhnout do Hughesova plánu, ale na jeho obleku se přece jen objevila skvrnka od asfaltu. Možná už příští rok ani nebude zvolen. To nebyla špatná představa.

Zranění plukovníka Howarda si vyžádalo důkladnější péči, byl však ujištěn, že bude mít ruku jako novou. Navíc zjistili nějakou neobvyklou infekci, která mu už delší dobu ubírala síly. Při první prohlídce ji přehlédli, ale při léčení řezné rány ji objevili. Ihned po diagnóze lékaři nasadili Howardovi antibiotika. Hodně ho těšilo, že je možné tuhle nemoc vyléčit a že se za pár týdnů zase bude cítit mnohem pružnější. Michaels si ale nemyslel, že by to Howard nějak potřeboval, připadal mu během zápasu s tím pomateným rasistickým kulturistou pružný až až.

Takže kromě pár škrábnutí to vlastně dopadlo hodně dobře...

„Alexi?“

Zvedl oči. Toni, nahá a neskutečně krásná, stála v nohách postele a krásně se na něho usmívala. „Hmm?“

„Chceš kafe?“

Usmál se na ni. „Možná později,“ řekl. „Teď mám chuť na něco úplně jinýho.“

„Jo? A na copak?“

„Pojď ke mně, já ti to ukážu.“

Šla k němu, on jí to ukázal.

I tohle se vyřešilo dost dobře.

Káva musela počkat téměř až do oběda.

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023