36
NEDĚLE, 16. LEDNA, 6:15
VÝCHODNÍ OREGON
John Howard měl za sebou necelé dva kilometry ranní túry, když zazvonil jeho virces.
No tohle. Nikdo ho neměl volat, pouze v naléhavých případech. Odepnul přístroj od opasku - raději ho už nosil pořád u sebe - a podíval se na identifikaci volajícího.
Zástupkyně velitele Toni Fiorellaová.
Stiskl knoflík pro příjem hovorů. „Howard.“
„Plukovníku, obávám se, že budete muset svůj výlet trochu zkrátit. Došlo k nečekanému obratu a Alex - velitel Michaels - vás potřebuje v centrále, abyste uvedl své jednotky do stavu připravenosti.“
„Rozumím.“
„Najděte nějaké rovné místo, kde vás helikoptéra co nejdříve vyzvedne.“
„Souhlasím. Můžete mi říct, co se děje?“
„Možná budeme nuceni provést akci v cizině, plukovníku, ale v tuhle chvíli se to ještě nedá říct s určitostí. Pokud se naše předpoklady potvrdí, nebudete si muset balit nic teplého.“
„Dobře. Začnu se rozhlížet po nějakém vhodném místě.“
„Až se vrátíte, stavte se u nás, všechno vám vysvědíme. Konec.“
„Konec.“
Jakmile si připnul virces zpátky, začal se rozhlížet po místě, kde by mohla přistát helikoptéra. Najdou ho podle vircesu, a pokud už z nejbližší vojenské základny vzlétl nějaký vrtulník, bude u něj asi za hodinu.
Přerušit výlet kvůli skutečnému úkolu mu ani v nejmenším nevadilo. Bojové hry a výlety do přírody byly jen jako, nic skutečného.
NEDĚLE, 16. LEDNA, 14:15
BISSAU, GUINEA-BISSAU
Jelikož počítačová síť dosahuje i do tak zapadlých končin jako je Guinea-Bissau, Hughesovi stačilo pět minut, během nichž byl notebook napojený přes bezpečný modem na telekomunikační družici. Po další minutě a zadání hesla se 160 milionů elektronických dolarů přesunulo z Bali do Bissau, do vládou spravované banky Banco Primero de Bissau, kde teď byly z dosahu amerických úřadů ve stejném bezpečí jako na povrchu Saturnu.
Hughes seděl se zkříženýma nohama na posteli, zhluboka se nadechl a pomalinku vydechoval. Usmíval se. Nebyl problém ukrást tolik peněz, kolik většina lidí neuvidí za celý život. Pro spoustu lidí bylo 160 milionů naprosto nepředstavitelnou sumou - jediná šance, jak se dostat k takovým penězům, byla výhra v loterii. Pro něj to však byl pouze jeden z kroků. Pouze nástroj, nic víc. Peníze má on, a přitom o tom nikdo nemá sebemenší tušení. Může se s Whitem vrátit do Států, doladit poslední přípravy, zavolat na několik míst, a nic mu nestojí v cestě. I kdyby se to všechno nějak zvrtlo, pořád bude mít čtyřicet milionů, jen co El Presidente dostane svůj podíl. To je solidní částka. Bylo v ní samozřejmě ještě oněch dvacet milionů pro Platta - ale ten je tam, kam pojede, nebude potřebovat.
Taková hračka. K nevíře.
V pokoji zazvonil telefon.
„Ano?“
Prezidentova sekretářka. „Dobré odpoledne, pane Hughesi. Prezident Domingos vás srdečně zdraví a ptá se, jestli by vám vyhovovalo sejít se s ním asi tak za půl hodiny na drink v Modrém salónu.“
„Přijdu rád,“ řekl Hughes. „Za půl hodiny.“
Znovu se usmál. Jeho Excelence nechce ztratit ani minutu.
Ještě je však třeba se osprchovat a obléci si čisté šaty.
NEDĚLE, 16. LEDNA, 10:00
QUANTICO, VIRGINIA
„Guinea-Bissau?“ divil se Michaels. „Doufám, že mě nebudeš mít za nevzdělance, ale kde to, prosím tě, je?“
„Západní Afrika,“ odpověděla Toni, „mezi Senegalem a Guineou.“
„Aha, už rozumím.“
Seděli v jeho kanceláři a Toni mu před chvílí řekla, co se dozvěděli o pohybu Thomase Hughese.
„Na pobřeží Atlantiku. Věř mi, nelžu ti,“ dodala.
„No dobře, a jak víme, že Hughes je tam?“
„Mám kontakty na CIA, takže jsem to nechala ověřit. Oni v té zemi dokonce mají vlastní agentku, a ta jim poslala zprávu.“
„Proč tam má CIA agentku? Vždyť tady nemáme ani žádnou mapu tý země. Tak proč tam CIA posílá lidi?“
Toni pokrčila rameny. „Špioni jsou nevyzpytatelný.“
Podíval se na Tóninu zprávu. „Ani se nezdá, že by to byla nějak ideální rekreační oblast. Proč tam je?“
„CIA není moc sdílná. Podle mých zdrojů se mezi tamním prezidentem a Hughesem chystá určitý plán, ale víc ne…