ČTYŘI
Místopřísežně prohlášení
Wilhelma Stuckarta, ministra vnitra:
(4 strany strojopisu)
V neděli 21. prosince 1941, poradce Ministerstva vnitra pro Židovskou otázku, dr. Bernhard Losener, si u mne vyžádal naléhavé slyšení. Dr. Losener přijel ke mně domů na nejvyšší míru vzrušený. Informoval mne o tom, že se jeho podřízený, asistent-poradce v rasových záležitostech, dr. Werner Feldscher, doslechl ze skutečně spolehlivého zdroje, od přítele, že jeden tisíc Židů, kteří byli nedávno evakuováni z Berlína, byl v Rumbulském lese v Polsku hromadně povražděn. Dále mne informoval, že jeho rozhořčení je dostatečně silné na to, aby mu znemožnilo setrvat v jeho současném zaměstnání na ministerstvu a proto žádá, aby byl přeložen na jinou práci. Odpověděl jsem mu, že se pokusím v této záležitosti sjednat jasno.
Následujícího dne jsem na svou žádost byl přijat Obergruppenführerem Reinhardem Heydrichem v jeho kanceláři na Prinz-Albrecht Strasse. Obergruppenführer mi potvrdil, že informace doktora Feldschera je správná a snažil se mne přinutit, abych odhalil její zdroj, protože takové porušení bezpečnostních opatření nemůže být tolerováno. Potom z místnosti poslal svého pobočníka ven a řekl, že si přeje mluvit se mnou soukromě.
Informoval mne, že ho v červenci zavolal Führer k sobě do svého hlavního stanu ve Východním Prusku. Führer s ním mluvil upřímně následujícím způsobem: Rozhodl se, že již jednou provždy vyřeší Židovskou otázku. Ta hodina nyní udeřila. Nemůže se spoléhat na to, že jeho následovníci budou mít stejné odhodlání nebo vojenskou sílu, kterou nyní disponuje on. Neobává se následků. Lidé za čas začali opěvovat Francouzskou revoluci, ale kdo si teď vzpomene na tisíce těch nevinných, co při ní museli zemřít? Revoluční doba má své vlastní zákony. Když Německo vyhrálo válku, nikdo se nás potom neptal, jak jsme to dělali. Kdyby válku Německo prohrálo, alespoň ti, kteří doufají něco získat z pádu národního socialismu, budou zlikvidováni. Je nutné jednou provždy zlikvidovat samotnou biologickou základnu Judaismu. Jinak tento problém vybuchne později a zamoří budoucí generace. To je poučení z historie.
Obergruppenführer Heydrich dále uvedl, že všechny potřebné pravomoci, které mu umožní uskutečnit tento Führerův rozkaz, mu udělil Reichsmarschall Göering 31. 7. 1941. Tyto záležitosti se prodiskutují na nadcházející mezirezortní konferenci. Mezitím na mne naléhal, abych použil jakékoli prostředky na odhalení zdroje informací doktora Feldschera. Je to záležitost státní bezpečnosti nejtajnějšího charakteru.
Načež jsem navrhl, že vzhledem k tomu, že se to týká tak závažných věcí, by bylo z legislativního hlediska vhodné, mít ten Führerův rozkaz v písemné formě. Obergruppenführer prohlásil, že něco takového je nemožné vzhledem k politickým důvodům, ale pokud mám nějaké výhrady, měl bych je projednat s Führerem osobně. Obergruppenführer Heydrich zakončil naše setkaní žertovnou poznámkou, že se nemusíme o právní rámec obávat, protože já jsem hlavní zákonodárce Říše a on je její první policista.
Tímto místopřísežně prohlašuji, že toto je pravdivý záznam našeho rozhovoru založený na poznámkách, které jsem si sám téhož večera dělal.
Podepsán Wilhelm Stuckart (právník)
datum 4, června 1942, v Berlíně
svědek Josef Buhler (právní zást.)
