Celá e-kniha Vždyť je to hračka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
ČTRNÁCTÁ KAPITOLA
Lukovy úvahy
Teta Amy Gibbsové, paní Churchová, byla velmi nepříjemná osoba. Její ostrý nos, vyhýbavý pohled a žvanivost naplňovaly Luka odporem.
Zvolil odměřený způsob jednání a shledal jej úspěšným.
„Musíte mi odpovědět na otázky, jak nejlépe dovedete,“ řekl jí. „Když něco zatajíte nebo zkreslíte pravdu, může to pro vás mít nesmírně závažné následky.“
„Ano, pane, já vím. Jsem rozhodnutá říct vám všechno, co vím. Nikdy jsem s policií neměla co do činění…“
„A ani nechcete,“ dopověděl za ni větu Luke. „Ale když uděláte, co jsem vám řekl, není pochyb o tom, že ani nebudete. Chci vědět vše o vaší zesnulé neteři — s kým se přátelila, kolik měla peněz i všechno, co třeba říkala, i když to s tím zdánlivě nesouvisí. Začneme s přáteli. S kým se stýkala?“
Paní Churchová na něj vrhla potměšilý a lišácký pohled svých nepříjemných očí.
„To jako myslíte muže, pane?“
„Měla i nějaké přítelkyně?“
„Inu, moc ne, nikoho, kdo by stál za řeč, pane. Jistě, byla tu děvčata, se kterými sloužila, ale Amy se s nimi moc nekamarádila. Víte…“
„Dávala přednost silnějšímu pohlaví. Pokračujte, povězte mi o tom.“
„Chodila s Jimem Harveym z autoservisu. Je to takový milý a spolehlivý chlapec. Lip sis nemohla vybrat, říkala jsem jí mockrát…“
Luke ji skočil do řeči:
„A další?“
Opět na něj potměšile pohlédla.
„Nejspíš asi myslíte toho pána, co má obchod se starožitnostmi. Mně se to osobně moc nelíbilo, to vám mohu říct rovnou, pane! Já jsem byla vždycky slušná ženská a podobné známosti jsem nikdy nepěstovala! Ale s dnešními děvčaty nemá smysl mluvit. Dělají si, co chtějí. A často žijí tak, že toho pak litují.“
„A žila Amy tak, že toho litovala?“ zeptal se jí Luke zpříma.
„Ne, pane, tamto si nemyslím.“
„V den, kdy zemřela, byla u doktora Thomase. Nebyl tohle důvod její návštěvy?“
„Ne, pane, jsem si skoro jistá, že nebyl. Bože! Na to bych klidně přísahala! Amy byla nemocná a nebylo jí dobře, ale měla jenom ten ošklivý kašel a rýmu. Nešlo o nic takového, co naznačujete. Jsem si jistá, že ne, pane.“
„Budu vám věřit. A jak daleko to mezi ní a Ellsworthym zašlo?“
Paní Churchová na něj vrhla další potměšilý pohled.
„To přesně nevím, pane. Amy se mi moc nesvěřovala.“
Luke se jí stroze zeptal:
„Ale zašlo to dost daleko, ne?“
Paní Churchová úlisně odpověděla:
„Ten pán tady nemá dobrou pověst, pane. Z nejrůznějších důvodů. Jezdí sem ti jeho přátelé z města a dělají náramně podivné věci. Nahoře na Čarodějnické louce a uprostřed noci.“
„Chodila tam i Amy?“
„Myslím, že jednou tam byla, pane. Zůstala tam celou noc a dozvědělo se to i jeho lordstvo — tehdy pracovala v rezidenci. Lord jí kvůli tomu pěkně vyčinil a ona mu drze odpověděla a dostala výpověď, což se ovšem dalo očekávat.“
„Mluvila s vámi někdy o tom, co se dělo v domácnostech, kde sloužila?“
Paní Churchová potřásla hlavou.
„Moc ne, pane. Starala se spíš o sebe.“
„Nějaký čas pracovala také u majora Hortona a jeho ženy, že?“
„Skoro rok, pane.“
„A proč odešla?“
„Jen aby si polepšila. V rezidenci bylo volné místo a líp tam platili.“
Luke přikývl.
„Byla u Hortonových i v době, kdy zemřela paní Hortonová?“ zeptal se.
„Ano, pane. Hodně si tehdy stěžovala, že jsou v domě dvě ošetřovatelky z nemocnice a kolik práce navíc kvůli nim má a tak vůbec.“
„Nepracovala náhodou i u pana Abbota, toho právníka?“
„Ne, pane. Pan Abbot má na práci jeden manželský pár. Jednou za ním Amy do kanceláře šla, ale nevím proč.“
Luke si tuto drobnou skutečnost uložil do paměti jako možná důležitou. Paní Churchová však očividně o celé věci nic víc nevěděla, a tak se jí na to přestal vyptávat.
„Přátelila se v městečku ještě s nějakými dalšími pány?“
„Celkem s nikým, o kom by se mi chtělo mluvit.“
„Ale no tak, paní Churchová. Pamatujte, že chci pouze pravdu.“
„To nebyl pán, ten měl k tomu oslovení hodně daleko, pane. S tím se jen zahazovala a taky jsem jí to řekla.“
„Mohla byste být konkrétnější, paní Churchová?“
„Slyšel jste už o hostinci U sedmi hvězd, pane? Není to zrovna prvot…
