KAPITOLA 29
Šel jsem zjistit, co má Kyle na srdci, i když jsem tušil, že vím, o co jde. Bál jsem se konfrontace, souboje vůlí, ke které mezi námi někdy docházelo. Kyle chtěl mluvit o svém případu pana Smithe. Smith byl násilný vrah, který zabil v Americe a Evropě více než dvanáct lidí. Kyle tvrdil, že to je ta nejhnusnější a nejděsivější série vražd, kterou kdy viděl, a Kyle nemá ve zvyku přehánět.
Jeho kancelář byla v nejvyšším podlaží Akademické budovy, ale teď pracoval v krizové místnosti v suterénu Administrativní budovy. Podle toho, co mi řekl, Kyle v krizové místnosti prakticky bydlel spolu s obrovskou tabulí, nejmodernějšími počítači, telefony a spoustou zaměstnanců FBI, kteří se to ráno netvářili nijak šťastně.
Na velké tabuli stálo: PAN SMITH 17 – POLDÍCI 0, velkými červenými písmeny.
„To vypadá, že jste zase v nejlepším. Nemůžete jít jinam než nahoru,“ řekl jsem. Kyle seděl na velkém kaštanovém psacím stole a vypadal, že je zabraný do studia tabule s důkazy.
Už jsem o tom případu věděl – víc, než jsem chtěl. „Smith“ zahájil svou šňůru krvavých vražd v Cambridge v Massachusetts. Pak se přesunul do Evropy, kde momentálně řádil jako šílenec.
Smithovy pracovní metody byly tak podivné, zvrácené a znepokojující, že média vážně zvažovala, jestli by nemohl být mimozemšťan. V každém případě působily činy pana Smithe nelidsky. Žádná lidská bytost by nemohla spáchat něco tak monstrózního jako on. Taková byla pracovní teorie.
„Už jsem myslel, že se sem nikdy nedostaneš,“ prohlásil Kyle, když mě uviděl.
Zdvihl jsem ruku na obranu. „Nemohl jsem si pomoct. Neudělám to, Kyle. Za prvé proto, že mám spoustu práce se Sonejim. Za druhé proto, že díky svým pracovním návykům ztrácím svou rodinu.“
Kyle přikývl. „Dobře, dobře. Slyším tě. Vidím to v živých barvách. Do určité míry ti i rozumím a cítím s tebou. Ale když už jseš tady a máš trochu času, potřebuju si s tebou promluvit o panu Smithovi. Věř mi, Alexi, něco takového jsi ještě nikdy neviděl. Měl bys být aspoň trochu zvědavý.“
„To tedy nejsem. Vlastně jsem na odchodu. Vyjdu přesně těmihle dveřmi, kterými jsem přišel.“
„Máme tady pěkně odporný problém, Alexi. Jenom mě nech mluvit a poslouchej. Jenom poslouchej,“ prosil Kyle.
Trochu jsem povolil, ale ne moc. „Budu poslouchat. To je všechno. Nijak se do toho nezapletu.“
Kyle se zlehka uklonil mým směrem. „Jenom poslouchej,“ opakoval. „Poslouchej a měj uši nastražené. Z tohohle ti půjde hlava kolem. Mně jde.“
Kyle mi začal vyprávět o agentu Thomasu Piercovi. Pierce byl pověřený případem pana Smithe. Shodou okolností několik let zpátky zavraždil pan Smith brutálně Piercovu snoubenku.
„Thomas Pierce je ten nejpečlivější vyšetřovatel a nejgeniálnější člověk, kterého jsem kdy potkal,“ řekl mi Kyle. „Nejdřív jsme ho ze zřejmých důvodů drželi od případu pana Smithe na hony daleko. Pracoval na tom na vlastní pěst. Dostal se dopředu tam, kde my jsme zůstali stát. Nakonec nám dal najevo, že když ho nenecháme dělat na Smithovi, odejde z FBI. Vyhrožoval dokonce, že ten případ vyřeší sám.“
„Vzali jste ho k tomu případu?“ zeptal jsem se Kyla.
„Je velice přesvědčivý. Nakonec mu začal velet. Pierce je logický a tvůrčí. Nikdy jsem nikoho neviděl analyzovat problém, jak to umí on. Je panem Smithem posedlý. Pracuje osmnáct až dvacet hodin denně.“
„Ale ani Pierce nedokáže tenhle případ rozlousknout,“ podotkl jsem a ukázal na nástěnku.
Kyle přikývl. „Konečně se tomu začínáme dostávat na kloub. Zoufale potřebuju tvůj příspěvek. A chci, aby ses sešel s Thomasem Piercem. Musíš se s ním seznámit.“
„Řekl jsem, že budu poslouchat,“ připomněl jsem Kylovi. „Ale ne že se budu s někým seznamovat.“
Asi po čtyřech hodinách mě Kyle propustil ze svých spárů. Šla mi hlava kolem, to ano – z pana Smithe a z Thomase Pierce – ale nechystal jsem se do toho nijak zaplést. Nemohl jsem.
Vrátil jsem se do laboratoře, abych zjistil, jak je na tom Rosie. Chet Eliot mě hned pozval dál. Pořád byl navlečený do laboratorního pláště, rukavic a ochranných b…
