Kočka a myš (James Patterson)

KAPITOLA 75

Pojď se mnou,“ řekl a táhl mě za sebou. „Chci, aby ses s někým seznámil. Pojď.“ Následoval jsem Kyla do pokoje ve druhém patře. Pacientkou tam byla stará černoška.

Hlavu měla obtočenou obvazy tak, že to připomínalo turban, zpod kterého vyklouzlo několik pramenů šedých vlasů. Náplasti zakrývaly odřeniny v obličeji.

Měla napojené dvě kapačky, jednu z krví a jednu s výživou a antibiotiky. Byla napojená na EKG.

Podívala se na nás jako na vetřelce, ale pak poznala Kyla.

„Jak je na tom Alex?“ zeptala se chraptivým hlasem, který se blížil šepotu, ale přesto zněl pevně. „Nikdo mi tady neřekne pravdu. Co ty, Kyle?“

„Právě ho operují, Nano. Dokud neskončí, nic se nedozvíme,“ odpověděl Kyle, „a možná ani potom.“

Žena přimhouřila oči a smutně zavrtěla hlavou.

„Chtěla jsem slyšet pravdu. To si snad zasloužím. Takže, jak je na tom Alex? Kyle, žije ještě?“

Kyle si hlasitě povzdychl. Byl to podivný, smutný zvuk. On a Alex Cross spolu dlouhá léta pracovali.

„Alexův stav je mimořádně kritický,“ řekl jsem potichu. „To znamená…“

„Vím, co znamená ‚kritický‘,“ skočila mu do řeči. „Učila jsem sedmačtyřicet let na základní škole. Angličtinu, dějepis, algebru.“

„Je mi to líto,“ omluvil jsem se. „Nemyslel jsem to zle.“ Na několik vteřin jsem se odmlčel a pak pokračoval:

„Vnitřní orgány jsou potrhané a rány nejspíš silně kontaminované. Nejvážnější poranění má v břišní dutině. Kulka prošla játry a zjevně zasáhla jaterní arterií. Tak mi to řekli. Pak kulka uvízla blízko žaludku, kde teď tlačí na páteř.“

Trhla sebou, ale poslouchala pozorně. Napadlo mě, že jestli je Cross alespoň z části tak silný jako jeho babička a má její silnou vůli, musí být výjimečný detektiv.

Pokračoval jsem:

„Kvůli poškození arterie došlo k vážné ztrátě krve. Obsah žaludku a tenkého střeva by mohl být zdrojem infekce. Je zde nebezpečí zánětu břišní dutiny – perionitidy a možná i pankreatidy. Obojí je smrtelné. Střelná rána je zranění, infekce je komplikace. Druhá kulka mu prošla levým zápěstím, ale minula tepnu a vyšla ven, aniž by rozdrtila kost. To je všechno, co zatím víme. To je pravda.“

Zarazil jsem se. Ani na okamžik jsem z ženy nespustil oči a ona se nepřestala dívat na mě.

„Děkuju,“ zašeptala rezignovaně. „Oceňuju, že jste ke mně byl upřímný. Pracujete tady v nemocnici jako lékař? Mluvíte, jako byste jím byl.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Nejsem lékař. Jsem od FBI, ale vystudoval jsem medicínu.“

Podívala se na mě s novým zájmem. Vycítil jsem, že má obrovskou zásobu vnitřní síly. „Alex je doktor a detektiv.“

„Já jsem také detektiv,“ řekl jsem.

„Já jsem Alexova babička Nana. Jak se jmenujete?“

„Thomas,“ představil jsem se. „Jmenuji se Thomas Pierce.“

„Děkuju, že jste mi řekl pravdu.“