Celá e-kniha Prasklé zrcadlo ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
18.
Frank Cornish odložil sluchátko.
„Slečna Brewsterová odjela na den do Londýna,“ oznámil.
„Skutečně?“ podivil se Dermot Craddock.
„Myslíte, že —“
„Nevím. Nemyslím nic, prostě nevím. Co Ardwyck Fenn?“
„Není doma. Nechal jsem mu vzkaz, ať zavolá. A Margot Benceová, umělecká fotografka, má práci někde na venkově. Její maceškově modrý partner netuší kde — nebo alespoň tvrdí, že netuší. A sluha foukl do Londýna!“
„Nevěřím, že utekl natrvalo,“ pravil Craddock zamyšleně. „Umírající příbuzní jsou mi vždycky podezřelí. Proč tak náhle zatoužil právě dnes odjet do města?“
„Kyanid mohl dát do inhalátoru klidně před odjezdem.“
„To mohl provést kdokoliv.“
„On je ale podezřelý. Stěží by něco podobného stihl udělat někdo cizí.“
„I stihl. Vžijte se do role vraha. Klidně necháte auto na postranní cestě, vyčkáte, až všichni odejdou do jídelny, oknem proklouznete do domu a proplížíte se nahoru. Těsně podél domu jsou vysázené ozdobné keře.“
„Zatraceně riskantní!“
„Vždyť už dávno víme, že vrahovi nevadí riskovat.“
„Na pozemku hlídkuje policista.“
„Vím. Jeden muž ovšem nestačí. Pokud šlo o anonymní dopisy necítil jsem nutnost rozšiřovat počet strážců. Sama Marina Greggová je dobře hlídaná. V nejmenším mě nenapadlo, že by mohl být ohrožen ještě někdo jiný. Já —“
Zazvonil telefon. Cornish zvedl sluchátko a podal je pak Craddockovi se slovy:
„Hovor z Dorchesteru. Volá pan Ardwyck Fenn.“
„Pan Fenn? Tady je Craddock.“
„Ano. Prý jste mě sháněl. Byl jsem celý den pryč.“
„Mám pro vás, bohužel, smutnou zprávu, pane Fenne. Dnes zemřela slečna Zielinská. Otrava kyanidem.“
„Vážně? To je rána! Nehoda? Nebo něco jiného?“
„Žádná nehoda. Do inhalátoru jí byla přidána kyselina kyanovodíková.“
„Aha. Ano, rozumím…“ Krátce se odmlčel. „A smím se vás zeptat, proč mě kvůli této žalostné události voláte?“
„Slečnu Zielinskou jste přece znal, pane Fenne.“
„Ovšem jsem ji znal. Už několik let. Ale nebyla mou důvěrnou přítelkyní.“
„Doufali jsme, že byste nám třeba pomohl.“
„V jakém smyslu?“
„Jestli náhodou netušíte důvod její smrti. V Anglii je cizinkou. Víme jen velmi málo o jejích přátelích a známých či poměrech, v jakých žila.“
„Radím vám obrátit se s dotazy na Jasona Rudda.“
„Přirozeně, to jsme již udělali. Nicméně může se stát, že o ní víte víc nežli on.“
„Mrzí mě, že vás zklamu. O Elle Zielinské nevím skoro nic až na to, že to byla nesmírně schopná mladá žena a prvotřídní sekretářka. Její soukromí neznám vůbec.“
„Nic nám tedy neporadíte?“
Craddock čekal rázné odmítnutí, leč k jeho velkému překvapení nepřišlo. Místo něj se na chvíli rozhostilo ticho a z druhého konce drátu slyšel pouze Fennovo dost vzrušené oddychování.
„Jste tam ještě, vrchní inspektore?“
„Ano, pane Fenne. Poslouchám.“
„Rozhodl jsem se říci vám něco, čím vám možná pomohu. Až mé sdělení uslyšíte, pochopíte, že mám vážný důvod nechat si je pro sebe. Ovšem nakonec by to nemuselo být rozumné. Před několika dny mi někdo telefonoval a šeptající hlas mi řekl — teď cituji doslovně: ‚Viděl jsem tě… zahlédl jsem tě, jak jí sypeš prášek do skleničky… Nevěděl jsi, že existuje očitý svědek, viď? Pro dnešek dost. Zanedlouho ti přikážu, co uděláš.‘“
Craddock vykřikl údivem.
„Jste překvapen, pane Craddocku? Důrazně vás ujišťuji, že obvinění je naprosto nepodložené. Ať mi to někdo dokáže! Obvinění je vyslovený nesmysl. Spíš mně připadá, že slečna Zielinská se chystala vydírat.“
„Vy jste ji poznal?“
„Šeptajícího nepoznáte, avšak určitě to byla Ella.“
„Jak to víte?“
„Před ukončením hovoru se ozvalo kýchnutí a já věděl, že Zielinská má sennou rýmu.“
„A co si teď myslíte?“
„Napadlo mě, že když jí první pokus o vydírání nevyšel, strefila se při druhém. Pustila se do nebezpečné hry.“
Craddock se vzpamatoval z překvapení.
„Velice vám děkuji za upřímnost, pane Fenne. Aspoň z formálního hlediska si budu muset ověřit, kde jste dnes byl.“
„Přirozeně. Můj šofér vám poskytne přesné informace.“
Craddock zavěsil a zopakoval Fennovu výpověď.
„Tím je Ardwyck mimo podezření, nebo…
