2.
S pocitem Kolumba, vyplouvajícího odhalovat nový svět, přešla slečna Marplová můstek a během několika minut se ocitla u Aubreyovy samoty.
Rozvoj sice znala, ale jen z pohledu od Markét Basing Road, takže různé Samoty i řady pěkných bytelných vilek s televizními stožáry a modře, růžově, žlutě či zeleně natřenými dveřmi a okenními rámy vídala jenom zdálky. Dodnes se jí tedy jevil jen jako mapa; nebyla v něm. Zato teď do něj vstoupila a mohla sledovat život statečného nového, rašícího světa, který v žádném ohledu neodpovídal tomu, co znala. Připomínal jí uspořádaný model, postavený z kostiček dětské stavebnice. Slečně Marplové vůbec nepřipadal opravdový.
Ani lidé v něm nevypadali jako skuteční. Mladé ženy v kalhotách, dost podezřele vyhlížející mladí muži a chlapci, bujará prsíčka patnáctiletých holčiček… Slečna Marplová se nedokázala ubránit dojmu, že tam všichni vyhlížejí vysloveně zkažení. Nikdo si jí nevšímal, zatímco se plahočila dál.
Vyšla z Aubreyovy samoty a ocitla se v Darlingtonově samotě. Kráčela pomalu a při chůzi dychtivě chytala útržky rozhovorů matek, tlačících kočárky, nebo děvčat bavících se s mladými muži, i pochmurné poznámky zavile vyhlížejících pásků. Předpokládala aspoň, že to jsou páskové. Z prahů domů okřikovaly matky své ratolesti, které samozřejmě prováděly všechno to, co měly zakázané. Slečna Marplová vzala s povděkem na vědomí, že se děti vůbec nezměnily. A znenadání se začala usmívat a jak měla ve zvyku v duchu si zaznamenávat různé poznatky.
Tamhleta žena se podobá Carry Edwardsové — a ta tmavovlasá připomíná dceru Hooperových; jestlipak si také jako Mary Hooperová zpacká manželství? Ten snědý hoch je celý Eda Leeke — plno nevázaných řečí, ale přitom neškodný. A je opravdu hezký. Tamten blonďáček vypadá zase úplně jako Josh paní Bedwellové. Oba jsou prima kluci. Zato tenhle, co by klidně mohl být Gregory Binns, se asi bohužel nevydaří… soudím, že bude po matce.
Zahnula k Walsinghamově samotě a každým okamžikem se jí zlepšovala nálada.
Nový svět se od starého nelišil. Domy jsou sice jiné, ulice města se nazývají Samoty, obyvatelé nosí jiné oblečení a jinak se vyjadřují, ale v podstatě zůstávají stejnými bytostmi jako předtím. Ani náměty k rozhovorům se nezměnily, i když teď leckdo používá jiných výrazů.
Jak při své průzkumné vycházce zahýbala do dalších ulic, ztratila slečna Marplová směr a znovu dorazila na okraj sídliště. Ocitla se u Carrisbrookovy samoty, vystavěné dosud pouze zpoloviny. U okna v prvním poschodí téměř hotového domu stála mladá dvojice a probírala jeho výhody. Jejich hlasy se nesly dolů.
„Musíš ocenit krásnou polohu tohoto bytu, Harry.“
„Předchozí ležel taky pěkně.“
„Tenhle má ale dva pokoje navíc.“
„A ty taky budeš muset zaplatit.“
„No mně se líbí tady tento.“
„Že se líbí tobě!“
„Ach, neotravuj! Víš, co říká maminka.“
„Tvoje maminka říká pořád něco.“
„Nekritizuj moji maminku! Kde bych byla bez ní? A mohla se zachovat ještě hůř, věř mi. Třeba tě dostat před soud.“
„Dej s tím už pokoj, Lily.“
„Je odtud hezký pohled na kopce. A vidíš málem —“ vyklonila se daleko z okna a vytočila tělo doleva — „málem na vodní nádrž.“
Naklonila se ještě víc, aniž si uvědomila, že se plnou vahou opírá o prkna, volně položená přes parapet. Pod tíhou těla prkna ujela a strhla ji s sebou. Při snaze nabýt rovnováhu vykřikla:
„Harry —!“
Mladý muž stál kousíček za ní. Nepřiskočil, naopak o krok ustoupil…
Děvče se vší silou přidrželo zdi a napřímilo se. S úlevou si oddychlo.
„Div jsem nevypadla. Proč jsi mě nezachytil?“
„Všechno se udalo tak rychle. Vždyť jsi v pořádku.“
„Podle tebe. Mohla jsem vypadnout, říkám ti. A podívej se na předek mého svetru. Je celý ušpiněný.“
Slečna Marplová kráčela chvíli dál, ale pak se znenadání vrátila.
„Být vámi, drahoušku, nevdávala bych se za toho mladíka. Potřebujete někoho spolehlivého, kdo vám v nebezpečí pomůže. Odpusťte mi má slova — ale cítím povinnost vás varovat.“
Obrátila se k odchodu a Lily za ní zůstala civět.
„Pro všechno na…
