10
To je slad ukrytý v domě, co postavil Jack...
Ralph Parrish byl velice rozezlen, jak mizerně o něj caluský okres pečuje.
Farmář z Indiany si měl věru nač stěžovat - na ty trestanecký hadry, v kterých musí chodit, na blivajzy, co ho tam nutí jíst, i na to, jak si ve dne v noci musí chránit zadnici, aby nedopadl jako ten starej fagot, jeho nebožtík bratr. Přesně tak to sám řekl: "Ten starej fagot, můj nebožtík bratr."
Matthew navštívil Parrishe ve věznici, aby se ho vyptal na mrtvého bratra a některé jeho přátele. Musel však nejdřív počkat, až se Parrish probere celým tím seznamem stížností, a potom znovu, dokud mu nevypoví, jak nevidí důvod, proč má jako zákona dbalý občan sedět za mřížemi a nebyl propuštěn ani na kauci, když proti němu nikdo nemá sebemenší důkaz, že se dopustil zločinu. Matthew mu vysvětlil, že státní návladní je přesvědčen, že proti němu má dostatečně důkazů, aby ho odsoudil za vraždu, a co víc, za bratrovraždu, zločin, který soudce shledal tak ohavným, že mu kauci zamítl. Parrish si ještě celých deset minut stěžoval. Byl to člověk zvyklý pobývat venku, na slunci, které mu svítilo na ramena a na záda, zvyklý pracovat pod širou oblohou. Vězení na něj už začalo působit. Matthew mu trpělivě a s pochopením naslouchal. Vždyť držet takto farmáře pod zámkem byl. opravdu krutý a neobvyklý trest. Jenomže někdo zabil jeho bratra. A stát se domnívá, že to udělal on.
"Je to tu odporné," řekl Parrish nakonec.
"Já vím," souhlasil s ním Matthew.
"Udělali jsme nějaký pokrok?"
"Možná," řekl Matthew a vypověděl mu, k čemu za poslední dny došlo.
"Já věděl, že se ten člověk do toho domu vrátí!" zvolal Parrish.
"Je to on, Matthewe. Najděte ho a..."
"Jistě, ale zatím to není tak snadné," namítl Matthew.
"Říká. vám něco jméno Arthur Hurley?"
"Ne. Kdo je to?"
"Někdo, kdo pozoroval dům vašeho bratra. Ještě s nějakým Billym Walkerem. To vám také nic nepřipomíná?"
"Ne."
"Víte něco o fotografiích miminka, o kterých se zmínil Abbott?"
"Ne."
"Něco o jeho dceři Helen? Nebo o její údajné matce Elise Brechtmannové?"
"O žádné z nich jsem jaktěživ neslyšel."
"A co Brechtmannovo pivo? Pivo Zlatá děvenka?"
"Nepiju pivo."
"Povězte mi, pane Parrishi..."
"Říkejte mi Ralph."
"Tak Ralphe. Proč jste koupil dům tady v Caluse?"
"Měl jsem tehdy spoustu peněz a bratr ani vindru. Myslel jsem si, že kdybych mu pomohl..."
"Ne, tak jsem to nemyslel. Proč jste před těmi sedmi lety koupil dům zrovna tady. Proč?"
"Vždyť jsem vám to říkal. Bratr potřeboval..."
"Ale proč právě v Caluse? Proč ne na Key West, Miami nebo Palm..."
"Když o tom mluvíte, bratr opravdu žil nějaký čas na Key West, ale říkal, že je to tam moc výstřední, dokonce i pro něj. V Caluse se mu líbilo mnohem víc."
"A kdy to bylo?"
"Kdy žil na Key West? To muselo být někdy v šedesátých letech. Když se mladí lidé toulali celou Amerikou. A vlastně po celém světě. V otrhaných džínsech, ale po kapsách tisíce dolarů v šecích American Express."
"Váš bratr k nim také patřil?"
"Ano." Hippie jak když ho vyšije."
"Kolik mu tehdy bylo?"
"Počkejte, musím si to rozmyslet. Bylo to určitě tak v roce 1968, 1969 - takže mu bylo asi dvacet. Kolem dvaceti."
"Když jel na Key West?"
"Ano." Prošel tehdy celou Floridu."
"Byl i v Caluse?"
"Ano, i v Caluse."
"Byl už tehdy homosexuál?"
"Byl teplý, ještě než odjel z Indiany."
"Jak dlouho byl tady v Caluse?"
"Nemám ponětí. Muselo to být... počkejte, vzpomenu si. Vím, že odešel z domova někdy v září, ano, bylo to na podzim 1968 a na vánoce domů nepřijel, takže vím, že byl pořád ještě někde na Floridě, a myslím... moment... ano, už si vzpomínám. Posílal jsem mu sem do Calusy blahopřání k narozeninám. K jednadvacátým narozeninám. Tehdy si najal dům na Fatback Key a poslal jsem mu tu gratulaci tam. Ano, vím to docela jistě."
"Kdy odešel z Calusy?"
"To přesně nevím. Vím, že byl v létě 69 ve Woodstocku, tehdy to bylo ohromně známé, móda těch květinových dětí, poslal mi z Woodstocku pohled. A pak někdy na podzim odjel do Evro…
