7
Dilema nebylo tak neřešitelné, jak si Geraldine Fergusonová představovala. Brownovi stačilo vyhledat soudce Nejvyššího soudu a učinit mu místopřísežně prohlášení, že na základě důvěryhodné informace a podle jeho vlastního vědomí a svědomí, lze důvodně předpokládat, že v sejfu ve Ferguson Gallery, Jefferson Avenue číslo 568, je uložen důkaz, který by mohl vést k odhalení zločinu, a vyžádat si od soudce plnou moc a povolení k úřednímu otevření sejfu, jeho prohledání a zabavení důkazu.
Nemohl to však udělat hned ten den, poněvadž byla neděle a ve velkoměstě, které Browna zaměstnávalo, byla neděle pro soudce Nejvyššího soudu dnem pracovního klidu, jenom krajně naléhavé případy mohly být považovány za důvod k tomu, aby byl ten dobrý muž vytažen z postele a donucen vyplnit formulář povolení k úřední prohlídce. Brown však pevně věřil, že se Gerry nerozběhne horempádem do galerie a fotografii ze sejfu neodnese. Neudělal nic, aby vyvrátil její tvrzení, že k otevření sejfu ji nemůže přinutit, a pokládal téměř za jisté, že fotografie bude na svém místě, až v pondělí ráno přijde ke Gerry vyzbrojen úředními papíry a donutí ji, aby mu ji vydala.
Ve tři hodiny odpoledne se v neděli sešel s Carellou ve služebně a probrali spolu to, co zatím měli. Když zkombinovali Krutchovu polovinu seznamu (o níž Krutch prohlásil, že ji dostal od Lucie Ferogliové, ale o níž Lucia Ferogliová prohlásila, že mu ji nedala) s polovinou nalezenou v Kahnově pokladničce (o níž Geraldine Fergusonová prohlásila, že o ní nic neví), byli s to složit dohromady sedm jmen:
ALBERT WEINBFRG
DONALD RENNINGER
EUGENE E. EHRBACH
ALICE BONAMICOVÁ
GERALDINE FERGUSONOVÁ
DOROTHEA McNALLYOVÁ
ROBERT COOMBS
První čtyři lidé ze seznamu už byli mrtvi. Pátá osoba připustila, že jeden kousek fotografie má, a doufali, že jej od ní ráno dostanou. Teď si před sebou otevřeli telefonní seznamy všech pěti městských sektorů a dali se do hledání zbývajících dvou jmen.
Nějaký Robert Coombs byl v Riverheadu a další Robert Coombs byl v Bethtownu.
Jméno McNally nebo McNallyová se v telefonních seznamech vyskytovalo stočtyřiašedesátkrát. Jeho nositelé byli roztroušeni po celém městě a bylo jich sice dost na to, aby mohli znovuzaložit rodinný klan, ale žádné z těch stočtyřiašedesáti příjmení nebylo bohužel doprovázeno křestním jménem Dorothea. Našli pouze jméno McNallyová, D. - v South Homesteadu, u Skid Row.
„V jakém pořadí je chceš přepadnout?“ zeptal se Carella.
„Ten Bethtown bychom si mohli nechat na zítřek na ráno. Musí se tam jet přívozem a čert ví, kde se ti lidé o nedělích toulají.“
„Dobrá,“ řekl Carella. „Já bych si snad mohl vzít toho Coombse v Riverheadu a jet potom odtamtud už rovnou domů, ne?“
„Prima. Já si beru tu ženskou - McNallyovou.“
„Čím to, že na tebe v poslední době vycházejí samé ženské?“
„To je jedině spravedlivé,“ řekl Brown. „V telefonních seriálech je černým policajtům nepřidělují nikdy.“
Bylo to město kontrastů.
Když jedete po Esplanade Avenue na periférii, kde se vynořují ze země koleje Centrální & Severovýchodní dráhy, pojednou se vám okolí, dřív než přejedete jeden městský blok, rozdrobí před očima: budovy s plátěnými stříškami nad krámy a s vrátnými vystřídají ponuré cihlové činžáky, dobře oblečení a dobře situovaní měšťáci se jako zázrakem promění v uválené, hladové a nezaměstnané oběti chudoby. Vezměte si kteroukoli ulici protínající město, která vede 87. revírem, jeďte po ní napříč přes Mason Avenue, Culver Avenue a Ainsley Avenue, a uvidíte otřesné brlohy, které bují jako rakovina a pak se náhle smrsknou na okraj elegantní Silvermine Road odkud je do přepychového, exkluzivního, lesnatého a pracháčského Smoke Risu, co by kamenem dohodil. Jeďte do centra směrem k The Quarter a octnete se v rezervaci měšťáckých bohémů se spoustou tepaných mříží a módních obchodů s koženým zbožím, s malými divadly a renovovanými budovami z pískovce pyšnícími se hrubozrnnými fasádami, nastříkanými na ně tlakovou pistolí, čerstvě natřenými balustrádami a požárn…
