Líbánky (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 96

 

Vrátil jsem se s náručí plnou dřeva a rozdělal oheň v kamnech. Pak jsem se zeptal Nory, jak bych jí ještě mohl pomoci.

„Vůbec nijak,“ řekla a políbila mě na tvář. „Teď už se o všechno postarám.“

Nechal jsem Noru pracovat v malé kuchyni a natáhl se na gauči v obývacím pokoji se čtyři roky starým výtiskem časopisu Pole a potok, jediným, co tam bylo ke čtení. Byl jsem právě uprostřed k smrti nudného článku o lovů lososů v Sheen Falls Lodge v Irsku, když Nora zavolala, že „večeře je na stole“.

Vrátil jsem se do kuchyně a posadil se k osmaženým mušlím, divoké rýži a římskému salátu s čekankou. K pití láhev Pinot Grigio. Pro změnu podle časopisu pro gurmány.

Nora pozvedla sklenku a pronesla přípitek. „Na tuhle památnou noc.“

„Na tuhle památnou noc,“ zopakoval jsem.

Přiťukli jsme si a dali se do jídla. Zeptala se mě, co jsem to četl, a já jí pověděl o tom článku o lososech.

„Baví tě rybaření?“ otázala se.

„Miluju ho,“ odpověděl jsem neškodnou lží a pak se přistihl, že ji rozvíjím. Obraz celého mého vztahu s Norou. „Víš, když se ti konečně podaří dostat tu velkou rybu – tu, na kterou jsi čekala, vynahradí ti to všechny útrapy.“

„Kde rád chytáš?“

„No, v téhle oblasti je několik dobrých jezer a říček. Věř mi, dají se tady chytit slušné kousky. Ale to není nic ve srovnání s ostrovy. Jamajkou, ostrovem svatého Tomáše, Kajmanskými ostrovy. Už jsi tam dole někdy byla?“

„Ano. Na Kajmanech jsem byla celkem nedávno.“

„Na dovolené?“

„Pracovně.“

„Opravdu?“

„Zařizovala jsem tam jednomu finančníkovi dům na pláži. Úžasné místo u vody.“

„Zajímavé,“ řekl jsem. Vzal jsem si další kousek mušle. „Mimochodem, to jídlo je báječné.“

„To jsem ráda.“ Natáhla ruku a položila ji na mou. „Takže ti je se mnou dobře?“

„Je.“

„To mi spadl kámen ze srdce, protože jsem si dělala trochu starosti – víš, po tom, co jsi říkal, že jsem vlastně tvoje klientka.“

„Je pravda, že se to nedá jen tak přehlédnout,“ řekl jsem. „Ať se nám to líbí nebo ne, nebýt Connorovy smrti, nebyli bychom teď tady.“

„Je to tak, to nepopírám. Ale…“ Její hlas se vytratil.

„Chtěla jsi něco říct?“

„Něco, co bych si nejspíš měla nechat pro sebe.“

„Jak chceš.“ Rozhlédl jsem se kolem sebe a usmál se. „Široko daleko jenom my dva.“

Pousmála se. „Nechci, aby to znělo necitlivě, ale jedna věc, kterou jsem se naučila ve své profesi, je, že se člověk nemůže zamilovat víc než do jednoho domu. Je naivní si myslet, že s lidmi je to jinak.“

Upřeně jsem jí pohlédl do očí. Kam tímhle míří? Co se mi snaží povědět?

„O to tady jde, Noro? O lásku?“

Opětovala můj pohled. „Myslím, že ano,“ řekla. „Myslím, že jsem na nejlepší cestě se do tebe zamilovat. Vadí to?“

Naslouchal jsem jejím slovům a ztěžka polkl. A pak náhle jako by mi v žaludku vybuchl granát.

Udělalo se mi hrozně zle. Reakce na to, co řekla?

Drž se, O’Haro.

Vzpomněl jsem si na to, co se mi stalo, když mi uvařila posledně. Jak bych mohl tohle svést na zkaženou mušli?

Nic jsem neřekl a doufal, že to přejde.

Ale nepřecházelo.

A pak jsem zničehonic nemohl ani promluvit. Nemohl jsem dýchat.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024