Kapitola 18
„Chutná to, jak má?“ zeptala se.
Connor otevřel ústa na kousek šunky, který mu visel z prstů. Chvilku mlčky žvýkal. „Bašta,“ řekl pak.
„To jsem ráda, nevěděla jsem, jak dlouho jsi ji měl v lednici,“ řekla. „Co sprcha?“
„Báječná. I když kam se hrabe na tebe.“
Nora dokrájela šunku a pustila se do cibule. Pořád je čas změnit názor.
Connor, oblečený jen v teplákách a s mokrými vlasy sčesanými dozadu došel k lednici, z níž si vzal plechovku piva Amstel. „Dáš si taky?“ zeptal se.
„Ne, díky. Mám svoji vodu.“ Pozvedla láhev minerálky Evian. „Hlídám si linii – pro tebe.“
Otevřel pivo a napil se. Pohlédl znepokojeně na Noru. „Není ti něco, miláčku?“
Otočila se k němu a po tváři jí stékala slza.
„Ach,“ řekla, když si jí všimla. Setřela si ji a přinutila se k úsměvu, než odvrátila zrak. „To ta cibule. Zase mě rozplakala.“
Nora usmažila omeletu do měkka a dala si pozor, aby ji ani z jedné strany nespálila, přesně jak to měl rád. Položila ji před Connora na kuchyňský stůl. Osolil si ji a opepřil a zabodl do ní vidličku.
„Fantastická!“ prohlásil. „Nemohla by být lepší.“
„To jsem ráda, že ti chutná.“ Posadila se vedle něj a dívala se, jak jí.
„Co bys chtěla dělat zítra?“ zeptal se.
„Nevím. Možná bychom mohli jet vyzkoušet mé nové auto.“
„To myslíš, jako že bychom opravdu vyjeli z garáže?“
Zasmál se a pozvedl vidličku pro další sousto. Na půl cesty k ústům však Connor ztuhl.
Ve zlomku vteřiny se mu z tváře ztratila všechna barva. Zbledl jako mléko. Začala se mu točit hlava. Vidlička mu vypadla z ruky na talíř s hlasitým zazvoněním.
„Connore, co ti je?“
„Já ne…“ Skoro nemohl mluvit. „Já nevím,“ vypravil ze sebe. „Zničehonic se cítím jako…“
Náhle se popadl za žaludek, jako by ho do něj někdo praštil. Nebo bodl. Obrátil oči v sloup. Zhroutil se ze židle a dopadl na zem se strašidelným zaduněním.
„Connore!“ Nora vyskočila a snažila se ho zvednout z podlahy. „No tak,“ říkala. „Snaž se vstát.“
Vyhrabal se na nohy, které se mu podlamovaly, jako by byly z gumy. Odvedla ho do koupelny v hale. Tam Connor znovu upadl na podlahu a skoro omdlel. Nora zvedla záchodové prkénko a on se k němu pokusil doplazit.
„Budu… budu… zvracet,“ zamumlal a lapal po dechu.
„Něco ti na to přinesu,“ vyhrkla hlasem plným paniky. „Hned budu zpátky.“
Rozběhla se do kuchyně. Connorovi se zatím podařilo zvednout hlavu nad záchodovou mísu. V jeho těle řádil požár a už se neomezoval jen na žaludek. Ze všech pórů se mu valil pot.
Nora se vrátila se sklenicí v ruce. Byla v ní čirá tekutina s bublinkami. Vypadalo to jako alka-seltzer. „Na, vypij to,“ řekla.
Connor si roztřesenou rukou vzal sklenici. Musela mu pomoci zvednout ji ke rtům. Napil se, pak znovu. „Ještě,“ pobízela ho. „Vypij to.“ Po dalším doušku se znovu chytil za břicho. Connor zavřel oči a zaťal zuby. Jeho žvýkací svaly vypadaly, jako by se mu chystaly protrhnout kůži. „Pomoz mi!“ žadonil. „Noro!“
Za několik vteřin se zdálo, že jeho modlitby byly vyslyšeny. Strašný třas začal polevovat. Skončil tak rychle jako začal.
„Myslím, že ten lék zabral, miláčku,“ řekla Nora. Connor už zase dýchal normálně. Vrátilo se mu i trochu barvy. Otevřel oči, nejdřív pomalu, pak doširoka. S úlevou se zhluboka nadechl. „Co to bylo? zeptal se. Pak to všechno začalo znovu.
Ale tentokrát to bylo desetkrát horší. Třas se změnil v série krutých křečí. Lapání po dechu přešlo v hrozné dušení. Connor zmodral v obličeji, vypoulené oči podlité krví.
Sklenice mu vypadla z ruky a roztříštila se. Tělo se mu zkroutilo a zasténal bolestí. Chytil se rukama za krk.
Snažil se vykřiknout. Nemohl. Z úst mu nevyšlo ani hlásku.
Pokusil se dosáhnout na Noru. O krok ustoupila.
Nechtěla se dívat a při tom od něj nemohla odtrhnout oči. Mohla jen čekat, až třas a křeče ustanou, což se nakonec stalo.
Jednou provždy.
Connor ležel na podlaze jedné z koupelen svého sídla v koloniálním stylu o rozloze tisíce metrů čtverečných.
Mrtvý.
