Celá e-kniha Parker Pyne zasahuje ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Případ malého úředníčka
Pan Parker Pyne se zamyšleně opřel zády o opěradlo otočného kancelářského křesla a zahleděl se na svého návštěvníka. Měl před sebou malého pětačtyřicetiletého podsaditého muže s přemítavým, zmateným a zároveň i bázlivým výrazem v očích, kterými na něj hleděl s jistým napjatým očekáváním plným naděje.
„Zahlédl jsem váš inzerát v novinách,“ nervózně prohlásil mužík.
„Dostal jste se do nějakých potíží, pane Robertsi?“
„Ne, nedá se to přesně nazvat potížemi.“
„Jste tedy nešťastný?“
„Ani tak bych to nemohl charakterizovat. Je toho hodně, za co musím být vděčný.“
„Tak jsme na tom všichni,“ poznamenal pan Parker Pyne. „Ale v okamžiku, kdy si tu skutečnost musíme připomínat, je to špatné znamení.“
„Já vím,“ souhlasil překotně mužík. „V tom to právě je! Uhodil jste hřebík na hlavičku, pane.“
„Co kdybyste mi o sobě všechno pověděl,“ vybídl ho pan Parker Pyne.
„Není toho mnoho na povídání, pane. Jak říkám, je toho hodně, za co musím být vděčný. Mám zaměstnání, podařilo se mi našetřit trochu peněz, děti jsou silné a zdravé.“
„Takže chcete — co?“
„Já — já nevím.“ Zrudl. „Asi vám to zní hloupě, pane.“
„Ale vůbec ne,“ pospíšil si pan Pyne s ujištěním.
Obratně volenými otázkami se pak dobral dalších důvěrných sdělení. Dozvěděl se o práci pana Robertse u známé firmy i o pomalém, ale jistém profesním postupu v zaměstnání. Dozvěděl se o jeho manželství, o neustálém úsilí, jaké představoval záměr zachovat si slušný vzhled, poskytnout dětem dobré vzdělání a mít je k tomu, aby „se chovaly mile“. Také o manévrování, plánování, škudlení a šetření, jen aby mohl každý rok dát stranou pár liber. Když se to tak vezme, vyslechl si ve skutečnosti úplnou životní ságu o nepolevujícím úsilí a snaze přežít.
„A — vždyť víte, jak to chodí,“ přiznal se pan Roberts. „Žena odjela. Pobývá s oběma dětmi u své matky. Pro ně malá změna a pro ni odpočinek. Já tam nemám kde být a jinam jet si bohužel nemůžeme dovolit. A jak jsem pořád sám a pročítám si noviny, narazil jsem na váš inzerát a v hlavě se mi začaly rojit myšlenky. Je mi čtyřicet osm. Jen mě tak napadlo — Všude kolem se něco děje,“ skončil a z očí mu hleděla přemýšlivá duše člověka z předměstí.
„Nechcete například,“ zeptal se pan Pyne, „prožít svých deset minut na vrcholu slávy?“
„Nu, nevyjádřil bych to přesně takto. Ale možná máte pravdu. Prostě se dostat z toho věčného kolotoče. Zase bych se do něj s vděčností vrátil — jen kdybych měl něco, o čem bych mohl potom přemýšlet.“ Úzkostně se na druhého muže zadíval. „Asi nic podobného není možné, viďte, pane? Bojím se — obávám se, že příliš velkou částku bych si dovolit nemohl.“
„A do jaké částky byste byl schopen jít?“
„Mohl bych na to vydat pět liber, pane.“ Se zatajeným dechem čekal.
„Pět liber,“ zopakoval po něm pan Parker Pyne. „Mám takovou představu — ale nic víc, že bychom i za pět liber dokázali něco najít. Měl byste námitky, kdyby se v tom skrýval určitý stupeň nebezpečí?“ dodal dost příkře.
Na bledé tváři pana Robertse se objevil nádech uzardění. „Opravdu jste se zmínil o nebezpečí, pane? Tak to by mi nevadilo ani v nejmenším. Víte, já — nikdy v životě jsem nic nebezpečného nepodnikl.“
Pan Pyne se usmál. „Přijďte za mnou opět zítra a já vám řeknu, co pro vás mohu udělat.“
