2
Dozvěděl jsem se o Orindě z řeči tří dobrovolnic, líčících otci, jak ten den proběhla návštěva odmrštěné pretendentky v hlavním stanu. Seděl jsem nenápadně stranou na stoličce a poslouchal.
Nejhubenější z dam, vypadající nejmíň mateřsky a mluvící nejvíc jedovatě, řekla se škodolibým potěšením: „Člověk by čekal, že bude truchlit pro Dennise, ale ona má na něho vztek, nemůže mu odpustit, že umřel. Pořád říká naši voliči, jako předtím. Tvrdí, že Dennisovi psala všechny jeho projevy a připravovala mu stanoviska. Tvrdí, že od okamžiku, kdy Dennis onemocněl, přece bylo jasné, že nastoupí po něm. Taky říká, že my tři jsme zrádkyně, protože pracujeme pro vás, Georgi, prskala vzteky! Prý jestli si myslíte, že jen tak bez boje ustoupí, jste prý na velkém omylu. A dnes se chystá na tu večeři!“
Otec se ušklíbl.
Pomyslel jsem si, že komise pro výběr kandidáta nejspíš věděla, co dělá.
Ve svém koutku jsem se taky dozvěděl, že opozice kandiduje „tlustého slona, co nemá charisma, ani co by se za nehet vešlo“. Strana otcova oponenta Paula Bethuna před nedávném vyhrála dvě křesla v menších volebních obvodech a s jistotou počítala, že taky v Hoopwesternu teď vyhraje, protože si lidé údajně všude přejí změnu.
V následujících dnech jsem se s jeho fotografií na plakátech setkával všude. Usmíval se nad nápisem: Bethune je lepší, dejte mu svůj X.
Přišlo mi to k smíchu. Pěkná pitomost.
Ten večer jsem se však dozvěděl jen tolik, že je v městské radě a že mu řídnou vlasy. Nelze popřít, že počínající pleš může rozhodnout o neúspěchu ve volbách (bez ohledu na duševní vyrovnanost dotyčného). Je pravda, že v Americe od dob válečného hrdiny Eisenhowera ani jednoho plešatého prezidenta nezvolili, a že lidé své syny po Eisenhowerovi nekřtí jménem Dwight.
Poučil jsem se taky, že politik voliče získá vtipy a ne dogmaty. Ještě jsem se dozvěděl, že otcova mužnost působí na voliče jako afrodisiakum.
„Syn dnes půjde na tu večeři se mnou,“ řekl. „Může si sednout na Mervynovo místo.“ Mervyn, jak jsem pochopil, byl jeho hlavní volební manažer, který se ten večer nemohl uvolnit, měl povinnosti ve vnitrozemí.
Tři dychtivé dámy si mne znovu prohlédly a pokývaly hlavami.
„Večeři,“ vysvětloval otec stručně, „pořádáme u Spícího draka, to je hotel na protější straně náměstí.“ Ukázal z velkého okna na členitou fasádu budovy s okny plnými muškátů, přímo proti budově, ve které jsme seděli. „Je to pár kroků, půjdeme tam na půl osmou. Nejdřív bude krátké přivítání, pak večeře a pak veřejná beseda v sále v zadní části hotelu. Pokud nám tam přijdou zdatní kverulanti, může to trvat až do půlnoci.“
„Ty chceš, aby ti tam přišli kverulanti?“ podivil jsem se.
„Samozřejmé, aspoň se to rozjede, jinak by to byla pěkná nuda.“
„Co si mám vzít na sebe?“ zeptal jsem se bezmocně.
„Koukej, abys vypadal úpravně. Přijde tam jeden vlivný člen parlamentu. Strana vytáhla do boje, i když jde jen o doplňovací volby v malém obvodu. Beru si smoking, ale motýla později nejspíš sundám. Možná že si rozepnu košili. Uvidíme, jak se to vyvine.“ Klidně se usmál, ale já stejně vycítil, že je vzrušený. Je bojovník, pomyslel jsem si. Tenhle podivuhodný člověk je můj otec. Vzal mi mé sny a přesadil mne do zcela nového světa. Moc se mi sice ten jeho svět nelíbí, ale budu při něm stát, když si to přeje, budu dělat, co můžu, a pak se uvidí. Uvidíme, jak se to vyvine…, to byla jeho slova.
V půl osmé jsme vyrazili přes náměstí. Já v šedých kalhotách a tmavomodrém saku se zlatými knoflíky (z obchodu v Brightonu), otec v černém smokingu. Byla to nová, poučná zkušenost. Proces vyzrávání pokročil.
Otce bouřlivě, s potleskem vítali. Usmíval jsem se na všechny strany a choval se ke všem kromobyčejně hezky. Potřásal jsem rukou kdekomu, jak bylo třeba. Děti jsem líbat nemusel, žádné tam nebyly.
Otec na mne vždy ukázal: „Můj syn. Chci vám představit svého syna.“
Na oficiální přivítání a na večeři bylo pozváno asi osmdesát lidí. Někteří byli v gala, jako otec, jiní ostentativně přišli ve sportovním, v …
