Kapitola 68 – Štika
Ranní porada v Kriposu se dost protáhla.
Bjorn Holm vysvětloval, jaká technická šetření byla provedena v Kadoku. Nebylo nalezeno žádné sperma ani jiné fyzické stopy po pachateli. Místnost, kterou dotyčný používal, skutečně úplně shořela a počítač se proměnil v kovovou hroudu, ze které se nedala získat žádná data.
„Na internet se patrně připojoval prostřednictvím volných sítí v té oblasti, čtvrť Nydalen je jich plná.“
„V tom případě ale musel zanechat elektronické stopy,“ prohlásil Ardal, vyznělo to však velice nepřesvědčivě.
„Samozřejmě můžeme požádat o přístup do některých z těch stovek sítí a hledat něco, o čem nevíme, co to je,“ odpověděl mu Holm. „Jenže netuším, kolik týdnů by to trvalo. Ani jestli bychom něco našli.“
„Přenech to mně,“ vložil se do hovoru Harry. Vstal a zamířil ke dveřím, přitom vytáčel číslo.
„Mám na tohle jednoho známého.“
Nechal dveře pootevřené, a zatímco čekal, až volaný telefon zvedne, zaslechl, jak jeden z vyšetřovatelů povídá, že nikdo, s kým mluvili, neviděl nikoho do továrny přicházet ani z ní odcházet, ale že to není nic divného, protože továrna byla skrytá za stromy a keři, a navíc je teď v zimních měsících tma.
Telefon konečně někdo zvedl. „Sekretářka Katrine Brattové.“
„Haló?“
„Slečna Brattová šla právě na oběd.“
„Sorry, Katrine, ale jídlo musí počkat. Poslyšte…“
Katrine naslouchala a Harry jí vysvětloval, co si přeje.
„Kavalír měl na stěně fotky, které byly pravděpodobně vytištěné z internetových vydání novin.
S tím vyhledávačem se můžete dostat na sítě v té oblasti, prověřit protokoly a zjistit, kdo se pohyboval na stránkách, kde se psalo o těch vraždách. Jistě bylo takových lidí hodně…“
„Nejspíš se tam ale nedívali tolikrát jako on,“ přitakala Katrine. „Vyhledám jen seznam setříděný podle množství návštěv.“
„Hm. Učíte se rychle.“
„Mám k tomu ideální podmínky – i předpoklady.“
Harry se vrátil k ostatním.
Právě si přehrávali telefonickou zprávu, kterou Harry obdržel z Leikeho telefonu. Poslali ji k hlasové analýze na Technickou univerzitu v Trondheimu, kde dosáhli dobrých výsledků s nahrávkami bankovních loupeží, vlastně lepších než v případě bezpečnostních kamer, protože hlas se dá jen málo maskovat, jakkoli se ho člověk snaží pozměnit. Bjorn Holm se však dozvěděl, že špatná jednovteřinová nahrávka neurčitého zvuku, zachrchlání nebo smíchu, je bezcenná a k vytvoření hlasového profilu se použít nedá.
„Kruci,“ pronesl Bellman a praštil dlaní do stolu. „S hlasovým profilem bychom měli aspoň jeden konec, za který bychom mohli vzít, a mohli bychom v každém případě začít vylučovat z případu možné podezřelé.“
„Jaké možné podezřelé?“ zamumlal Ardal.
„Signál vyslaný k základnové stanici nám prozrazuje, že ten, kdo použil Leikeho telefon, se v době volání nacházel v blízkosti centra Ustaoset,“ pokračoval Holm. „Signál vzápětí zmizel, síť telefonního operátora má pokrytí právě jen kolem centra Ustaoset. Jenže to, že se signál ztratil, posiluje teorii, že telefon má Kavalír.“
„Proč?“
„I když se telefon nepoužívá, zachycují základnové stanice telefonního operátora každou půlhodinu signály. To, že žádné signály nezachytily, dokazuje, že se telefon před voláním a po něm nacházel v pustině v okolí Ustaoset. Možná byl svědkem té laviny, mučení a tak.“
Žádný smích. Harry konstatoval, že nedávná euforie se vypařila. Došel ke své židli.
„Existuje jedna možnost, jak bychom si mohli opatřit ten jeden konec, za který by se dalo vzít, jak o tom mluvil Bellman,“ pronesl tiše. Věděl, že už si nemusí získávat pozornost. „Vraťme se zpátky do
Leikeho domu a k tomu vloupání. Předpokládejme, že náš vrah se vloupal k Leikemu, aby od něj zavolal Eliasi Skogovi. To se stalo jen několik dní předtím, než jsme Leikeho zatkli.
A předpokládejme, že naši bíle odění kriminalističtí technici odvedli tak důkladnou práci, jak to vypadalo, když jsem tam dorazil já a poněkud překvapivě jsem… udeřil Holma.“ Bjorn Holm naklonil hlavu ke straně a věnoval Harrymu pohled, který naznač…
