Kapitola 8 – Snow Patrol
Harry se probudil ve tři odpoledne. Otevřel batoh, oblékl si čisté šaty, našel ve skříni vlněný kabát a vydal se ven. Jemný déšť ho probral natolik, že když vešel do hnědého zakouřeného lokálu restaurace U Schroderů, vypadal už jakžtakž střízlivě. Jeho stůl byl obsazený, sedl si proto úplně dozadu, pod televizor.
Rozhlédl se. Nad půllitry zahlédl pár tváří, které nikdy předtím neviděl, jinak jako by se tu čas zastavil. Přišla Nina a postavila před něj bílý džbánek a kovovou konvici s kávou.
„Harry,“ pronesla. Ne na pozdrav, nýbrž proto, aby se ubezpečila, že to je skutečně on.
Harry přikývl. „Zdravím, Nino. Máte staré noviny?“
Nina zmizela dozadu a vrátila se se svazkem zažloutlých papírů. Harry nikdy nepochopil, proč u Schroderů shromažďují noviny, ale leckdy se mu to hodilo.
„Long time,“ prohlásila Nina a zmizela. A Harry si vzpomněl, co se mu na restauraci U Schroderů líbí kromě toho, že to je nálevna nacházející se nejblíže jeho bytu. Ty krátké věty. A respekt k soukromí. Konstatovali tu, že se vrátil, a nedožadovali se žádného objasnění, co mezitím dělal.
Nalil do sebe dva šálky neuvěřitelně hnusné kávy a přitom s jistou rutinou postupně listoval novinami, aby získal všeobecný přehled o tom, co se odehrálo v Norském království během posledních měsíců. Jako obvykle toho nebylo mnoho. Což se mu na Norsku líbilo nejvíc.
Kdosi vyhrál Norsko hledá superstar, jakási celebrita pohořela v taneční soutěži, jistý fotbalista ze třetí ligy šňupal kokain a Lene Galtungová, dcera rejdaře Anderse Galtunga, zdědila v předstihu pár milionů a zasnoubila se s krásným, avšak patrně ne stejně bohatým investorem jménem Tony
Leike. Redaktor Liberalu Arve Stop se domníval, že pro národ, který by se rád prezentoval jako sociálně demokratický vzor, začíná být trapné, že žije nadále v království. Všechno bylo při starém.
Až v prosincových vydáních spatřil Harry první titulky s informacemi o vraždách. Poznal Kajin popis místa činu, sklep v rozestavěném kancelářském komplexu v Nydalenu. Příčina smrti byla nejasná, policie však nevylučovala vraždu.
Přelistoval a začetl se raději do článku o jednom politikovi, který se chlubil tím, že se vzdal funkce ministra proto, aby mohl být více s rodinou.
Novinový archiv restaurace U Schroderů nebyl ani v nejmenším úplný, avšak druhá vražda se objevila v jednom vydání datovaném o dva týdny později.
Žena byla nalezena za vrakem datsunu odstaveným v cípu lesa u jezera Dausjoen v údolí
Maridalen. Policie nevylučovala „cizí zavinění“, avšak ani v tomto případě se vůbec nezmiňovala o příčině smrti.
Harry přelétl článek zrakem a konstatoval, že mlčení policie je zaviněno tím, čím obvykle: nic nemají, vůbec nic, tudíž radar přebíhá po otevřeném prázdném moři.
Pouze dvě vraždy. Přesto se zdálo, že si je Hagen jistý, když tvrdil, že se jedná o sériového vraha.
Jaká tu tedy byla souvislost? Co nestálo v novinách? Harry ucítil, jak se mu mozek vydává starými známými cestičkami, zaklel, že si nedá pokoj, a opět přelistoval.
Jakmile byla kovová konvice prázdná, položil na stůl zmačkanou bankovku a vyšel na ulici. Přitáhl si kabát blíž k tělu a zamžoural na šedé nebe.
Mávl na prázdný taxík, který zajel k obrubníku. Řidič se v autě natáhl šikmo dozadu a zadní dveře se otevřely. Trik, který dnes bývá k vidění jen zřídka. Harry se proto rozhodl, že ho ocení spropitným.
Nejen proto, že to znamenalo, že může rovnou nastoupit, nýbrž také proto, že v okénku dveří automobilu se odrazila tvář za volantem vozu zaparkovaného za Harrym.
„Do Říšské nemocnice,“ pronesl Harry a posunul se doprostřed zadní lavice.
„Jasně,“ přikývl řidič.
Zatímco vyjížděli od chodníku, sledoval Harry zpětné zrcátko. „Mimochodem, vezměte to nejdřív přes Sofiinu ulici číslo pět.“
V Sofiině ulici taxík počkal s bublajícím dieselovým motorem, Harry zatím dlouhými rychlými kroky rázoval po schodech a jeho mozek zvažoval jednotlivé možnosti. Triáda? Herman Kluit? Nebo stará známá paranoia? Výbava ležela tam, k…
