Celá e-kniha Nultá hodina ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
VlIl
Když se Audrey oblékla, vydala se podél břehu a kolem skalnatého výběžku za Thomasem Roydem, který tam seděl a pokuřoval dýmku, přesně naproti Gull’s Pointu, jehož bílé a poklidné zdi se tyčily na protější straně řeky.
Jakmile se Audrey přiblížila, otočil Thomas hlavu, ale nepohnul se. Sedla si vedle něho a nic neříkala. Mlčení, které je obklopilo, bylo příjemné – mlčení dvou lidí, kteří se opravdu dobře znají.
„Zdá se to tak blízko,“ řekla konečně Audrey a porušila ticho. Thomas se podíval přes řeku na Gull’s Point.
„Hm, mohli bychom domů doplavat.“
„Při odlivu ne. Kamila měla kdysi služebnou, která se vášnivě ráda koupala a plavala přes zátoku a zpátky, kdykoli to voda dovolovala. Je to možné pouze při vysokém přílivu nebo v nejnižším bodu odlivu – jinak proud člověka strhne a odnese až k ústí. To se jí také jednou stalo – měla štěstí, že neztratila hlavu a dostala se v pořádku na břeh v Easter Pointu – byla jen strašlivě vyčerpaná.“
„To ještě neznamená, že je to tu nebezpečné.“
„Na tomhle břehu ne. Proud je u druhého břehu, tam hluboko pod těmi útesy. Loni se tam nějaký člověk pokusil o sebevraždu – skočil ze Stark Headu – ale zůstal viset na stromě pod útesem a pobřežní hlídka se k němu dostala a vyprostila ho.“
„Smolař,“ řekl Thomas.
„Vsadím se, že jim nepoděkoval. Musí to být otrava, když se člověk jednou rozhodne, že se vším skoncuje, a pak ho někdo zachrání. Musí si připadat jak hlupák.“
„Možná že je teď tomu rád,“ poznamenala Audrey jako ve snu. Nejasně jí prolétlo hlavou, že by bylo zajímavé vědět, kde ten člověk teď je a co dělá.
Thomas vyfoukl kouř z dýmky. Stačilo mu nepatrně pootočit hlavu, aby na Audrey viděl. Všiml si její vážné, zamyšlené tváře, zahleděné přes řeku. Viděl dlouhé hnědé kadeře, vroubící čistou linii její tváře a ucho jako mušličku. Něco mu to připomnělo.
„Mimochodem, mám tu tvou náušnici – tu, co jsi včera večer ztratila.“
Začal se prohrabávat v kapse. Audrey natáhla ruku.
„Kdes ji našel? Na terase?“
„Ne. Byla u schodiště. Patrně jsi ji ztratila, když jsi šla dolů k večeři. Všiml jsem si, žes ji u stolu neměla.“
„Jsem ráda, že ji zase mám.“
. Vzala si náušnici. Thomas si všiml, že to je příliš velká, téměř barbarská náušnice do tak malého ouška. Ale náušnice, které měla dnes, byly také velké. Poznamenal:
„Ty nosíš náušnice i při koupání. Nebojíš se, že je ztratíš?“
„Tohle jsou jen takové laciné. Nerada chodím bez náušnic kvůli tomuhle.“
Sáhla si na levé ucho. Thomas se rozpomněl.
„Já vím, to máš, jak tě kousl Hektor.“ Audrey přikývla.
Mlčeli – oběma se vybavila vzpomínka z dětství. Nohatá dívenka Audrey Standishová jak se tenkrát jmenovala přitiskla tvářičku ke starému Hektorovi, který měl bolavou packu. Ošklivě ji tehdy kousl. Ránu jí museli dokonce sešívat. Dnes už to ani nebylo moc vidět – zůstala opravdu jen nepatrná jizvička.
„Ty má nešťastná holčičko,“ řekl, „vždyť to skoro není ani vidět. Proč ti to tak vadí?“
Audrey chvilku mlčela, ale pak odpověděla zřejmě upřímně: „Protože – protože rozhodně nechci být poznamenaná“ Thomas přikývl. Znal Audrey dobře a tohle jí přesně odpovídalo – její touze po dokonalosti. Za celá ta léta se zřejmě nezměnila. Řekl jí náhle:
„Jsi mnohem hezčí než Kay.“ Audrey se rychle otočila.
„Ale kde, Thomasi. Kay – Kay je opravdu nádherná ženská.“
„Navenek. Povahu ale má strašnou.“
„Aha, tak tys mluvil o mé krásné duši?“ řekla Audrey a bylo vidět, že se dost baví. Thomas vyklepal popel z dýmky.
„Ne,“ řekl.
„Mluvím o tvých kostech.“
Audrey se dala do smíchu.
Thomas si dýmku znova nacpal. Mlčeli dobrých pět minut, ale
Thomas se za tu chvíli po Audrey nejednou podíval. Udělal to ale pokaždé tak nenápadně, že si to ani neuvědomila.
Potom se klidně zeptal:
„Co tě trápí, Audrey?“
„Trápí? Jak to myslíš – trápí?“
„Něco tě trápí. Nevím co, ale něco za tím je.“
„Nic takového. Vůbec nic.“
„Ale ano.“
Zavrtěla hlavou.
„Nechceš mi to povědět?“
„Nemám co.“
„Možná že jsem nekňuba – ale musím ti to říct –“ Odmlčel se.
„Ty na to…
