Oznamuje se vražda (Agatha Christie)

16/ NÁVRAT INSPEKTORA CRADDOCKA

Při návratu ze skotského výletu strávil inspektor Craddock ve vlaku špatnou noc. Pronásledovaly ho hrůzostrašné sny, či lépe řečeno, tlačila ho noční můra. Znovu a znovu utíkal šedými chodbami starého zámku v marné snaze někam se včas dostat, nebo něčemu zabránit. Konečně se mu zdálo, že se probudil. Zalil ho nesmírný pocit úlevy. Vtom se však dveře jeho kupé tiše otevřely a se zkrvavenou tváří a vyčítavým pohledem se na něho dívala Leticie Blacklocková.

„Proč jste mne nezachránil? Proč jste nepřišel včas?“ bědovala.

A to ho už doopravdy probudilo.

Byl velmi rád, když se konečně dostal do Michesteru. Přímo z vlaku šel podat hlášení Rydesdalovi, který mu teď pozorně naslouchal.

„O moc dál jsme se nedostali,“ řekl šéf nakonec, „ale aspoň máme potvrzenou výpověď slečny Blacklockové. Pip a Ema – hm, podivné.“

„Patrik a Julie Simmonsovi jsou asi stejného věku, pane. Kdybychom mohli potvrdit, že je slečně Blacklocková od dětství neviděla…“

Rydesdale ho s mírným úšklebkem přerušil:

„To nám už zjistil náš tajný agent slečna Marplová. Skutečnost je taková, že je slečna Blacklocková poznala teprve před několika měsíci. Nikdy předtím je neviděla.“

„Pak tedy určitě, pane…“

„Není to tak jednoduché, Craddocku. Hned jsme si vše ověřovali a zjistili jsme, že Patrik a Julie jsou podle všeho naprosto nevinní. Jeho posudek ze služby u námořnictva je pravý a docela slušný. Až snad na to, že občas míval sklony k porušování kázně. Zahájili jsme i pátrání v Cannes, kde nám rozhorlená paní Simmonsová potvrdila, že syn s dcerou jsou samozřejmě v Chipping Cleghornu u její příbuzné Leticie Blacklockové. Tak to bychom tedy měli!“

„A je paní Simmonsová opravdu paní Simmonsovou?“

„Je paní Simmonsovou už hezky dlouho, víc vám říct nemohu,“ ujistil ho suše Rydesdale.

„Tak to se zdá jasné. Jenže ti dva by se hodili. Stejný věk, slečna Blacklocková je osobně neznala – kdybychom hledali jen Pipa a Emu, nelze si lepší dvojici představit. Škoda!“

Šéf kriminální policie zamyšleně pokyvoval hlavou a pak strčil Craddockovi pod nos kus papíru.

„Tady jsme vyhrabali něco na paní Easterbrookovou.“

Inspektor četl a udiveně zvedl obočí.

„Velice zajímavé,“ poznamenal. „Pěkně jí ten starý osel naletěl, že? Ale jak vidím, s naším případem to nemá tak dalece nic společného.“

„Zřejmě ne. Je tu ale ještě nějaká poznámka týkající se paní Haymesové,“ dodal Rydesdale.

Craddock se zamračil.

„Myslím, že si s tou dámou budu muset ještě promluvit,“ řekl.

„Domníváte se, že by ta informace mohla být závažná?“

„Nu, není vyloučeno… Byla by to ovšem trochu odvážná domněnka…“

Oba muži se na okamžik odmlčeli.

„A jak si vedl Fletcher, pane?“ zajímal se Craddock.

„Musím uznat, že si dal mimořádnou práci. Se souhlasem slečny Blacklockové provedl běžnou prohlídku domu, ale nic zvláštního nenašel. Stále pátral po tom, kdo mohl mít příležitost naolejovat dveře. Zjišťoval, kdo byl v domě ve dnech, kdy kuchařka nebyla doma. Je to trochu složitější, než jsme se domnívali, protože podle všeho mívá dost často odpoledne volno. Obyčejně chodívá do městečka na kávu do kavárny U modrého ptáka. Když tedy slečna Blacklocková se slečnou Bunnerovou odešly, což bývalo v poslední době skoro každé odpoledne, protože chodívaly na ostružiny, byl vzduch čistý.“

„A dveře nechávaly odemčené?“

„Dříve ano. Jestli je nechávají ještě teď, to nevím.“

„A co se Fletcher dozvěděl? Zjistil, že byl někdo v domě, když byl dům prázdný?“

„Skoro všichni sousedé.“

Rydesdale nahlédl do spisů.

„Slečna Murgatroydová tam přinesla kvokající slepici. Trochu divné – ale tak to řekla. Byla při výpovědi velmi rozčilená a sama sobě odporovala. Fletcher měl však dojem, že to způsobilo spíš rozrušení než pocit viny.“

„Asi ano,“ připustil Craddock. „Ona je strašná zmatkářka.“

„Pak se tam také stavila paní Swettenhamová pro koňské maso, které jí slečna Blacklocková nechala v kuchyni na stole. Slečna Blacklocková byla totiž ten den v Milchesteru a pokaždé, když tam jede, kupuje koňské maso i pro paní Swettenhamovou. Je vám to jasné?“ Craddock uvažoval.

„Proč jí u všech všudy nedala slečna Blacklocková maso na zpáteční cestě z Milchesteru? Musí se přece vracet kolem domu paní Swettenhamové.“

„Nevím, ale nedala. Paní Swettenhamová říká, že jí slečna Blacklocková nechává maso vždycky v kuchyni na stole a že ona tam jde raději, když není Mici doma, protože ta na ni bývá někdy hrubá.“

„To by mohlo souhlasit. A co dál?“

„Dále tu máme slečnu Hinchliffovou. Ta zase tvrdí, že tam v poslední době sama vůbec nebyla. Ale byla. Mici ji jednou totiž viděla vycházet postranními dveřmi, a totéž říká i paní Buttová – to je jedna žena z městečka. Slečna Hinchliffová pak připustila, že tam tedy asi byla, ale že na to úplně zapomněla. Na důvod si nemohla vzpomenout. Nakonec řekla, že se tam jen tak stavila.“

„Dost divné.“

„Bezpochyby, stejně jako její chování. A pak tu máme ještě paní Easterbrookovou. Cvičila na cestě k Little Paddocksu své drahé pejsánky. Zaskočila si k slečně Blacklockové, aby si půjčila vzorek na háčkování, ale nezastihla ji doma. Chvíli tam prý čekala.“

„Tentýž případ. Také mohla slídit kolem a využít příležitosti k naolejování dveří. A co plukovník?“

„Šel tam jednoho dne s knihou o Indii, o kterou slečna Blacklocková projevila zájem.“

„A projevila?“

„Podle její výpovědi se mu to snažila vymluvit, seč mohla, jen aby ji nemusela číst, ale nebylo to nic platné.“

„Zřejmě zase pravda,“ vzdychl Craddock. „Jestli se někdo rozhodne půjčit vám knihu, nevymluvíte mu to.“

„Nevíme, jestli se tam také dostavil Edmund Swettenham. Ten mluví obzvlášť nejistě. Říká, že tam někdy příležitostně zajde, obyčejně prý vyřídit něco za matku. Mám však dojem, že za takovým účelem tam v poslední době nebyl.“

„Všechny výpovědi jsou vlastně nepřesvědčivé.“

„Ano.“

Rydesdale pokračoval s lehkým úsměškem:

„Slečna Marplová se také tužila. Fletcher hlásil, že byla na ranní kávě U modrého ptáka, na sherry U bludného balvanu a dokonce i na svačině v Little Paddocksu. Obdivovala už zahradu paní Sweettenhamové a ještě stačila zhlédnout indickou sbírku plukovníka Easterbrooka.“

„Snad by nám tedy mohla říct, jestli je plukovník Easterbrook pravý, nebo ne.“

„Máte pravdu, to by sice mohla, ale my už víme, že s ním je všechno v pořádku. Nechali jsme si ho úředně prověřit na oddělení pro Dálný východ.“

„Myslíte, že teď bude slečna Blacklocková souhlasit s odjezdem?“ změnil náhle Craddock směr hovoru.

„Podle vašeho názoru by měla opustit Chipping Cleghorn?“

„Ano. Ať si vezme s sebou svou věrnou Doru a odjede neznámo kam. Proč by si nemohla zajet třeba do Skotska a zůstat u Belly Goedlerové? Je to pořádně odlehlé místečko.“

„A tam by podle vás měla zůstat a čekat, až paní Goedlerová zemře? Kdepak, myslím, že to by neudělala. Tento nápad by se žádné jemnocitné ženě příliš nezamlouval.“

„Jde jí o život!“

„Ale jděte, Craddocku! Někoho oddělat zas přece není tak jednoduché, jak vy si podle všeho představujete.“

„Že ne, pane?“

„Nu – snad, někdy. Podle toho, o jakou vraždu jde. Takový obyčejný vrah praští třeba do hlavy někoho, kdo jde zavírat drůbež, nebo na něho vystřelí z křoví, ale zabít někoho, aniž by upadl v podezření, že ho zabil – kdepak, to zas tak snadné není. A všichni si teď jistě uvědomují, že jsou sledováni. Původně pečlivě sestavený plán selhal, a tak si náš neznámý vrah musí vymyslet něco jiného.“

„To si plně uvědomuji, pane, ale musíme vzít také v úvahu otázku času. Paní Goedlerová umírá, každým dnem může vydechnout naposledy. Z toho vyplývá, že náš vrah si nemůže dovolit čekat… a ještě něco, pane! On nebo ona určitě ví, že si každého musíme dokonale prověřit…“

„A to trvá dlouho,“ vzdychl Rydesdale. „Než dostanete přesně ověřené informace z Dálného východu nebo Indie, uplyne hodně vody. Je to hezky zdlouhavá práce.“

„Tak vidíte, pane, a to je další důvod, aby si vrah pospíšil. Jsem přesvědčen, že nebezpečí je zcela bezprostřední. V sázce je velká suma peněz a jestli Bella Goedlerová zemře…“ Přerušil ho vstupující policista. „Strážník Legg telefonuje z Chipping Cleghornu,“ hlásil.

„Přepojte ho sem!“

Rydesdale sáhl po sluchátku. Craddock ho napjatě pozoroval a neušlo mu, jak šéfovy rysy ztvrdly a zpřísněly. „Dobrá,“ vyštěkl Rydesdale do telefonu, „inspektor Craddock tam okamžitě jede.“ Položil sluchátko.

„Je to…?“ zeptal se naléhavě Craddock. Rydesdale zavrtěl hlavou.

„Ne,“ řekl. „Je to Dora Bunnerová… Chtěla si vzít aspirin – a podle všeho si také z lahvičky u postele Leticie Blacklockové nějaký vzala. Mnoho tablet v ní už nebylo. Prý si vzala dvě, jednu tam nechala. Lékař zbylou tabletu už poslal k rozboru. Podle jeho názoru to aspirin určitě není.“

„Je mrtvá?“

„Ano. Byla nalezena ve své posteli dnes ráno. Podle mínění lékaře zemřela ve spánku. Sám je však přesvědčen, že nešlo o přirozenou smrt, i když její zdravotní stav nebyl valný. Domnívá se, že jde o otravu nějakým narkotikem – pitva je ostatně stanovena na dnešní večer.“

„Tablety aspirinu u postele Leticie Blacklockové. Zatraceně mazaný lotr!“ zaklel Craddock. „Patrik mi řekl, že slečna Blacklocková vyhodila nedopitou láhev sherry a otevřela novou – myslím však, že by ji nenapadlo udělat něco podobného s aspirinem. Kdo byl tentokrát v domě? Nebo aspoň během posledních dvou dnů? Tablety tam přece nemohly být dlouho!“

Rydesdale se na něho smutně podíval.

„Včera tam byla celá naše známá parta,“ řekl. „Oslavovali narozeniny slečny Bunnerové. Každý z nich si mohl odskočit nahoru a klidně provést tu malou záměnu. A ovšem z těch, kteří v domě bydlí, to mohl udělat kdokoliv – a kdykoliv.“