Celá e-kniha Oznamuje se vražda ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II
„Ha!“ zvolal Patrik dramatickým hlasem, když hosté zaujali svá místa kolem jídelního stolu. „Co to vidím? Co nás čeká?… Lahodná smrt!“
„Nekřič!“ napomenula ho slečna Blacklocková. „Ať tě neslyší Mici – má námitky proti tomu, jak jsi pojmenoval její moučník.“
„Nicméně Lahodná smrt je mezi námi. Je to na počest narozenin tety Bunny?“
„Ano,“ vydechla slečna Bunnerová. „Slavím opravdu ty nejkrásnější narozeniny.“
Tváře jí planuly vzrušením jako snad nikdy, protože plukovník Easterbrook jí právě předal malou krabici s bonbony a s dvornou úklonou zacitoval:
„Sladkému – sladké.“
Julie spěšně odvrátila hlavu a slečna Blacklocková se na ni zamračila.
Všem připraveným dobrotám se dostalo plného zadostiučinění, a když si přetřásly všechny možné vtipy a klípky, zvedli se hosté od stolu.
„Mně je trochu špatně,“ prohlásila Julie. „To je z toho moučníku. Vzpomínám si, že mi tak bylo i posledně.“
„Stojí to však za to,“ řekl Patrik.
„Tihle cizinci se sice vyznají v přípravě moučníků, to se musí uznat, ale obyčejný vařený pudink nesvedou,“ neodpustila si slečna Hinchliffová.
Každý ze slušnosti mlčel, ačkoliv Patrika zřejmě pálila na jazyku otázka, kdo z nich by dal přednost obyčejnému vařenému pudinku.
„Nemáte nového zahradníka?“ zeptala se slečna Hinchliffová slečny Blacklockové, když se vracely do obývacího pokoje.
„Ne. Proč?“
„Všimla jsem si, jak se nějaký člověk potlouká kolem kurníku. Vypadá docela slušně, vojenský typ.“
„To je náš detektiv,“ zvolala Julie.
Paní Easterbrooková překvapením upustila kabelku.
„Detektiv?“ vyhrkla. „Ale, ale proč?“
„To nevím,“ pokrčila Julie rameny. „Slídí kolem a hlídá dům. Myslím, že střeží tetu Letty.“
„Holý nesmysl,“ ozvala se rázně slečna Blacklocková, „dovedu se uhlídat sama. Pěkně děkuji.“
„Ale teď, když už je přece po všem?“ divila se paní Easterbrooková. „Stejně jsem se vás chtěla zeptat, proč odkládají proces.“
„Policie asi není ještě spokojena s důkazy,“ vysvětloval jí manžel.
„A co ji na nich neuspokojuje?“
Plukovník Easterbrook potřásl hlavou a zatvářil se jako někdo, kdo by mohl říct víc, kdyby chtěl. Edmund Swettenham, který plukovníka nikdy v lásce neměl, s nádechem zlomyslnosti poznamenal:
„Jisté je, že jsme všichni podezříváni.“
„Ale z čeho?“ nestačila se divit paní Easterbrooková.
„Nestarej se o to, kočičko,“ domlouval jí manžel.
„Domnívají se asi,“ ujal se odpovědi Edmund, „že je někdo připraven spáchat vraždu při první příležitosti znovu.“
„Ach prosím vás, nemluvte tak, pane Swettenhame!“ Dora Bunnerová se rozplakala. „Jsem přesvědčena, že nikdo z nás přece nechce moji milovanou Letty zabít.“
Na chvíli upadli všichni do trapných rozpaků. Edmund se začervenal a začal se omlouvat: „Promiňte, vždyť jsem jen žertoval.“ Nepříjemnou situaci vyřešila Filipa, která jasným melodickým hlasem navrhla, aby si v šest hodin poslechli večerní rozhlasové zprávy. Návrh byl přijat s úlevou a všeobecným souhlasem.
„Škoda že tu není paní Harmonová,“ zašeptal Patrik Julii. „Jako bych slyšel její zřetelný hlásek: ‚Ale já si myslím, že někdo přece jen stále čeká na vhodnou příležitost, aby vás zavraždil, viďte slečno Blacklocková?‘“
„Jsem ráda, že s tou starou dámou nemohly přijít,“ řekla Julie. „Do všeho strká nos a mám dojem, že jí nic neujde. Pravý viktoriánský typ.“
Posloucháním zpráv se dostali na jiné téma. Hrůzy a nebezpečí atomové války se jim jevily za dané situace jako příjemnější námět k hovoru. Plukovník tvrdil, že opravdovou hrozbou civilizace je Rusko a Edmund zase prohlásil, že měl několik výborných ruských přátel. Jeho slova byla ovšem přijata s mrazivým chladem.
Konečně se měla společnost k odchodu a všichni znovu děkovali hostitelce.
„Pobavila ses dobře, Bunny?“ zeptala se slečna Blacklocková, když se za posledním hostem zavřely dveře.
„A jak! Ale strašně mě rozbolela hlava. Asi z rozrušení.“
„Spíš z toho moučníku,“ ozval se Patrik. „Také je mně tak trochu nanic. A vy jste ještě pojídala celé dopoledne čokoládu.“
„Myslím, že si už půjdu lehnout,“ …
