3. NOC NA KŘIŽOVATCE
Co se děje, Lucasi?
Komisař Maigret stál před otevřenými zasklenými dveřmi, za sebou měl tísnivé ovzduší salonu a před sebou ve svěží tmě parku viděl obličej inspektora Lucase.
„Pranic, komisaři... Hledal jsem vás...“
A inspektor Lucas, trochu zmaten, snažil se, aby přes komisařova ramena vrhl pátravý pohled do salonu.
„Objednal jsi mi pokoj?“
„Ano... Přišel pro vás telegram... Paní Goldbergová přijede dnes v noci autem...“
Maigret se obrátil a viděl Andersena, jenž se sklopenou hlavou tiše vyčkával a Elsu, která kouříc cigaretu netrpělivě pokyvovala nohou.
„Pravděpodobně již zítra se k vám vrátím, abych vám předložil ještě několik otázek,“ oznamoval jim. „Poroučím se vám, slečno...“
Pozdravila ho s ušlechtilou shovívavostí. Karel Anderson chtěl oba policisty doprovodit až k vratům parku.
„Moji garáž si neprohlédnete?“
„Až zítra...“
„Poslyšte mne, komisaři... co vám teď povím, pravděpodobně budete považovat za velmi podivné... Rád bych vás totiž požádal, abyste použil všech mých sil, mohu-li vám nějak posloužiti... Vím ovšem, že jsem zde cizincem a že krom jiného právě na mne byla uvaleno nejtěžší podezření... Tím více však mám důvodů, abych ze všech sil se vynasnažil, aby pravý vinník byl co nejrychleji vypátrán... Nezazlívejte mi, komisaři, jestliže se vám vtírám...“
Komisař Maigret se mu pátravě zadíval do očí. Byly to oči smutné a zvolna se odvracely. Karel Andersen zavřel za oběma policisty mřížová vrata a pomalu se vracel domů...
* * * *
„Co se to dnes s tebou děje, Lucasi?“
„Nevím, ale nejsem tak klidný jako jindy… Z Avrainvil e jsem se vrátil už před hodnou chvílí... Nevím věru, čím to je, ale tato pro-žluklá křižovatka pojednou na mne působila tísnivým dojmem...“
Kráčeli spolu bok po boku noční tmou po straně silnice. Vozy se na silnici objevovaly již jen v delších přestávkách.
„Pokusil jsem se, abych si v duchu představil celý průběh toho zločinu,“ pokračoval Lucas. Ale čím déle o tom přemýšlím, tím to celé drama je pro mne spletitější a záhadnější.“
Byli již blízko vily pojišťovacího agenta Emila Michonneta, která jako by tvořila jeden z vrcholů trojúhelníku, jehož oběma druhými vrcholy byla veřejná garáž a na druhé straně dům Tří vdov, obývaný Karlem Andersenem a jeho sestrou Elsou.
Čtyřicet metrů mezi garáží a vilou Emila Michonneta, asi sto metrů či snad o něco více mezi vilou a domem Andersenovým.
Tyto tři body byly spojeny pravidelnou a lesklou stuhou státní silnice, která jako řeka byla lemována vysokými stromy.
Na průčelní stěně domu Tří vdov nebylo světel. Ve vile pojišťovacího agenta Emila Michonneta byla osvětlena dvě okna, ale jejich těžké temné záclony propouštěly pouze pruh světla, pruh však nepravidelný, který dokazoval, že někdo uvnitř domu posunul záclony, asi tak vysoko, aby člověk se mohl dívat oknem.
U veřejné garáže, osvětlené kotoučem z mléčného skla označovaly pumpy na benzin a krom toho na silnici ostře svítil obdélník otevřených vrat dílny, z nichž se ozývaly hlučné rány kladivem. Oba muži se zastavili a inspektor Lucas, jenž byl jedním z nejstarších spolupracovníků komisaře Maigreta, pokračoval tlumeným hlasem:
„Především musíme vypátrat, proč vlastně Goldberg přijel až sem, do těchto míst. Viděl jste už jeho mrtvolu v umrlčí komoře? Ne?
Je to člověk asi pětačtyřicetiletý, vysloveně židovského typu... Člověk menší, ale statné postavy a silné spodní čelisti. Jeho klenuté čelo jest korunováno nakadeřenými vlasy... Kudrnky jako beran... Typ člověka pyšného a okázalého... Jemné hedvábné prádlo... Jistě člověk zvyklý životu na velké noze, velitelské povahy a zvyklý vydávat peníze, které nemusí počítat... Na jeho lakovaných střevících ani stopy po blátě nebo prachu... Jestliže tedy přijel do Arpajonu vlakem, tedy zcela jistě ty tři kilometry, které nás oddělují od nádraží v městě, neurazil pěšky... Podle mého názoru Goldberg přijel z Paříže, snad dokonce z Antverp až sem automobilem... Soudní lékař ujišťuje, že v okamžiku smrti večeře byla již …
