Celá e-kniha Dům na křižovatce ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
11. ELSA
Byla to Elsa, která se na něho vrhla, která křečovitě vzlykala a žadonila plačtivým hlasem:
„Nechci, aby umřel... Mluvte?... Já... Je to hrozné... je to strašné...“
A bylo to tak dojemné, jak hluboká byla upřímnost jejího hlasu, že muži hrubých, ba surových tváří, seřazení u zdi, tentokráte se neodvážili posměchu, ba ani ne úsměvu.
„Pusťte mne k němu nahoru!... Prosím vás, zapřísahám vás o to... Nemůžete tomu porozumět...“
„Ale ne!“ Maigret ji odstrčil. Odstoupila a zhroutila se na onen temný divan, na němž ji viděl při své prvé návštěvě, tehdy, kdy byla tak záhadná ve svém šatě z černého sametu, uzavřeném až po bradu.
„Hned skončíme... pokračoval komisař. „Michonnet báječně hrál svou úlohu ...Hrál ji tím snadněji, že nešlo o nic jiného, než aby představoval obyčejného směšného měšťáka, který v krvavém dramatě myslí jen a jen na svůj nový šestiválec... Vyšetřování započalo.... Karel Andersen byl zatčen... Ale náhodou se stalo, že nespáchal sebevraždu, ba že dokonce byl propuštěn na svobodu...
Ani na jediný okamžik nepodezíral svou ženu... Nikdy by ji nepodezíral... Hájil by ji i proti nejpádnějším důkazům...
Ale tu pojednou byla ohlášena choť zavražděného, paní Goldbergová, a přijela, a ona snad ví, kdo jejího muže vlákal do této léčky a ona snad bude mluvit...
Tedy týž člověk, který, zavraždil Goldberga, zastřelí i ji...“
Znovu jim všem pohlédl do tváří, a potom urychloval vypravování, jako by už měl velmi naspěch.
„Vrah si vzal na nohy Karlovy boty, který jak očekával, byly pak nalezeny zde, v tomto domě, pokryté hlínou z pole... To bylo příliš mnoho důkazů najednou... A přece – bylo naprosto nutno, aby Dán byl usvědčen, jinak pravým vrahům hrozilo nebezpečí, že dříve či později jistě, budou odhaleni... Už všichni mají strach...
Andersen musí odjet do Paříže, poněvadž potřebuje peněz... A vrah, stále týž člověk, který vypátral již dvě vraždy, čeká na něho na silnici, vydává se mu na policistu, vstoupí do jeho auta a usedne po jeho boku...
Tentokráte to nebyla. Elsa, kdo si to vymyslil... Řekl bych, že spíše to byl pan Oscar... Vrah namluvil Andersenovi, že ho musí konfrontovat s důležitým svědkem v jiném městě v severní Franci ...
Poručil mu, aby projel celou Paříží a nezastavil se ... Silnice, vedoucí do Compiegne, se táhne hustým lesem... Vrah vystřelil, opět z těsné blízkosti... Pojednou patrně zaslechl za sebou, ještě v dálce, jiné auto... Má tedy naspěch... Shodil Andersena, mrtvolu, jak myslil, do příkopu... A pojede nazpět, mrtvolu pečlivěji ukryje...
Nyní však je nanejvýš třeba, a to cíl nejrychleji, aby navždy bylo odvráceno podezření... Je to dost snadné... Vrah zanechá Andersenovo auto opuštěné několik set metrů od belgické hranice a všechno je hotovo...
Závěr, který si policie pak učiní, může být jen jediný:
Andersen uprchl do ciziny! Tedy je vinen!“
Vrah se vrací v jiném autu... Ale jeho oběť už neleží v příkopu u silnice... A podle stop možno, ba nutno soudit, že oběť vůbec není mrtva...
Muž, kterému bylo uloženo, aby Andersena zavraždil, telefonuje tedy panu Oscarovi z Paříže... Něco se musí stát, něco rozhodného, než se do toho zase vmísí policie... Nechce ani slyšet, že by se měl vrátit, dokud vzduch není čistý...
Karlova láska k jeho ženě se stala téměř legendou... Jestliže Karel žije, jistě se k ní vrátí... A vrátí-li se, patrně bude také mluvit o tom, co se mu stalo...
Musí se to skoncovat... Teď se ale nedostává chladnokrevnosti... Pan Oscar rozhodně nehodlá sám pracovat, když jde o takovou věc...
Není-li to tedy nejvhodnější okamžik, aby se použilo Michonneta?... Michonneta, který tolik obětoval své pošetilé lásce, toho Michonneta, který se nyní musí odvážit i toho nejhoršího... Plán je pečlivě promyšlen... Pan Oscar a jeho žena nápadně odjedou do Paříže a přesně sdělí všechna místa, svého pobytu v hlavním městě...
Pan Emile Michonnet si mne dá k sobě zavolat, abych se sám přesvědčil, že pro nával žlučové choroby se nemůže ani pohnout a musí zůstat sedět v křesle.…