Celá e-kniha Dům u kanálu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
ŠESTÁ KAPITOLA
Pentlička na stopě
„Ach jo,“ vzdychala Pentlička, „ach jo.“ Sklíčeně se rozhlédla kolem sebe. Tak mizerně jsem se snad nikdy necítila, pomyslela si. Přirozeně věděla, že jí Tommy bude chybět, ale netušila, jak moc jí bude chybět.
Doba, kdy od sebe během dlouhého společného života byli odděleni, se dala počítat na hodiny. Před svatbou se sami nazývali párem mladých dobrodruhů. Prošli společně množstvím útrap a nebezpečí, vzali se, měli dvě děti, a když už se zdálo, že pro ně život začíná sklouzávat do nudných kolejí středního věku, přišla druhá světová válka. Zdá se téměř jako zázrak, že oba zase bok po boku pracovali pro britskou tajnou službu. Poněkud svérázný pár byl vytvořen jistým panem Carterem, mužem těžko popsatelného zevnějšku, jehož slovo však mělo velikou moc. Zase spolu prožívali dobrodružství. Nutno podotknout, že to nebylo tak zcela záměrem pana Cartera. Původně byl povolán ke službě pouze Tommy. Pentlička však opět prokázala celou svou vynalézavost a zařídila věci tak, že když Tommy coby pan Meadows dorazil na určené místo na pobřeží, první osoba, kterou spatřil, byla dáma středního věku pilně se ohánějící pletacími jehlicemi. Podívala se na něho nevinnýma očima a byla představena jako paní Blenkinsopová. Takže zase pracovali spolu.
„Ale tentokrát mám smůlu,“ pomyslela si Pentlička. Nic na světě by jí neumožnilo proniknout na místo tajné schůzky. Konference byla určena pouze pro členy klubu starých chlapců, říkala si rezignovaně. Bez Tommyho byl byt prázdný, svět opuštěný a Pentlička si říkala: „Co já si jen bez něj počnu?“
Otázka to však byla čistě řečnická, neboť ve skutečnosti Pentlička již začala uskutečňovat kroky, které si dříve naplánovala. Tentokrát nešlo o žádnou kontrarozvědku nebo špionáž nebo něco podobného. Nic oficiálního. „Prudence Beresfordová, soukromý detektiv, to jsem,“ říkala si Pentlička.
Poté, co bylo spěšně odklizeno nádobí od oběda, pokrylo stůl v jídelně množství map, železničních jízdních řádů, průvodců a několik starých deníků, které se Pentličce podařilo někde vyhrabat.
Někdy během posledních tří let (určitě ne dříve, tím si byla Pentlička jistá) podnikla cestu vlakem a z okna uviděla ten dům. Jen kdyby věděla kde?
Jako většina lidí cestovali Beresfordovi poslední dobou hlavně autem. Železnici užili jen několikrát.
Byli ve Skotsku navštívit svou dceru Deborah, která tam je provdaná. Ale to jeli v noci.
Letní dovolená v Penzance – ale tu trať zná jako svoje boty.
Ne, tohle musela být nějaká mimořádná cesta.
S pílí a vytrvalostí sestavila Pentlička podrobný seznam cest, které by nějak mohly souviset s tím, co hledala. Jeden či dva dostihy, návštěva Northumberlandu, dvě možná místa ve Walesu, křtiny, dvě svatby, nějaká aukce. Taky jednou vezla štěňata přítelkyni – chovatelce, která ulehla s chřipkou. Místo setkání byla venkovská zastávka, vypadalo to tam jako na poušti a na jméno si nemůže vzpomenout.
Pentlička vzdychla. Vypadalo to, že jediné řešení bude to, které navrhl Tommy – opatřit si měsíční jízdenku a skutečně projet všechny tratě, které připadají v úvahu.
Do malého notýsku si poznamenávala náhlé myšlenky – spíše jen záblesky, které by jí nějak mohly pomoci.
Například klobouk – ano, klobouk, který odhodila nahoru na polici pro zavazadla. Měla klobouk, takže svatba nebo křtiny. Určitě ne štěňata.
A další záblesk – boty. Vyzula si boty, protože ji tlačily a nohy strašně bolely. Ano, určitě. Právě se dívala na ten dům, když si sundala boty, protože ji hrozně bolely nohy.
Takže to určitě byla nějaká společenská událost, na kterou jela nebo ze které se vracela. Samozřejmě se vracela, protože ji bolely nohy od dlouhého stání v jejích nejlepších botech. A jaký měla klobouk? To by pomohlo – buď s květinami, takže letní svatba, nebo zimní sametový?
Pentlička byla plně zabrána do psaní poznámek z jízdních řádů různých společností, když vešel Albert s dotazem, co si bude přát k večeři. A co si bude přát objednat u řezníka a v obchodě?
„Myslím, že pří…
