Celá e-kniha Dům u kanálu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
OSMÁ KAPITOLA
Sutton Chancellor
Poté, co Pentlička opustila dům u kanálu, vydala se pomalu po klikaté, úzké cestě směrem, který ji údajně měl dovést do vesnice zvané Sutton Chancellor. Byla to velice opuštěná cesta. Nebyly odsud vidět žádné domy, jen zablácené vjezdy na pole. Provoz tu byl minimální – potkala pouze jeden traktor a jeden nákladní automobil, jehož korba hrdě hlásala, že veze Potěšení hospodyňky, což bylo dokresleno obrovským a velice nepřirozeně vypadajícím bochníkem. Kostelní věž, kterou prve v dálce viděla, vypadala, že zmizela nadobro. Nakonec se ale přece jen nečekaně objevila, když cesta náhle zahnula za skupinkou stromů. Pentlička se mrkla na tachometr a zjistila, že od kanálu urazila dvě míle.
Kostel to byl pěkný, zajímavý, s rozlehlým hřbitovem a s osamělým tisem u vchodu.
Pentlička zaparkovala vůz před venkovní branou, prošla dovnitř a chvíli si prohlížela kostel a přilehlý hřbitov. Pak přistoupila ke kostelním dveřím s mohutným normanským obloukem a zabrala za těžkou kliku. Nebylo zamčeno, a tak Pentlička vstoupila.
Vnitřek kostela byl nezajímavý. Kostel byl bezpochyby velmi starý, ale během viktoriánské éry se mu dostalo fanatické očisty a úprav. Lavice z borového dřeva a zářivá okna z modrých a červených sklíček dávno pozbyla své historické kouzlo, které snad kdysi měla. Žena středních let v tvídové sukni a kabátku aranžovala květiny v mosazných vázách kolem kazatelny – předtím již dokončila oltář. Věnovala Pentličce ostrý, pronikavý, zkoumavý pohled. Pentlička se procházela postranní lodí a prohlížela si pamětní desky ve zdi. Zdálo se, že raná léta kostela byla ponejvíce zastoupena rodinou nějakých Warrenderů. Samí rychtáři Sutton Chancelloru. Kapitán Warrender, major Warrender, Sarah Elisabeth Warrender, milovaná žena George Warrendera. Novější tabule zmiňovala úmrtí Julie Starkeové (také milované), manželky Philipa Starkea, rovněž starosty. Zdálo se, že Warrenderové vymřeli. Žádný z náhrobků nebyl nijak zvlášť zajímavý. Pentlička vyšla zase ven z kostela a procházela se kolem něj. Zvenčí to bylo mnohem hezčí než zevnitř, myslela si.
Byl to solidně zbudovaný kostel a Pentlička usoudila, že v minulosti musel být Sutton Chancellor mnohem významnějším centrem venkovského života, než tomu bylo dnes. Zanechala automobil tam, kde stál, a vydala se pěšky na procházku po vesnici. Byl tam koloniál, pošta a několik domů a chalup. Jedna nebo dvě měly deskové střechy, ale ostatní byly docela obyčejné a nezajímavé. Na konci ulice bylo šest činžovních domů, které vypadaly velice sebevědomě. Mosazná cedule na dveřích oznamovala: Arthur Thomas, kominík.
Pentličku napadlo, jestli by nějaká odpovědná realitní kancelář nemohla najmout jeho služby pro dům za kanálem, který by je tak moc potřeboval. Uvědomila si, že udělala chybu, když se nezeptala na jméno toho domu.
Pomalu šla nazpět k autu a kostelu, kde se zastavila, aby si trochu lépe prohlédla hřbitov. Milovala farní hřbitovy. Bylo tam jen velmi málo nových hrobů. Většina náhrobků upomínala na pohřby viktoriánské a dřívější –nápisy byly skoro nečitelné zásluhou času a lišejníku. Staré náhrobky byly zajímavé. Některé tvořily vztyčené desky s andělíčky a věnci. Procházela se tam a četla nápisy. Znovu Warrenderové. Mary Warrenderová, věk 47, Alice Warrenderová, věk 33, plukovník John Warrender, zabit v Afghánistánu. Množství dětí Warrenderů – hluboce postrádaných – výmluvné verše plné víry a naděje. Pentličku zajímalo, jestli zde ještě nějaký Warrender stále bydlí. Zjevně se tu již nepohřbívali. Poslední náhrobek, který nalezla, byl z roku 1843. Obešla velký tis a uviděla starého faráře, který se skláněl nad řadou náhrobků poblíž zdi vzadu za kostelem. Když se Pentlička přiblížila, narovnal se a otočil.
„Dobré odpoledne,“ pozdravil potěšené.
„Dobré odpoledne,“ řekla Pentlička a dodala: „Prohlížela jsem si kostel.“
„Poznamenaný viktoriánskými úpravami,“ pravil farář.
Měl příjemný hlas a milý úsměv. Vypadal na sedmdesát, ale Pentlička si pomyslela,…
