Stín z času a jiné horrory

Cosi v měsíčním světle

Morgan není žádný literát; vlastně ani neumí příliš souvisle hovořit anglicky. Proto si se slovy, jež napsal, lámu hlavu, třebaže se jiní smáli.

Toho večera, kdy se to stalo, byl sám. Náhle na něho přišlo neovladatelné nutkání psát, a tak vzal pero a napsal:

Jmenuji se Howard Phillips. Bydlím v Providence na Rhode Islandu, College Street 66. Dne 24. listopadu 1927 – nevím totiž ani, který je nyní rok – jsem usnul a měl jsem sen, z něhož jsem se již nedokázal probudit.

Můj sen začínal pod šedivou podzimní oblohou, v mokrém, rákosím zarostlém bahnisku, z něhož se na severu zvedala zubatá skála porostlá lišejníkem. Puzen nějakou nejasnou touhou jsem se vydal vzhůru trhlinou či průrvou v tomto hrozivém srázu a přitom jsem si všímal černých ústí mnoha děsivých nor, jež se z obou stěn táhly do hlubin skalní plošiny.

Průchod byl několikrát zastřešen závalem v horní části úzké pukliny; bylo tam nesmírně temno a nory, jež tam snad byly, nebylo vidět. V jednom takovém temném místě jsem si uvědomil neobyčejný nával děsu, jako by mého ducha objímal jakýsi jemný a beztělý výron z propasti; bylo však příliš černo, abych mohl postřehnout, odkud můj úlek vyvěrá.

Posléze jsem se vynořil na plošině mechem porostlé skály se skrovnou vrstvičkou půdy, osvětlené slabým měsíčním světlem, jež vystřídalo hasnoucí denici. Rozhlížel jsem se, ale neviděl jsem ani živáčka; uvědomil jsem si však velmi zvláštní ruch pod sebou v ševelícím rákosí morové bažiny, kterou jsem nedávno opustil.

Ušel jsem nějakou vzdálenost a tu jsem narazil na rezavé tramvajové koleje a červotočivé sloupy, jež dosud držely povolené a pronesené trolejové vedení. Šel jsem po trati a brzy jsem narazil na žlutý vůz s krytou plošinou s Číslem 1852 – běžný typ s dvojitým podvozkem, jaký se používal v letech 1900 až 1910. Nikdo v něm neseděl, ale očividné byl připraven k odjezdu; kladku měl nasazenou na vědem a vzduchová brzda pod podlahou tu a tam zadrnčela. Nastoupil jsem a marně jsem se rozhlížel po vypínači, abych rozsvítil – a přitom jsem si všiml, že tam není ovlád…