Stín z času a jiné horrory

III.

Jak jsem se už zmínil, tyto vidiny neměly hned od počátku hrůzostrašný charakter. Nepochybně mnoho lidí prožívá ve snu daleko podivnější děje – útržky každodenního života, toho, co viděli či četli, skládají ničím neomezované rozmary spánku do fantastických nových souvislostí.

Po nějakou dobu jsem tato noční videm přijímal jako normální, ač jsem nepatřil k lidem, kterým se často něco zdá. Mnoho těch neurčitých odchylek z normy, uvažoval jsem, má původ v banálních, triviálních zdrojích, natolik početných, že se sotva dají zjistit, zatímco u jiných anomálií se, jak se zdá, projevují běžné knižní poznatky o vývoji primitivních typů rostlinstva před sto padesáti milióny lety – v permu a triasu.

Ale v průběhu několika měsíců se prvek hrůzy stále víc prosazoval. Tehdy mé sny vždy nepochybně měly ráz vzpomínek a moje mysl je začala dávat do souvislostí s mými narůstajícími duševními poruchami – pocit potlačení vlastní paměti, podivný způsob hodnocení času, dojem výměny mé osobnosti za druhotnou v letech 1908-1913 a posléze, hodně později, nevysvětlitelný odpor vůči své osobě.

Když určité výrazné jednotlivosti začaly vstupovat do snů, staly se tyto tisíceronásobně děsivější – až v říjnu 1915 jsem cítil, že musím něco udělat. A tehdy jsem se také pustil do intenzivního studia jiných případů amnézie a halucinací v přesvědčení, že takto budu moci konkretizovat své potíže a vypořádám se s emocionálními problémy, které způsobují.

Nicméně, jak jsem se už zmínil, výsledek byl zprvu téměř zcela opačný než ten, který jsem očekával. Velice mě mátlo a zneklidňovalo, že moje sny měly tak přesné obdoby, zejména když některé zprávy hned na začátku zdůrazňovaly, že dotyčné osoby nemají ani základní znalosti o geologických epochách Země a tudíž ani sebemenší představu o tom, jak se vyvíjel její biotop.

A co víc, mnoho těchto zpráv obsahovalo velice děsivé podrobnosti a vysvětlení týkající se videm těch obrovských staveb a zahrad v džungli i dalšího. Skutečné zrakové vjemy a nejasné dojmy byly i tak dosti zlé, ale to, co někteří z těchto snivců naznačovali či tvrdili, se blížilo šílenství a rouhačství. Nejhorší ovšem bylo, že to mou pseudopaměť podněcovalo k ještě divočejším snům a probouzelo v ní očekávám, že se mi dostane dalších zjevem. Přesto však většina lékařů považovala vcelku můj postup za vhodný.

Studoval jsem systematicky psychologii a podnícen tímto mým zájmem učinil můj syn Wingate totéž – jeho snaha byla posléze odměněna tím, že byl jmenován profesorem. V letech 1917 a 1918 jsem navštěvoval zvláštní semináře na Miskatonické univerzitě. Mezitím jsem se neúnavně věnoval zkoumání lékařských, historických a antropologických vědeckých spisů, které jsem nejednou musel hledat ve vzdálených knihovnách a rovněž jsem pročítal odpudivé knihy týkající se zakázaných esoterických nauk, o něž se moje druhotná osobnost tak nenormálně zajímala.

Některé z těchto knih byly tytéž výtisky, do nichž jsem nahlížel v době, kdy moje já bylo potlačeno. Velice mě z…