Věc na prahu

VI

Jednoho prosincového vecera se Derby behem návštevy u mne duševne zhroutil. Snažil jsem se hovorit o ceste, kterou jsme chteli podniknout príští léto, když vtom Edward náhle vykrikl a vyskocil z kresla s výrazem príšerného, neovladatelného zdešení - takové kosmické hruzy a hnusu, jež by nekomu zdravému mohly prijít na mysl pouze za prispení podsvetních propastí desu.

"Muj mozek! Muj mozek! Bože, Dane - táhne me to - od-

tamtud - tluce - škrábe - ta dáblice - a ted dokonce - Efraim -Kamog! Kamog! Jeskyne shaggothu - lá! Shub-Niggurath! Koza s tisícem kuzlat...!

Plamen - plamen - mimo telo, mimo život - na Zemi - ach, Bože...!"

Jakmile se záchvat zmenil v tupou netecnost, posadil jsem ho zpet do kresla a nalil mu do úst trochu vína. Nekladl odpor, avšak i nadále pohyboval rty, jako by si mluvil pro sebe. V tom okamžiku jsem si uvedomil, že se mi snaží neco ríct, a priblížil jsem ucho k jeho ústum, abych ta sotva znatelná slova zachytil.

"- Zase - zase to zkouší - mel jsem to vedet - tu sílu nemuže nic zastavit: ani vzdálenost, ani zaklínadlo, ani smrt - stále to prichází, vetšinou v noci - nemužu odejít - je to príšerné - ach Bože, Dane, kdybys jen vedel, jak je to príšerné..."

Když upadl do letargie, obložil jsem ho polštári, aby mohl normálne usnout. Nezavolal jsem lékare, protože jsem vedel, jak by se vyjádril o jeho duševním zdraví, a chtel jsem nechat pusobit prírodu, pokud to vubec ješte bylo možné. O pulnoci se probudil a já jsem ho uložil nahore do postele, ale do rána byl pryc. Tichounce se vykradl z domu, a když jsem zatelefonoval jeho komorníkovi, sdelil mi, že je doma a neklidne prechází po knihovne.

Od té chvíle se Edwardova osobnost zacala rychle rozkládat. Už mne nenavštevoval, ale já jsem za ním denne chodil. Neustále vysedával v knihovne, hledel do prázdna a vypadal, jako by velice intenzivne naslouchal. Obcas mluvil rozumne, ale vždycky o banálních záležitostech. Jakákoli zmínka o jeho nesnázích, plánech do budoucna ci o Asenath ho nesmírne rozrušovala. Komorník mi rekl, že v noci mívá strašné záchvaty, pri kterých by si mohl i ublížit.

Mel jsem dlouhý rozhovor s Edwardovým lékarem, bankérem a právníkem, a nakonec jsem doktora spolu s dvema jeho kolegy specialisty privedl, aby ho prohlédli. Hned první dotazy vyvolaly u Edwarda prudké a žalostné krece - a uzavrený vuz odvezl toho vecera jeho ubohé zápasící telo do Arkhamského sanatoria. Prohlásili mne jeho opatrovníkem a já jsem ho dvakrát týdne navštevoval - skoro jsem plakal, když jsem slyšel jeho ostré výkriky, bázlivý šepot a desivé, monotónní opakování vet jako: "Musel jsem to udelat - musel jsem to udelat - do-

stane me to - dostane me to - tam dole - tam dole ve tme... Maminko! Maminko! Dane! Zachrante me, - zachrante me - "

Nikdo nevedel, je-li nadeje na uzdravení, ale já jsem se ze všech sil snažil pohlížet na vec optimisticky. Kdyby se z toho Edward dostal, musí mít domov; prestehoval jsem tedy jeho služebnictvo do sídla Derbyu, do kterého by se urci…