Nana

OSMÁ KAPITOLA

Bylo to ve Véronově ulici na Montmartru, v malém bytě ve čtvrtém poschodí. Nana a Fontan pozvali několik přátel na tříkrálový koláč. Zasvěcovali domácnost, kterou si zařídili teprve před třemi dny.

Přišlo to všecko najednou, ani na to předem nemyslili. Už v prvních dnech líbánek ji v milostném opojení napadlo, že by mohli žít společně. Nazítří po svém husarském kousku, když tak beze všech cavyků vyrazila dveře s hrabětem i bankéřem, Nana pocítila, že se kolem ní všecko hroutí. Jediným pohledem zvážila situaci: věřitelé jí vpadnou do předsíně, budou se plést do jejích milostných záležitostí a hrozit, že všechno prodají, nebude-li s ní řeč, jistě bude mít hlavu jako věrtel z těch nekonečných hádek a tahanic o těch pár kousků nábytku.

Rozhodla se raději všechno opustit. Ostatně jí byl ten byt s velkými zlacenými místnostmi na Haussmannově bulváru protivný. V záchvatu něžné lásky k Fontanovi snila o útulné, hezké a jasné světničce, jako kdysi, když bylo jejím ideálem stát se květinářkou, vrcholem touhy pak zrcadlová skříň z palisandru a postel se záclonou z modrého rypsu. Ve dvou dnech prodala všechno, co mohla vynést z domu, bibeloty, šperky, a aniž řekla domovnici jediné slovo, zmizela s nějakými deseti tisíci franků, voda se nad ní beze stopy zavřela. Tak se jí alespoň mužští nebudou lepit na sukně. Fontan byl na ni velmi milý. Nechal ji dělat, co chtěla, v ničem jí nebránil.

Naopak jednal jako dobrý kamarád. Sám měl asi sedm tisíc franků a souhlasil, aby se přidaly k deseti tisícům mladé ženy, on, vyhlášený lakomec. Říkali si, že je to spolehlivý základ domácnosti. A s tím začali, oba brali z těchto společných úspor, najali a nábytkem opatřili ty dvě místnosti ve Véronově ulici, o všechno se dělíce jako dva staří kamarádi. Zpočátku to bylo skutečně rozkošné.

Večer na Tři krále přišla první paní Leratová s Ludvíčkem.

Protože Fontan ještě nebyl doma, odvážila se vyslovit své obavy, dělá jí starosti, říkala, že se neteř tak zříká všeho bohatství.

"Och, tetičko, když já ho mám tak ráda," zvolala Nana a úchvatným pohybem sepjala na prsou obě ruce.

Tato slova měla na paní Leratovou podivuhodný účinek.

Oči se jí zalily.

"Děláš docela dobře," řekla přesvědčeně, "láska nade všecko." A celá se rozplývala, jak hezký mají byt. Nana s ní prošla ložnici, jídelnu i kuchyň. Není to arci zvlášť velké, to ne, ale dali vymalovat, pořídili nové čalouny a slunce tam vesele svítí. Paní Leratová pak zdržela mladou ženu v ložnici, Ludvíček se zatím usadil v kuchyni a díval se, jak hospodyně opéká kuře.

Jestliže si dovolila nějaké připomínky, říkala paní Leratová, to proto, že u ní byla Zoe. Zoe hrdinsky setrvávala na bitevním poli, z oddanosti k madame. Však jí to madame později všecko splatí, o to nemá starost. Za toho náhleho převratu v bytě na Haussmannově bulváru čelila věřitelúm, řídila důstojný ústup, zachraňovala, co se dalo, na dotazy, kde je madame, odpovídala, že na cestách, ale nikdy neudávala adresu.

Dokonce si sama odepřela…