Nana

PÁTÁ KAPITOLA

Ve Varieté se Zlatovlasá Venuše dávala po čtyřiatřicáté.

Právě skončilo první jednání. Ve foyeru pro herce stála Simonna v kostýmu malé pradlenky před zrcadlem na konzole, mezi oběma rohový mi dveřmi, které v tupém úhlu vedly na chodbu k šatnám. Byla úplně sama, studovala svou masku a prstem ještě poopravovala líčidlo pod očima, plynové hořáky po obou stranách zrcadla ji hřály svým syrovým světlem.

"Už je tu?" tázal se Prulliére, který vstoupil v úboru švýcarského admirála, s velkou šavlí, v ohromných botách a s náramným chocholem na hlavě.

"Kdo to?" řekla Simonna, nedávajíc se rušit, smála se do zrcadla, studovala úsměv.

"Princ."

"Nevím, právě jsem přišla... Ale jistě přijde, chodí každý den!" Prulliére si šel sednout ke krbu naproti sloupkovému zrcadlu, v krbu hořel koks a širokým plamenem na něm svítily další dva plynové hořáky. Zvedl oči a podíval se vlevo na hodiny a vpravo na barometr s empírovými zlatými sfingami.

Pak se natáhl do širokého ušáku, jehož zelený, čtyřmi generacemi herců oblýskaný samet už zežloutl, zůstal tak nehybně sedět, pohled upřený do neurčita, v unaveném a odevzdaném postoji herců zvyklých čekat, až budou voláni na scénu.

I starý Bose se tu objevil, vláčel nohy a kašlal, zahalen v starý žlutý anglický havelok, polovina límce se mu smekla z ramene a odhalila zlatem prošívaný kabátec krále Dagoberta. Beze slova sundal korunu, položil ji na piano a chvíli podupával, s dobromyslným výrazem v tváři, ruce se mu už začínaly alkoholicky třást a dlouhý bílý vous dodával jeho pitím zrudlé tváři velebné vzezření. Když déšť zabubnoval na tabule velkého čtyřhranného okna vedoucího na dvůr, zhnuseně mávl rukou a zabručel:

"Svinský čas!"

Simonna a Prulliére se ani nepohnuli. V žáru plynových hořáků žlutalo se čtyři nebo pět obrázků, krajinky a portrét herce Verneta. S hlavice sloupu shlížela svýma prázdnýma očima busta Potiera, jednoho ze staré gardy slavných herců Varieté. Pojednou však zazněl čísi hlas. Byl to Fontan v kostýmu z druhého jednání jako mladý švihák, celý v žlutém, i v žlutých rukavicích.

"Poslyšte, vy," křičel, rozkládaje rukama. "Jestlipak víte, že mám dnes svátek?"

"Cože," ptala se Simonna a šla k němu umívajíc se, jakoby přitahována jeho velkým nosem a komicky širokými ústy, "copak ty jsi Achilles?"

"To jsem! ... A jdu říct paní Bronové, aby nám po druhém jednání přinesla šampaňské." Už chvíli se odkudsi ozývalo vzdálené zvonění. Dlouze se neslo, sláblo a znovu se vracelo, když pak umlklo, po schodech nahoru a dolú běželo a v chodbách zanikalo volání: "Na scénu k druhému jednání! ... Na scénu k druhému jednání! ..."

Volání se blížilo, jakýsi bledý človíček chodil ve foyeru od dveří ke dveřím a vykřikoval vší silou svého pronikavého hlasu: "Na scénu k druhému jednání!"

"Hrome, šampaňské!" říkal si Prulliěre, jako by ani neslyšel ten hluk, "ty si žiješ!"

"Já na tvém místě bych poslal pro šampaňské do kavárny," prohlásil zvolna starý Bose, který si zatím sedl na lavičku potaženou …