Dagon a jiné horory

Šepot v temnotách

I.

Mějte stále na paměti, že jsem konec konců nic doopravdy strašného neviděl. Avšak tvrdit, že mé dohady jsou jen důsledkem otřesených nervů, které – když poslední kapka přelila pohár – byly příčinou mého překotného útěku uprostřed noci ve vypůjčeném voze z osamělé Akeleyho farmy divokými oblými kopci Vermontu, to znamená ignorovat nejjasnější fakta a události, které jsem prožil. Bez ohledu na otřesné skutečnosti, kterých jsem byl svědkem a které na mně nepochybně zanechaly hluboký dojem, nemohu dokázat ani teď, zda mé nejtemnější dohady byly správné nebo ne. Neboť koneckonců, Akeleyho zmizení samo o sobě nic neznamená. Lidé v jeho domě nenašli nic neobvyklého kromě stop po výstřelech, a to jak uvnitř, tak venku. Vypadalo to, jako by si náhodou vyšel na procházku do kopců a nevrátil se zpět. Nebylo zde ani známky po cizí přítomnosti, v pracovně ani stopa po uskladněných válcích a přístrojích. Skutečnost, že se k smrti bál stísněných zelených kopců s nekonečně šumícími potoky, kde se narodil a vyrostl, také nic neznamená, protože podobnými strachy trpí tisíce obětí. Navíc jeho zvláštní jednání a způsob uvažování v poslední době se mohou přičítat jisté povahové výstřednosti.

Celá záležitost začala, alespoň pokud mě se týká, nebývalými záplavami ve Vermontu 3. listopadu 1927. Tehdy, stejně jako dnes, jsem přednášel literaturu na Miskatonické univerzitě v Arkhamu ve státě Massachusetts a zároveň jsem nadšeně amatérsky studoval národopis Nové Anglie. Krátce po povodni se v novinách objevily mezi zprávami o utrpení, strádání a organizované pomoci podivné historky o neznámých předmětech, které pluly ve vlnách vzdutých řek; mnozí z mých přátel se pustili do zvědavých diskusí a naléhali na mě, abych i já projevil svůj názor. Cítil jsem se polichocen, že má studia etnografie jsou brána tak vážně, a dělal jsem, co jsem mohl, abych zmírnil divoké, neurčité povídačky, které zjevně vycházely ze starých venkovských pověr. Pobavilo mě, když jsem zjistil, že několik vzdělaných osob tvrdí, že pověsti mohou mít sice tajemné a překroucené, ale v zásadě pravdivé jádro.

Zvěsti, které upoutaly mou pozornost, ke mně přicházely většinou prostřednictvím novinových výstřižků; pouze jeden divoký příběh jsem zaslechl v ústním podání, dozvěděl se ho můj přítel v dopise od matky, která bydlela v Hardwicku ve Vermontu. Ve všech případech se jednalo v podstatě o totéž, ačkoli se zdálo, že k událostem dochází ve třech oddělených oblastech – jedna se nacházela okolo řeky Winooski poblíž Montpelieru, další oblast přiléhala k West River ve windhamském okrese za Newfane a třetí měla střed okolo Passumpsicu v kaledonském okrese nad Lyndonville. Samozřejmě že mnohé z tajemných zpráv se zmiňovaly ještě o dalších oblastech, ale při bližším pohledu se zdálo, že rozhodující význam mají tyto tři. Tamní vesničané hlásili, že v kypících vodách, jež přitékaly z pustých kopců, viděli jeden nebo více podivných předmětů, které naháněly strach, a měli sklon dá…